Je to můj život!

7. kapitola

Znova jsem si vytáhla mobil a zahleděla se na ig. Zvuk jako kdyby někdo odemykal auto a ve mě hrklo, protože to bylo to auto o které jsem byla opřená. Vzhlédla jsem a viděla Tonyho jak si to vykračuje s nějakým dalším týpkem. Na tváři mu pohrával úšklebek asi jak mě vyděsil k smrti. "Měl jsi tu být ve dvě a je půl třetí." "Já myslel že jsi zapomněla v kolik." protočila jsem očima a po otevření dveří se posadila na bílý sedák. Tony po chvíli taky přistál na sedák a konečně jsme mohli vyjet.

"Ahoj." vypískla jsem na štěně co přiběhlo za mnou. "Bailey zlatíčko, ani nevíš jak jsi mi chyběl." "Grace!" "Ano?" "Dala jsi mu už jídlo?" "Ano, a taky jsme byli na procházce." "Děkuji." "Kam jdeš?" "Na pláž, vadí?" "Tvýmu bratrovi určitě jo." "Okey, jdu si dělat úkoly." "Běž."

Od holek jsem si vzala číslo a už jsem v nějaký třídní skupině 2B. Zrovna se domlouvali na třídním srazu. Tam musím, ale problém je že nevím kde jsou Jon s Danem jediní normální bratři. Možná. Rozhodla jsem se pro Chrise, protože je nejstarší. Slušně jsem zaklepala a počkala na vyzvání. Něco ve stylu otráveného No? Když jsem otevřela dveře se mi naskytl výhled na velkou televizi naproti dvoujlůžkové posteli s vysokou madrací jako v hotelu, poházeným oblečením všude možně, hodně velká tma kterou doprovázel neúnosný zápach. "Co je?" "Můžu na pláž?" "Ne a čau." "Proč?" udělala jsem psí oči. "Protože, běž na zahradu." se smutným povzdechem jsem zavřela dveře a zamezila průchod od toho strašného zápachu po cigaretách a všem možným. Pořádně se nadechla a musela se smířit s jeho rozhodnutím.

Došla jsem do mého pokojíčku s bílými stěnami na kterých nic nebylo. Uprostřed se tyčila postel s též vysokou madrací a čistě fialovým povlečením. U velkého okna postával dřevěný nabarvený na bílo psací stůl a na něm jen notebook. Potom dvoje dveře jedny do menšího šatníku, který byl velký jako naše bývalá koupelna a v druhých dveřích koupelna která byla velká jako můj starý pokoj. Koupelna byla sladěna do šedé a bíle. Když to vše zhrnu tak celý můj pokoj a šatník byl jen v bílé a koupelna s trochou šedou. Naštěstí můj pokoj voněl po levandulích což vonělo celé já, byla to moje nejoblíbenější kytka jako maminky, která mi moc chyběla. Do budoucna bych chtěla pokoj dodělat do bílo fialové.

Sedla jsem si ke stolu v mém pokoji a začala se učit. Nevím proč asi jsme chtěla zabít čas, protože zítra nic nepíšeme jelikož první dny se nic nepíše ne? O dvě hodiny později mě vyrušilo škrabání na dveře hned jsem šla otevřít, protože kdo jiný by to byl než Bailey. Rozhodla jsem se trochu odreagovat a tak jsem s ním šla na zahradu cestou jsem pobrala házecí talíř a spěchala za ním. Už něco čmuchal u jezera div tam nespadl. Zavolala jsem na něho a přitom mu hodila talíř. A tak to šlo dokola já mu ho hodila a on mi ho donesl. Když se začalo stmívat usoudila jsem že jdeme domů dnes šel Bailey k té paní u které byl když tu byla ta párty kluci říkali že to bude lepší, nevím co chystají, ale doufám že přežiju do zítra. Vzala jsem si mikinu s kterou jsem ulehla do peřin a pouštěla si videa. Na filmy a seriály se moc nedívám, protože mám problém nějaké dobré najít.

Pomalu jsem zdola slyšela tlumenější hlasy mojich bratrů, vypadalo to že se na něčem domlouvají a to hádkou. Nechtěla jsem je rušit, ale když jejich hádka trvala asi třicet minut dostala jsem hlad. Seběhla jsem schody a hned po vstupu do kuchyně z které byl výhled na jídelní stůl se přestali hádat. Vděčně jsem se usmála a přitom zapínala mikroflnku. "Můžu zítra ven?" "Ne." dostalo se mi až rychle odpovědi. "Jsem neřekla ani kam." "No tak kam?" "Na pláž." "Co tě tam tak táhne?" "Asi to že je léto a je blízko?" konstatovala jsem. "Možná." odpověděl James. "A s kým?" přerušil ho Chris. "S holkama ze třídy." "Jinak s nikým?" vyptával se. "Ne." "Tak možná a ahoj." doslova mě James vyháněl z kuchyně. Mám to brát jako ano? Vzala jsem si svůj popcorn a pelášila do pokoje.

Rychle jsem něco postla na instagram a pokračovala v předešlé aktivitě.