Je to můj život!

40. kapitola

Jack

Nevím co jí dali za uspávadlo, ale už tu sedím celý den je 21:00 a ona pořád spí. "Zbuď se mi." políbil jsem ji na čelo a odešel se alespoň osprchovat a najíst.

Sešel jsem schody do jídelny kde bylo k mému překvapení prázdno. Pokrčil jsem rameny a byl za to vlastně rád. Chtěl jsem být sám. Abychom si shrnuli co se děje, protože já to nějak nechytám.
V ložnice právě leží moje manželka která čeká naše dítě, před více než sedmi hodinami jsme ji našli v tom lese kde ji ti bastardi unesli, ale hlavní je to že už je tu semnou v bezpečí. Za pár měsíců budu táta pokud je to dítě moje jinak si nedokážu vysvětlit proč by ode mě utíkala.

Rukama jsem se zapřel o linku v kuchyni a přemýšlel, prostě toho teď bylo moc, měl jsem se jí víc věnovat nebo proč mi to neřekla?

Potom co jsem se najedl tak jsem šel jí zkontrolovat.

"Už si vzhůru." s úsměvem jsem k ní přišel a políbil ji na ruku. "Jak ti je?" optal jsem se se starostí. "Bylo i líp." "Chceš donést nějaké jídlo?" "Jo mám hlad jako vlk." už s malým úsměvem přikývla, tak jsem vstal a šel jí něco připravit.

Alex

Když byl pryč už asi 15 minut tak jsem se vydala za ním do kuchyně. Bylo mi dobře takže mi nedělalo problém chodit, mluvit, a prostě normálka už.

Stál u sporáku a podle vůně vařil boloňské špagety. "Hezky to voní." pochválila jsem těsně za ním až se lekl. "Co tady děláš? Musíš ležet, říkal to doktor." vytřeštil na mě oči. "Nemusím, už se cítím líp." protestovala jsem. "Běž si lehnout na gauč. Kvůli mně." "Dobře, ale jen kvůli tobě." usmála jsem se na něho a docupitala zapnout televizi.

*****

"Už to je hotové." oznámil Jack a začal jídlo dávat na stůl. Sedla jsem si naproti jemu, potichu poděkovala a pustila se do jídla. Nevěděla jsem jestli ví nebo neví důvod proč jsem utekla třeba mu to řekli ti parchanti co mě tam drželi, protože jsem si začala přes dveře povídat s jedním mladým klukem co mě hlídal, začal mi být sympatický a tak jsem mu řekla že jsem těhotná, hned toho využil a řekl jim to doufám že si alespoň užil pár dní slávy.

Po jídle předtím než se chtěl zvednout a odnést talíře tak jsem ho chytla za ruku, všechno mu říct.
"Počkej, myslím že bych ti měla něco vysvětlit."

Kývnul a zpátky se posadil. "Jacku já jsem těhotná." s malým úsměvem jsem mu oznámila. Jenže on se vůbec neusmíval. "Ty ho nechceš že?" rozbrečela jsem se. "Ne, Alex, neplakej, jasně že ho chci." přišel ke mě a vzal si mě do náruče. "Utekla jsem, protože jsem se bála vychovávat ho v mafii." zavzlykala jsem. "Ale tím jsem nás ještě víc ohrozila. Jsem strašná."

"Nejsi myslela jsi to dobře." setřel mi slzy a opatrně mě políbil. "Miluju tě." silně jsem objala div se neudusil. "Taky tě miluju." zašeptal a políbil mě do vlasů.

*****

Posledních pět let se nic zvláštního neudálo. Jack semnou začal trávit víc času doma a poté co se narodil malý Theo tak se z něho stal ten nejlepší táta a manžel na světě. Po dvou letech od narození Theodora se nám narodila dcera Lussi.

Tony a Susan se vzali a mají spolu zatím jen jedno dítě a to Robina. Narodil se asi tak ve stejné době jako Lussi a už teď jsou nejlepší kamarádi.

Jon zůstal sám, myslím že nejspíš sám zůstane do konce života.

James teď hodně pracuje což mi na něho vůbec nesedí.

Chris si našel Emily, ale pokud vím tak potomka ještě neplánují.

No a Dan si našel Ellie, je ve stejném věku jako já a i za tak krátkou dobu co spolu jsou tak čekají kluka.

A dnes slaví narozeniny náš velký kluk. Po dlouhé době se sešla celá rodina, úplně všichni. Jsem s toho nadšená.

"Co ty tu tak sama?" chytne mě kolem pasu Jack a podá mi skleničku šampaňského. "Jenom jsem přemýšlela jaké to mám štěstí." "Mhmm." zabručel mi do krku a dál mě líbal. "Teď ne zlato jsou to jeho páté narozeniny nemůžeme odejít." zahihňala jsem se. "Miluju tě." "Já tebe taky." líbla jsem ho do koutku úst a odešla za holkama.

Ahoj, já vím že jsem dlouho nic nenapsala. Ale vůbec jsem nevěděla jak napsat poslední kapitolu. Ano tahle je už poslední. Doufám že se vám příběh líbil a určitě mi zanechte komentář.

❤️❤️❤️❤️