Je to můj život!

8. kapitola

Oblékla jsem se, protože jsem začala tušit že se něco chystá. Taky kdo by nosil několik milionů plastových kelímků společně se skleničkami alkoholu. Vypozorovala jsem to ze schodů, mohla bych si začít říkat Sherlok. Zbystřila jsem když začalo zvonit rychle jsem seběhla a otevřela dřív než jeden ze sourozenců. Hned jsem odstoupila a s úšklebkem sledovala partu chuligánů mířících do domu. Zpozorovala jsem zabijácký pohled Chrise a taky jsem se na něho úšklíbla. Mé další kroky směřovali do kuchyně k alkoholu a za chvíli v mém kelímku přistála nějaká tekutina. Hned jsem ji do sebe hodila abych se připravila odolávat jejich další párty. Musím přiznat že jsem se i trochu těšila.

Dost dlouho jsem tam jen tak stála a dívala se do kelímku s asi třetí zázračnou tekutinou. "Ty jsi nějaká barmanka?" zeptal se mě opilecky špinavý blond cápek. "Ne, ale klidně ti něco namíchám." "Víš co bych chtěl namíchat." "Hele hele dej jsi odchod." rázně zasyčel Chris. "Co je?" pohledem ho odehnal a kdyby moh jeho pohled zabíjet ležel by mrtvej. "Dnes s nikým spát nebudeš." "Neboj bratříčku, stejně to nemám v plánu." "Neříkej mi bratříčku sestřičko." "A ty mě sestřičko, bratříčku." "Hej dost moji milovaní sourozenci, je párty jdeme si užít." zaskřehotal James, to jsem si myslela že jsem dost napitá, ale oproti němu to bylo nic. "No a ty by jsi měl přestat chlastat zítra je škola." opomenul ho Chris. "Chrisi opravdu by jsi měl vypnout mozek. Teda pokud nějaký máš." konstatovala jsem a odcházela. "Hej kočko zatancuješ si se mnou." pokřikl na mě hned jsem se otočila když mě někdo popadl za ruku a běžel směrem zahrada. Nevěděla jsem kdo to je, ale následovala jsem ho, protože jsem nechtěla a neměla náladu se bránit v tom chumlu lidí.

"Promiň že jsem tě tak vytáhl aby jsi si nemohla zatančit s Benem." "Nevadí stejně to jméno je divný takže asi i ten člověk." "Jen si potřebuji pokecat s někým normálním kdo jen nemluví o fotbale nějakých holkách ." "Ty jsi myslíš že jsem normální!" vyhrklo ze mě hned. "Teda, jakože jsem oproti bráchům." "Jako em. A jakých holkách?" snažila jsem se vzpamatoval, jako vážně Alex on řekne že se nechce bavit o holkách a ty hned na něho něco takového vybalíš. "O různých." "I o mně?!" "Jak říkám s někým normálním, ale asi někdy jindy, jseš v pohodě?" "Jo jsem, no tak o čem chceš mluvit." "Hej já musím promiň, tak čau." "Čau?" řekla jsem rychle a dívala se jak odchází, neměla bych pít alkohol. Jdu radši spát.

Ráno jsem byla celkem fajn. Jen jsem si dala prášky na bolest hlavy která se dala vydržet. Zase jsem přišla do školy, dnes už po druhé. Očima jsem hledala svoje kámošky. Našla jsem Abby která rukou naznačila ať jdu za ní. Vykročila jsem jejich směrem, bavila se z klukama ze třídy, ale nebyl tam ten divný ze včera myslím že Dylan, ne ten s kterým jsem se vyspala hned na první párty, ale ten z naší třídy. "Nazdárek Alex, tohle jsou Tom a Lukas." představila mě Abby klukům ze třídy, Tom měl tmavě hnědé vlasy nevypadal na sportovce. Lukas měl kudrnaté vlasy které mu spadali do očí, oba nejsou mé typy. prohodili jsme pár slov až jsem se odpojily a vykročily ke skřínkám. "Vypadáš divně." konstatovala Abby. "Make-up?" "Ne." "Vlasy?!" "Ne." "Oblečení?!" "Ne, vypadáš jako kdyby jsi celou noc nespala." "Uff, byla jsem na párty." "Cože!? To jsi mi chtěla říct kdy?" "Nebyla jsem tam pozvaná." "Ty jsi ji pořádala?!" "Ne moji bratři. Myslím že se mnou počítali." "Ach tak." povzdechla jsi. "Byla jsem tam jediný druhák." "Aha, tak ale za to musíš jít semnou nakupovat." "Kdy?" "Zítra hned po škole." "Ok no." "Super." vyhvízdla se začínajícím zvoněním.