Je to můj život!

6. Kapitola

První den školy je vždycky hrozný, pak když jdeš na novou školu tak dvojnásobek.

Vstala jsem udělala jsem si hygienu nějaký tam make-up a přesunula se do šatníku. Očima jsem hledala co bych si mohla vzít. Nakonec jsem zvolila bílou top košili s černou sukní. Na nohy si dala černé střevíčky na vysokém podpatku zhlídla se v zrcadle, musela jsem se usmát máma by na mě byla pyšná utřela jsem si neposednou slzu, která se rozhodla mi zničit make-up. Párkrát jsem zamrkala a vydala se dolů. Když jdu do školy tak nesnídám a vůbec nejím až po ní. Vím že to není zdraví. Sedla jsem si ke stolu nikdo nikde takže jsem mohla říct že jsem už jedla. "Ahoj Bailey." vyhrkla jsem na štěně které za mnou přiběhlo. "Co tu děláš, nechceš na zahradu?" do domu je stále otevřeno, teda jen když je léto. Takže si může běhat ven a zpátky jak jen chce a venku bylo vážně hezky. Kolem mě prošel stín sedl si vedle mě a zavolal. "Grace, co je na snídani?" "Už jdu." za chvíli přišli ještě Tony a James. A tak kolem mě seděli tři mrtvoly. Vyběhla jsem zase nahoru a do černého batohu s bílým nápisem Nike dala macbook, který potřebujeme na nějakou práci do školy.

Dole jsem si sedla na gauč a dívala se na mobil. "Jedem." zavelel jeden z nich na to se všichni zvedli a já musela rychle taky jinak by mi ujeli a ještě bych za to dostala trest já. Nasedla jsem do bílého Porsche a čekala na Jamese. "Slíbil jsi mi to." "Fajn." odvětil. Protože bydlíme na kopci tak jsme sjeli a jeli blíž do města. Cesta uběhla rychleji než bych si myslela a už jsem stáli před školou. Vystoupila jsem skoro okamžitě a rozhlédla se kolem, můj pohled padl na lidi co na nás koukali a potom na jedno patrovou školu kde se nemohla vejít ani ta slibovaná jídelna. Vešli jsme do dveří a James něco říkal jen tak jsem slyšela a pochopila tím že domů jedu s Tonym ve dvě. "A kde je ředitelna?" můj hlas zanikl v hluku a když jsem se otočili kluci už tam nebyli. Dobře beru zpátky ta škola je obrovská . "Měl by někdo mapu?" řekla jsem spíš pro sebe, protože jsem nepředpokládala že by to někdo slyšel. "Klidně ti pomůžu." zaslechla jsem vedle mě hlas. "Prosím jo." aniž bych věděla kdo to je chytl mě za ruku a šel. "Jinak jsem Rose." řekla když nás dotáhla do chodby kde moc lidí nebylo. "Alex." "Seš tu nová?" "Jo jinak bych se tu vyznala a nepotřebovala bych najít ředitelnu." "To mě mohla napadnout." "Neva." "Jinak je to tady. Mám počkat?" "Ano prosím."

Dostala jsem se z ředitelny a i s klíčkem od skřínky, ptala jsem se i na mapu, ale tu nemaj. "Ahoj, zase, dík že jsi počkala." "Jo nemáš zač." "Nevíš kde je skřínka s číslem 214?" "Náhodou to vím." ušklíbla se až zlověstně. "Okey. Tak mě veď." následovala jsem ji až to poloprázdné uličky. "Tahle." ukázala na modře zbarvenou skřínku. "Díky." odemkla jsem ji a dala jsi tam učebnice a zabouchla ji a následně zamkla. "Tak co sestřičko jak se ti tu líbí?" "Co je s tou skřínkou?" "Nic." a odebral se. "To byl James Monthere?" "Ne Santa a donesl dárečky." "Takže jo. A proč ti říkal sestřičko?" "Protože jsem jeho sestra, ale to oslovení se mi nelíbilo." "Okeyyyy, jdem do třídy. Budeš se muset představovat, a třídní je Fyzikářka." "Fyzika je dobrá." "Co, neznám tě." zasmála se. "Haha moc vtipné." "Tak pojd. Tudy." dovedla mě do třídy a posadila se do čtvrté lavice a naznačila ať udělám to samé. Jsem ráda že tu měl každý svoji vlastní lavici. Za chvíli zazvonilo a vše se uklidnilo.

"Dobrý den." přišla učitelka s krátkými černými vlasy a žlutým trikem. "Ty jsi tu nová pojd se nám představit." vyzvala mě a najednou na mě všichni upřeli pohledy. Došla jsem tam a rozhlédla se, výhled nic moc. "Jsem Alex Monthere a bydlela jsem v severní Karolíně." při tom jsem si nervozitou točila pramínek vlasů. "Dnes se mnou skončíš v posteli!" zakřičel odněkud. "Mlč Dylane!" okřikla ho učitelka, ale on se pořád usmíval. "Mám z čeho vybírat a že bych si vybrala takového hnusáka to je pod mou úroveň." ted na mě všichni včetně učitelky hleděli s otevřenou pusou a kluci začali pískat. "Můžeš se jít posadit." s úsměvem jsem zaplula do svojí lavice a prohodila pár slov s Rose. Pak mě někdo do zad lehce bouchl abych si ho všimla. "Co je?" vyhrkla jsem. "Tvoji bratři jsou Montherovi?" "Jo. Proč?" úsměv mu zmrzl na rtech a začal něco psát na mobil. Pokrčila jsem rameny a věnovala se proslovu učitelky.

"Ale ty jsi mu to natřela." "Jo, není žádné holky která by se mu takhle postavila." "Jo každá na něho měla crush i když je to úplný hnusák." Už jsem si našla pár přátel Lily, Emma, Abby, Sofi a Rose. "A to jsou opravdu tvoji sourozenci?" "Jo." "Dokaž to." "Co, ne!" "Jo!" Došla jsem k jejich stolu a už z dálky Chris hlásil: "Naše sestřička!" atd... "Co je?" "S kým to mám jet domů?" "Na parkovišti ve dvě uvidíš. Čau." Jen pro info věděla jsem že jedu s Tonym, ale na co jiného jsem se ho měla zeptat? Jak jste se měli ve škole? Co jste dělali? Co jste se učili? Ne. Nejsem takový sebevrah. Došla jsem k mýmu stolu. "No moc rádi tě nemají." "Haha, díky. Chtějí být populární." Ale teď je pro mě velmi těžší odnést to jídlo aniž by jsi toho někdo všiml. "Holky musím." řekla jsem a co nejnepozorovaněji opustit jídelnu. Opřela jsem se o auto a čekala. "Čau Alex." "Čau? Co tu děláš?" "Byl jsem ve škole a ty?" "Taky, ale na obědě jsem tě neviděla." "Dělal jsem něco jiného." "Radši se nebudu ptát." usmála jsem se na něho. Zakroutil hlavou a odešel já jsem ještě zavolala. "Měj se."

-------------

Ahoj tady jsem já po dlouuuuuhé době. Tak co jak se vám líbí kapitola "První den ve škole"