Je to můj život!

16. kapitola

Už je to hodně dávno co mi byl odebrán můj mobil, který tolik miluju. Ze začátku dne bych usoudila že bude dnešek skvělý. Hned po snídani jsem dostala již zmiňovaný telefon a s ním pochvalu za dobré známky, ani nevíte jak mě taková maličkost dokáže udělat radost, protože od Jona jen tak někdo komplimenty nedostává.

Jamesovo auto zastavilo před školou a oba dva jsme z něj vystoupili. Za ani ne týden bude ples proto si v celé škole začínají lidi hledat své partnery. Mě už pozvalo hodně lidí, ale já všechny odmítávám a čekám jen na jednoho. Pokud mě ani on nepozve tak budu doma sama topit se ve spoustě myšlenek. Po otevření plechových dvířek skřínky na mě vypadlo milion různě barevných papírků. Začala jsem si je pročítat, ale nikde nebyl ten na který jsem čekala.

Naštvaně jsem tedy odkráčela do třídy. Nikdo si mě naštěstí nevšímal a tak jsem proklouzla do mojí lavice. "Špatnej den?" zajímala se Rose vedle v lavici. "Na hovno." odvětila jsem. "S kým jdeš na ten ples?" "Asi s nikým." "Sama!" vykulila na mě oči a chytla se za srdce. "Ne ani se mi tam nechce." pokrčila jsem rameny. "Co se stalo? Nikdo tě nepozval?" "Možná jen čekám na toho jednoho." odpověděla jsem a zahleděla se k oknu abych dala znamení že se o tom nechci bavit.

Bylo už později když jsem odcházela z jídelny. Otočila jsem se a spatřila ve svém zorném poli bloncku. "Ježiš já jsem na tebe zapomněla." omluvila jsem s omluvným výrazem. "Neva, dáš mi číslo?" "Jo jasně." nadiktovala jsem ji své mobilní číslo. "Jinak jsem Suze." "Alex, ale to už víš." usmála jsem se. Suze měla blond vlasy a vysokou postavu přesně ten typ za kterým se každý kluk otáčí.

"Ségra dělej nemám na to celý den." zabrblal procházející Chris. "To že já čekám každý den na vás to nikoho neštve." bránila jsem se. Chris mě umlčel tím jeho pohledem a pokračoval v cestě ke svému autu. "Tak ahoj." rozloučila se Suze. "Čau." křikla jsem za ní a šla za Chrisem.

"Kdo to byl?" zeptal se Chris a zapálil si cigaretu. "Se nějak zajímáš?" založila jsem si ruce na hrudi a opřela se o auto. "Jen se ptám, tak odpověz." netrpělivě řekl skrz zaťaté zuby. "Chce doučovat ajinu." pokrčila jsem rameny. "Tak když je tak blba ať si najde jiného učitele." "Hele je to dobrá příležitost jak si najít novou kamarádku." pokrčila jsem rameny. "Ty chceš mít blbý kamarády?" "Ti tvoji nejsou moc inteligentní tak neříkej nic mě jasný." rázně jsem ukončila konverzaci a nasedla do auta.

Za chvíli nasedl do auta i Chris a my mohli konečně vyjet domů. Řítili jsme se silnicemi Las Vegas když vše utichlo, slyšela jsem jen střelu a ten tlak v mých uších. Hleděla jsem před sebe zatímco Chris přidal plyn. Někdo po nás vystřelil.

Auto zastavilo v garáži a já dřív než se mě Chris začne na něco ptát jsem se vytratila do mého pokoje. Jakmile se dveře zabouchly začala jsem vzlykat.

Kdyby ten střelec měl lepší mušku už bych tady nebyla. Nebyla bych tady s Baileym. Nebrečela bych, ležela bych mrtvá nebo alespoň postřelená v tom sakra moderním autě mého bratra. "Bailey." přivinula jsem si stěně ještě víc k sobě.

