Je to můj život!

18. kapitola

Jack na mě hleděl jako na ducha už jsem si myslela že vezme nohy na ramena a už ho nikdy neuvidím.

"Hm." odkašlala jsem si. "Asi bychom se měli vrátit." řekl nervózně a otočil se směrem k domu.
Vrátili jsem se a Jack hnedka zmizel je mi jasné že to řekne Jonovi, ale je mi to jedno zítra jdu do školy tak se jdu učit.

******

Nebyla jsem zvyklá vstávat brzo, jaký člověk vymyslel aby škola začínala tak brzo? Jedno vím jistě ten člověk určitě nebyl v pořádku.

Oblékla jsem si tmavě růžové šaty, které jsem si včera nachystala. K tomu jsem si vzala černé silonky a černé boty na vysokém podpatku. Svůj vzhled jsem doladila výraznějším make-upem, z vlasy jsem si nic nedělala a nechala je přírodně lehce kudrnaté.

Vyšla jsem z pokoje a na chodbě jsem potkala Lea, který semnou naštěstí nejde do školy, ale bude na mě čekat přední.

"Jak jste se vyspala?" "Nevykej mi." chladně jsem na něho pohlédla. "Pokud dnes uvidíš Jona mohl by jsi mu říct že nemám mobil." "Okey."

Vždycky jsem si říkala že blondýnky to mají lehčí a naše škola toho byla příkladem. Snad každá hezká bloncka měla kluka i když jejich vztah nebyl nikdy ukázkový. Vždy jsem záviděla šťastným párům, kteří spolu byli proto že se milovali, protože to se často nevidí, většina lidí jsou spolu jen kvůli popularitě a vzájemně se podvádí, já jsem měla opravdový vztah jen jednou ostatní mé vztahy byli založeny jen na sexu a vydrželo to nanejvýš týden.

Dnes jsem slíbila Suze že se sejdeme v kavárně hned po škole, takže Leo bude muset jít s námi a poslouchat holčičí drby, chudák. Nevím co člověka přivede k tomu aby se stal bodyguard mafiánů.

Jack se mi celý den vyhýbá což je na náš věk příliš dětinské. Asi jsem tou hroznou procházkou zničila vše co mezi námi bylo.

"Už jsem tady." přivítala jsem se z Leem čekajícíc na mě před školou. "Jdu se Suze do kavárny." oznámila jsem mu. "To znamená že jdu s vámi." "Bohužel." uchechtla jsem se. "Jon říkal že ti večer dá nový mobil." alespoň nějaká dobrá zpráva. "Super, díky." rozzářila jsem se. "To poděkuj jemu." usmál se, nutno podotknout že má boží úsměv, ale ještě hezčí ho má osoba se kterou už asi nikdy nepromluvím.

"Ahojky lidi." přiběhla k nám Suze. "Čauky. Tohle je Leo, můj bodyguard jde s námi." představila jsem je. "Suze." usmála se na něho. Protočila jsem nad tím očima a rozešla se do nejbližší kavárny. "Alex co tak ženeš?" otázala se mě Suze. "Jen pospíchám." pokrčila jsem rameny a zpomalila. Možná si jen nechci přiznat že se bojím, bojím se každé podezřelé osoby kterou zahlédnu na chodníku, každého zvuku co zaslechnu a prostě všeho.
"Vše ok, Alex." zeptal se ze starostí Leo. "Bez obav." mávla jsem nad tím rukou a zaplula do útulné kavárny která voněla po čerstvé kávě.

Posadili jsme se ke stolu pro čtyři vzadu v kavárně a hned k nám přispěchala mladá servírka. "Co to bude?" "Prosím dvě cappucina." objednala Suze pro ni a pro Lea. "Já si dám horkou čokoládu."

