Je to můj život!

33. kapitola

Vzbudila jsem se a zase Jack nikde. Jak může být ranní ptače?! Podívala jsem se na mobil jestli mi nikdo nepsal, ale zarazila jsem se pohledem na hodiny. "Kurňa." zanadávala jsem a vyběhla k šatníku. Vytáhla jsem legíny a mikinu adidas taky v černé barvě.

Zamířila jsem si to do jídelny. Ještě že dnes byla neděle jinak bych se nedožila zítřka, protože by mě Jon zabil.

Zařazeně jsem se zastavila u vchodu a jako omámená zírala do místnosti. V jídelně byli všichni z domu, bavili se a vůbec je nepřekvapilo že je tady Jack. A Jackovi to taky nevadilo, chodil tu jen v kraťasech na což jsem byla zvyklá od bratrů taky měli svaly.

"Co tam tak koukáš?" ušklíbl se James který si mě jako první všiml. Dobatolila jsem se ke své židli a položila mobil na stůl. "Nekoukej jakoby jsi právě spadla z nebe, mi už to víme viděli jsme vás ve škole." všichni si užívali moji nervozitu. "Byli bychom slepí kdybychom si toho nevšimli."zabrblal potichu Tony. Koukla jsem na Jona který nepatrně přikývl. Nervózně jsem se usmála a začala radši sledovat instagram na mobile.

"Jedeme?" vstal od stolu James. "Kam jedete?" odtrhla jsem pohled od mobilu a nechápavě jsem na něho pohlédla. "Nic pro tebe." ušklíbl se. "Stejně už dnes něco mám." usmála jsem se. V tu chvíli Jon zbystřil. "Přijde Zack, už jsem ti to připomínala nejmíň tisíckrát." odfrkla jsem si, pravda byla že jsem si tu návštěvu teď vymyslela. Možná proto že si to rozmyslí a vezmou mě sebou, i když to se asi nestane. Jack zaťal pěsti a odkráčel. "To si řekla abys ho naštvala." zašeptal směrem ke mně Tony sedící vedle mě. Pokrčila jsem rameny a dál sledovala kočičí meméčka. "Tak už můžete jít nebo jste si to rozmysleli?" "Jdem." protočil Chris oči. "V kolik se vrátíte?" ještě jsem zavolala. "Ještě nevím, ale dneska." odpověděl mi a konečně už odešli.

*****

O TŘI ROKY POZDĚJI

"Posaď se." ukázal Jon na sedačku naproti jemu. Pořád měl chladný hlas s kterého mi běhal mráz po zádech i po tak dlouhé době.

"Co je tak důležitého že jsi mě zavolal sem?" pozvedla jsem obočí. Seděla jsem na černém křesle v zakázané chodbě. Dokola jsem se rozhlížela, byla jsem tu možná jen třikrát a proto jsem si v téhle místnosti připadala tak divně.

Jon seděl za velkým stolem na černé točící židli a shlížel z něho na mě jako kdyby nevěděl jak to říct což u něho nebylo zvykem. Už mě to tu nebavilo, ale radši jsem zůstala potichu. "Našli jsme ti snoubence zítra bude zásnubní ples." klidně prohlásil. "To teda ne!" vykřikla jsem. Nejsme v době železné aby mi říkal koho si vezmu. A navíc chodím s Jackem a miluju ho. "Už jsme to podepsali. Nejde to vzít zpátky." "To si ze mě děláš prdel!" skenovala jsem ho od hlavy k patě a myslel to vážně. Vstala jsem z pohodlného gauče a při odchodu nezapomněla pořádně prásknout dveřmi. Rozbrečela jsem se téměř okamžitě a upalovala do svého pokoje kde jsem se zamkla. Sjela jsem po dveřích a položila si hlavu na kolena. Co jsem Jonovi udělala že mi nepřeje lásku?

*****

Už hodinu jsem koukala z okna a přemýšlela nad vším možným. On mě zaprodal mafiánovi? U Jacka mi nevadilo že je mafián, protože ho miluji a vždycky budu. Napsala jsme mu i zprávu.

Jon nám nepřeje a dnes mám zásnuby. Chci aby jsi věděl že ho nikdy nebudu milovat jako tebe, protože ty jsi ten nejlepší. Chtěla jsem s tebou zůstat do konce života mít dům, děti, ale teď když to všechno nebudu mít s tebou tak se ptám má cenu ještě žít?
Miluju Tě Alex

Odeslala jsem to a dál na nic nečekala a šla si obléknout šaty které mi Jon na dnešek nachystal. Teda skoro pod ně jsem si dala krátké šaty, které si tam převleču. Musela jsem si vzít i masku jak debil

Nastoupili jsme do limuzíny. Moje rodina měla drahé obleky a já taky drahé šaty. Jenže oni nevěděli že mám dvě. Musím uznat že v tom je hodně horko.
Nikdo nevypadal šťastně nebo svůj úsměv skrývali až na Tonyho který se smál jako mesíček na hnoji. Záviděla jsem Suze že žije šťastně se Zackem. Jo nakonec se dali dohromady, nebo spíš se spolu dřív vyspali no a proto se chovali tak divně potom znovu a nakonec z toho vznikl vztah založený na sexu, jenže oba začali něco cítit a tak se dali dohromady a jsou šťastní což se o mě říct nedá.

