Je to můj život!

32. kapitola

"Jsem jenom tvoje." vydechla jsem poraženě. On se vítězně usmál. Zdělala jsem mu boxerky, měl ho hodně vzrušeného proto jsem se musela kousnout do rtu. "Bereš prášky?" ptal se. Zakývala jsem hlavou že ne. Takže odněkud vytáhla kondomy a jeden si dal.

"Opravdu to chceš?" nejistě se na mě podíval. Moc dobře jsem věděla že kdybych teď řekla že ne tak by mě nejspíš zabil. "Ano." zakývala jsem hlavou. Namířil na můj střed a vnikl do mě. Ucítila jsem známy příjemný tlak. V celém domě se ozývaly moje vzdechy a já se modlila ať je nikdo neslyší. Byl hrozně hluboko. "Jacku!" vzdychla jsem jeho jméno předním než jsem se udělala. Ještě do mě párkrát narazil, ale pak i on podlehl. Vydechl a vyhodil kondom. Lehl si vedle mě a já v jeho objetí usla. Ani nevíte kolikrát jsem si tenhle moment představovala a teď se mi konečně splnil.

Ráno jsem se probudila jenže v posteli jsem ležela jen já. Zvedla jsem si natáhla na sebe Jackovo tričko a svoje kalhotky.

Pomalu jsem sešla schody, až potkám Jacka asi ho zabiju pokud se tu neztratím. "No to mě poser." vykulil oči Markus a pozoroval mě. "Taky přeji dobré ráno." uculila jsem se.  "Určitě ses dobře vyspala." uchechtl se. "Výborně." usmála jsem a zaujmula jsem místo vedle něho na barové židli. V kuchyni pobývala postarší žena. "Nepotřebujete s něčím pomoct?" nabídla jsem se. "Ne, děkuji." podívala se na mě a dále pokračovala, posléze mi na talíři přistály lívance. "Kde je Jack?" nadhodila jsem otázku na Marcuse. "Potřeboval si něco zařídit, mám tě hlídat." nacpal si celý lívanec do pusy. Pokud tohle má být má chůva tak jsem už dávno mrtvá. Dostala jsem záchvat smíchu.

"Co se tu děje?" nechápavě se ptal Jack, já jsem měla pořád výtlem a Marcus měl plnou pusu takže jsme oba nemohli mluvit. Když jsem se uklidnila mávla jsem nad tím rukou. "To je jedno." zářivě jsem se usmála a on mi dal ruku na stehno a jel výš. "Včera večer to bylo skvělý doufám že jsi to ještě zopakujeme." pošeptal mi. "To se ještě uvidí." stále jsem se usmívala jak měsíček na hnoji. "Ale už jsi moje." ušklíbl se a zajel mi pod jeho dlouhé tričko. Chvíli nechal svou dlaň na mém citlivém místě a pak ji stáhnul, měla jsem co dělat abych nevzdychla kdyby tu nebyli ostatní asi bych se po něm vrhla teď a tady.
"Jsi tak mokrá." zašeptal jen abych to slyšela já.

*****

"Ahoj!" zvolala jsem přes celý dům když jsem se dostala ještě ten den domů. Nakoukla jsem do jídelny, kuchyně, obyváku, garáže, ale nikde nikdo. Když nikdo nebyl doma pustila jsem si film.

Už byl čas večeře a tak jsem sešla dolů do jídelny, ale zarazila jsem se hned u vchodu. Nikdo tady nebyl. Ani živáčka. Říkala jsem si že je divný když jsem ani nepotkala Grace, jenže kde můžou všichni být aniž by mi dali vědět. Zvedla jsem svůj telefon a vytočila číslo Jona. Bohužel měl obsazeno takže jsem volala Danovi.

D: Ahoj.
A: Kde jste?
D: My jsme ti asi zapomněli říct že se vrátíme až zítra v noci.
A: A kde jste?
D: Už musím končit tak čau.
A: Ča-.

Ukončil hovor tak rychle že jsem se nestihla ani rozloučit. Pokud jsou všichni někde pryč tak kdo mě zde pohlídá?! Já se bojím. Jestli si jeli někde na Maledivy beze mě tak je zabiju.

Zbýval mi jediný kontakt který mě snad ochrání.
Zavolala jsem mu a on souhlasil že dojede.

"Obleč se pojedeme na jídlo." přišel zamnou do jídelny. "Jako na rande?" rozzářily se mi oči. Chvíli mlčel a já už si začínala myslet že ztratil řeč. "Možná." ušklíbl se. Protočila jsem panenky a běžela se převléct.

Oblékla jsem si černé rifle, bílé tričko a šedý kabát. Zbraň jsem si dala za opasek. Nakonec jsi vzala řasenku a vylezla z pokoje. "Konečně." zaúpěl. "Tak dlouho jsem tam nebyla." bránila jsem se.