"Kde jsi zmizela?" zeptala se mě Suze. "Jak to myslíš?" "No na ty tři týdny, jak jsi nebyla ve škole." "Aha já jsem byla na dovče." vymluvila jsem se. Přece je nemůžu říct, že mě postřelili. "To je divné." "Proč?" "Ty jsi jela na dovolenou bez rodiny?" "Moji bratři zůstali doma." "Aha. To já bych nemohla nikam bez mého bratra, bohužel." vysvětlila a já se uchechtla. "Hele to není vtipné. Můj bratr je jako osina v zadku." povzdechla jsi. "To mě fakt mrzí, ale já mám rovnou pět sourozence ty jen jednoho." znova jsem se uchechtla. "Jak to že ještě žiješ to já bych spáchala sebevraždu." řekla ze srandy.

*****

Tony byl dnes ve špatné náladě a ta se přenesla i na mě, proč mám tolik sourozenců, ale zrovna do školy mě veze ten nejhorší a nejdivnější. Tonyho považuji za toho nejhoršího. Teda ne že by dnes měli náladu všichni v nejlepším pořádku, ale Tony ji má úplně na hovno, asi se jim pokazil zakázaný byznys. Došla jsem ke své skříňce odemkla ji a našla tam dopis. Opatrně jsem ho roztrhla a ze psaní v něm mi naskočila husí kůže. Stálo tam pouhé

Sleduji tě...

Chvíli jsem na ty písmenka jen koukala až pak jsem si uvědomila co je správné. Na stejné chodbě jsem našla Chrise a rozešla se jeho směrem. O něčem se bavil s jeho kamarády, ale já ho musela přerušit. Bez jediného slova jsem mu podala obálku se záhadným dopisem. Možná nic neznamenal a teď si bude myslet že jsem strašpytel. "Já se bojím." zašeptala jsem neslyšně, ale on to slyšel. "Běž do třídy." řekl chladně. Z jeho tónu hlasu mi naskočila husí kůže.

"Ale-" "Hned!" poslal mě pryč zrovna když začalo zvonit. Přiběhla jsem do třídy, ale celou hodinu jsem se nemohla soustředit. Bála jsem se. O přestávce jsem se pomalu vybatolila ze třídy kde na mě čekala Suze. Nevím jestli moje třepání se strachy šlo vidět. "Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě má kámoška. Přemýšlela jsem jestli ji mám ukázat ten dopis, ale nakonec jsem dělala že nic.

Na obědě jsem obědvala se Suze u menšího stolu na dvoře. Vůbec jsem se zde necítila bezpečně, jenže Suze na tom trvala. Když jsem snědla svoji porci jídla musela jsem čekat na Suze. "Potřebuji pro sešit do skříňky počkej tady." omluvila jsem se a spěchala pro matematiku. Otevřela jsem plechové dvířka a do tašky si uložila sešit.
Chtěla jsem se vrátit jenže někdo mě zatáhl do úklidové místnosti.

Bylo tu tma takže jsem nemohla vidět do obličeje neznámého. Chytl mě pod krkem až jsem popadala po dechu. Cítila jsem jak se mi do oči derou slzy.

"Zabiju tě." zašeptala mi záhadná postava strašidelným hlasem. A pak rychlostí světla opustila místnost.

Po zádech jsem sjela po stěně a rozbrečela se. Proč já? Co jsem komu udělala, že se mi život tak mstí?

Dveře se otevřeli a tak do male místnosti vpadlo světlo. Bylo mi to jedno stále mi slzy tekly jak vodopád. Dveře se zavřeli, stejně si myslím že si to tady někdo chtěl rozdat, ale já jsem jim jejich plány překazila. "Alex." zašeptala pravě příchozí postava, poznala jsem v že ten hlas patří Jackovi. Na nic se neptal a přitáhl si mě do medvědího objetí abych mu mohla brečet do ramene, tohle jsem potřebovala, ale Chris mě poslal k vodě. "Co se stalo?" zeptal se zatímco jsem se uklidnila. "On mi řekl že mě zabije." zafňukala jsem. "To je dobrý nikdo tě nezabije." pohladil mě po tváři.

Tak vás zdravím co říkáte že by každý den byla nová kapitola?
Co se budu dít dál? Jak si Alex poradí? Bude na to sama anebo jí někdo pomůže?
Děkuji za každý vote a coment.
A🎉