Konečně jsme zastavili, překvapilo mě že jsme stáli před vilou kde byl můj první mafiánský ples. "Za chvíli to začne." informoval mě s nadšením Tony. "Aby ses neposral." zamumlala jsem. V tom mi někdo položil ruku na rameno. "Hodně štěstí." uchechtl se James. Bouchla jsem ho silně do ramena a odkráčela do budovy.

"Je mi líto že vám to s Jackem nevyšlo." posadil se vedle mě Marcus. To si ze mě všichni dělají srandu!? "Můžete už všichni držet klapačku!" vyjela jsem na něho a měla důvod. "Klid." dal ruce na obranu. Protočila jsem nad tím očima. Chtěla jsem mu říct ať už táhne do prdele, ale mohla bych s něj dostat nějaké informace.

"Kolik mu je?" "Komu?" divil se. To je paličák. "Tomu koho si musím brát komu asi." plácla jsem se do čela. "Nevím asi nad čtyřicet." pokrčil rameny. "To si ze mě děláš prdel." zajíkla jsem se. "Ne, proč bych měl?" zavrtěl hlavou. "Prosíme všechny přesuňte se na zahradu." rozezněl se mikrofon. "Tak vidíš já jdu, čau." seskočil ze židle a byl ten tam.

"Za chvíli půjdeme." přiřítil se Jon aby mě pohlídal. "Já si ještě musím odskočit." zamířila jsem na záchody. "Ale jestli zdrhneš tak tě stejně najdu." pohrozil. "Jasně." ušklíbla jsem se. Jakmile se zamnou zavřeli dveře svékla jsem si šaty od Jona schovala je do jedné z kabinek a vyšla. Někteří se zamnou otáčeli, protože jsem na sobě jako jediná měla šaty těsně pod zadek, s malým rozparkem na stehně, fialovou barvou a bez ramínek. Všichni už čekali jen na mě takže jsem vyšla po štěrkové cestě k radě naskládaných židlí.

Hned jak mě Jon spatřil a já jeho zakroutil hlavou jako kdybych byla úplně blbá. Usmála jsem se i když můj úsměv nebyl vidět až když jsem stala před mým nastávajícím tak můj úsměv povadl. Rozhlédla jsem se do davu jestli nespatřím tu jedinou osobu s kterou bych tu teď chtěla stát.

Přistoupil k nám nějaký pán. "Synu představuju ti tvoji snoubenku Alexandru Monthere." Synu! Já myslela že je tak starý že jeho rodiče už nežijí. Ke mě ale nikdo nepřistoupil asi to bylo normální vůbec jsem nevěděla jak tohle divadlo funguje. Vzal mě za ruku a táhl na parket kde začala hrát písnička. Po téhle písničce to nezvládnu o prostě se sesypu jako domeček z karet.

Jak jsem řekla tak i udělala a odešla na záchody. Sundala jsem si tu pitomou masku a mrskla ji o stěnu. Rozbrečela jsem se a rozmazala si řasenku. Nevím jak dlouho jsem jen seděla a hleděla před sebe. "Tady jsi všude tě hledám." vtrhl dovnitř James. "Co ještě chceš?!" štěkla jsem. "Máte se jít odhalit." oznámil. "Už jdu." zvedala jsem se. "Ne počkej." zastavil mě, nechápavě jsem na něho pohlédla. "Vždyť ho vyděsíš." vysvětlil. Podívala jsem se do velkého zrcadla nad umyvadly. Opravdu jsem nevypadala nejlíp.

"Co mám dělat?" "Něco ti seženu." slíbil a s tím opustil místnost. Snažila jsem se řasenku sundat vodou, ale vůbec to nešlo. "Mám to." zašvitořil a hodil mi odličovač. "Díky." poděkovala jsem. Vzala jsem si papír a nakapala na něho tekutinu. Naštěstí to šlo rychle a společně s Jamesem jsem se odebrala ke svému nastávajícímu. "Myslím že nastal čas aby se naši snoubenci odhalili." zvolal do mikrofonu Jon. Protočila jsem nad jeho reakcí oči. Jak muže být šťastný z toho že mi sebral štěstí?

Můj partner si mě vyhledal. A dovedl na pódium kde jsme si měli sundat masky.

Stoupli jsme si naproti sobě a první jsem si masku sundala já. A potom i on.

Už se blížíme ke konci. Moc děkuji za 700 viems a 80 votes.
A🫶