Je to můj život!

38. kapitola

Alex

Byla jsem v mém novém bytě a zrovna se chystala sníst jídlo které jsem si před chvíli nachystala.
Usedla jsem na dřevěnou židli a přisunula se víc ke stolu. Začala jsem pomalu jíst jenže mě vyrušil zvonek. Líně jsem vstala a šla otevřít aby ten hrozný zvuk utichl.

"An-" nestihla jsem dopovědět když mi někdo zahájený celý v černém přitiskl mokrý kapesník k ústům. Pak jen tma.

****

Jack

"Jak jste mohli dopustit že unesli moji ženu!" naštvaně jsem zabouchl dveře od černé dodávky která sloužila jako úkryt pro můj lid. "Já nevím." polohlasně odpověděl jejich hlavní a jako ostatní se přitom díval do země. "Vypli nám kamery." pípl jeden z nejmladších. "Nevěděli jsme co dělat." dopověděl.

"Já vám svěřím tu nejdůležitější práci a vy ji poserete!" opět jsem na ně zvýšil hlas. Když nikdo nic neříkal tak jsem usoudil že půjdu zase domů. Hlasitě jsem zabouchl dveře a odešel od těch bastardů. Asi půjdu do posilky nebo na střelnici...
Po cestě do vily jsem stihl všechny zaúkolovat aby co nejrychleji našli Alex. Už teď mi chybí, ale nevím co se s ní v poslední době děje. Přišlo mi že přede mnou něco tají, ani už semnou nespala, jakože spala v jedné posteli, ale snad chápete jak to myslím.

Jon

Zrovna jsem jel autem z jedné mafiánské akce které se Jack odmítl zúčastnit když mi volal.

Jon: Něco nového?
Jack: Jone...někdo ji unesl.
Jon: Určitě ji najdeme, nemusíš se bát.
Jack: Potřebuji aby si to zatím řešil ty, musím se trochu zpamatovat.
Jon: Na mě se můžeš spolehnout, jen ať to netrvá moc dlouho.

S tím jsem ukončil hovor a začal organizovat lidi co mají dělat. Kde bych začal? Kdybych byl únosce kde bych někoho schoval? Na to jsem se ani nemusel ptát, protože já jsem taky už několikrát někoho unášel.

Už po cestě domů jsem měl zařízené skoro všechny věci co byly potřeba, ano v autě jsem byl na mobile, ale kdo ne?

Poslal jsem naše hlídky snad všude. Do jedné části města, té tajemnější potom i do té normální. Taky mě napadlo letiště, co kdyby ji chtěli vyvézt ze země? No a nakonec les, protože v lese je mnoho míst kde můžete někoho úkryt. Já vím trochu slabé, ale je to zatím pár hodin co ji unesli a zatím nevím kde hledat nebo nemám podezření.

Alex

Vzbudila jsem se až v nějaké tmavé místnosti. Ozařovala ji jen jedna malá svíčka a bylo tu chladno. Hned jak jsem rozkoukala a ujistila se že jsem sama v místnosti přešla jsem k té čajové svíčce. Chtěla jsem si alespoň trochu zahřát ruce, i když mi to moc nepomohlo.

"Princeznička se nám vzbudila." vylekal mě nějaký divný hlas. Otočila jsem se tím směrem a spatřila muže okolo 25 let jak jde směrem ke mě. Instinktně jsem si dala ruce před hlavu. "Ale mě se přeci nemusíš bát." zachraptěl a za paži mě táhl z té chladné místnosti.
Táhl mě hodně dlouhými chodbami, ty chodby vypadaly jako na zámku, jenže zámek to jistě nebyl, usoudila jsem podle toho že na oknech byli mříže. Dovedl mě do velké haly kde byla postavena židle na kterou mě poté posadil. Silně mi přivázal ruce k opěrce a odešel, zkoušela jsem se z toho nějak vyprostit, ale prostě to nešlo, čím víc jsem kroutila rukama tím víc mi připadalo jakoby se provaz utahoval.

Po necelé minutě přišel oný muž s dalším který vypadal starší oproti jemu.
"Jak se ti tu líbí." stoupl si přede mě a zkoumal mě strašidelným pohledem ten starší muž. "Proč jste mě unesli?" zeptala jsem se potichu jakobych se bála že mě uhodí. "Tvůj povedenej manžel nám něco dluží."
Takže mám být jako rukojný. "Ale já za to nemůžu." skoro jsem až vzlykla. "Ty nevíš že jakmile se provdáš za mafiána tak to co udělá on tak jakoby si udělala i ty." pobaveně na mě koukal. "No nic, teď mu půjdeme zavolat a opovaž se jen ceknout když ti to neřeknu." vzal si telefon a začal mu volat.

Neznámý: Mám tvoji ženu.
Jack: Jak ti mám věřit?
N: Mluv, A: Ahoj Jacku, miluju tě.
J: Ty bastarde! Co chceš?!
N: Chci zpátky svého bratra.
J: Toho ti dát nemůžu a ty to moc dobře víš.
N: Pak ti nic moc nezbývá.

Típl to. "Odveď ji." rozkázal a chystal se k odchodu. "Počkejte." křikla jsem na něho. "Když mě chcete živou tak mě donesne něco teplého jinak tam zmrznu." skoro jsem mu rozkázala a nechala se odvést.

Jack

Jak jsem ji slyšel malém mi srdce puklo, zatímco ona je někde zavřena tak já sedím ve své kanceláři a čumím, a to je tam jen kvůli mě, jsem srab.
"Volalo mi tohle číslo, zjisti odkud volalo." hodil jsem svému člověku mobil a odkráčel.

Ahoj, omlouvám se že nevychází často kapitoly. Ale i tak vám chci moc poděkovat za to že to čtete. Potěšil by mě komentář nebo hlasování.
A 🫶