"Slečno Alex, stalo se vám něco?" zaťukala na dveře Grace. "Ne nic." snažila jsem se ať můj hlas zní normálně. "Tak odemkněte." "Grace běž pryč." odehnala jsem ji. Následně jsem slyšela kroky ze schodů. Oddechla jsem si.
Přemístila jsem se na postel a jelikož jsem neměla ani sílu ani slzy tak jsem nemohla brečet. Další hodinu jsem zírala do stěny naproti mně. Vyrušil mě až Bailey, který začal škrábat na dveře.

Tak jsem se tedy sebrala a pomalu jsem se proplížila na zahradu. Došla jsem k jezeru kde jsem se zhroutila na lavičku a dala si hlavu do dlani.

Víte já bych chtěla být pes anebo cokoliv jiného než člověk. Přece zvířata nemají žádné problémy.

Nepsané pravidlo u Montherů je že v šest musí být všichni rodinní příslušníci u stolu a večeřet a dnes tomu nemohlo být jinak, jenže já jsem měla náladu pod psa. Jednoduše neměla jsem hlad a tak jsem se v jídle jen vrtala vidličkou. "Budeš jíst?" zeptal se mě James. "Ani ne." odpověděla jsem a přenechala mu svůj plný talíř. Dnešní večeře je příšerná, Chris mě pořad pozoruje, Jon jen po očku a Grace zde radši není kdybych mohla taky bych utekla co nejdál.

"Zítra budeme mít návštěvu." prohodí Jon jakoby nic. Podle mě to budou zase nějací mafiáni. Když si James pochutnával na mém jídle mohla jsem odejít tak jsem se zvedla a chtěla zmizet co nejdřív to šlo. "Alex neopouštěj nás tak rychle." usadil mě zase Jon. Chtěla jsem něco říct jenže další pravidlo je NEODMLOUVAT! Jak jinak abych jsem se nemohla bránit.

Po večeři všichni co mohli zmizeli a já tu zůstala napospas Jonovi. Pomoc. "Jestli ze mě chceš udělat zase uklízečku tak to řekni hned." "Chci se bavit o té střelbě." "Myslíš to jak nás někdo chtěl zastřelit v autě? Vždyť to je normální, ne?" myslela jsem to samostřejmě ironicky. "To je důvod proč by jsi nikam neměla chodit sama." "Takže jsi mě chtěl jen vystrašit, tak to se ti povedlo." "Takže jsi v pohodě." řekl už z citem. "Jo zvládnu to, ale nechceš mi radši říct co se tady děje anebo co vůbec děláte za práci." "Myslím že si to řeknem zase někdy jindy." ukončil náš rozhovor a odešel.

*****

"Pořád to nechápu." "Co na tom nemůžeš chápat, je to jednoduché."
Dřepíme v knihovně už dobré dvě hodiny a Suze nechápe vůbec nic. Zachraňte mě. "Hele já už musím, ale příště ti to znova vysvětlím jo?" "Kam jdeš, pojď semnou do baru bude tam skoro celá škola." nabídla mi. Jindy bych to zvažovala, ale pořád se bojím být někde sama. "Příště." usmála jsem se na ni a utíkala směr školní parkoviště.

Myslela jsem si že James na mě bude čekat, ale jako vždy budu čekat já na něho. Trénink jim končil před dvaceti minutami a on nikde. Stála jsem před školou a rozhlížela se. Nikde nikdo a já zůstala sama, začala jsem mít blbý pocit, že mě někdo sleduje, jakoby mě měl někdo na mušce. Snažila jsem se to ignorovat, byla mi zima a to jsem na sobě měla bundu. "Alex, schovej se!" vykřikl někdo. Potom někdo vystřelil.

Ta rána byla se ozývala snad všude. Měla jsem pocit že mě upadli uši, po zjištění jsem měla obě dvě. Byla jsem na zemi, ale ne na dlouho někdo mě popadl do náručí a mířil semnou pryč.

Ahoj, po dlouhé době je tu zase nová kapitola doufám že máte Je to i můj život stále v knihovně. Kdo by chtěl zabít Alex když je tak nevinná? 😇
Budu ráda za vote a coment 🤪
A❤️