Je to můj život!

34. kapitola

"Jacku?" zašeptala jsem a vrhla jsem se mu kolem krku. Byla jsem na něho naštvaná a to hodně, ale radost z toho že vidím jeho a ne nějakého čtyřicátníka byla větší.

"Já jsem tě chtěl trochu potrápit, promiň." zašeptal a políbil mě do vlasů. "To nevadí jsem ráda že vidím tebe." usmála jsem se.

———————

Dnes nastal ten den na který se těší úplně každá holka. Stála jsem u okna a odpočítala poslední minuty kdy budu vdaná. Vždycky jsem chtěla ať mě vede k oltáři otec, ale nikdy jsem ho nepoznala proto jsem musela jít sama. Začala hrát hudba a to bylo znamení pro mě abych vyšla.
Nikdy jsem nemyslela že se to stane i mě že někdy najdu přítele nejen na sex, ale hlavně se hrozně zamiluju.

Musela jsem zadržovat slzy, protože jsem hrozná citlivka došla jsem až úplně nakonec a tam na mě čekal Jack. Úsměv jsem mu oplatila a oddávající začal svoji řeč.

"Sešli jsme se zde abychom uzavřeli..." dál už jsem neposlouchala.

——————

"Alex?" nervózně se opřel o futra naši ložnice Jack. "Ano?" pokračovala jsem ve skládání věcí a následné dávání do skříně. "Nechtěla by jsi začít brát antikoncepci? Je to lepší." podrbal se na zátylku. Zamrzla jsem v pohybu a otočila se na něho. "Ty semnou nechceš dítě?" vykulila jsem oči. "Ne teda jo, jasně že chci, ale jestli na to není ještě brzy." vyhrkl. "Ale já jsem ti říkala svůj názor." hádku o tom abych si konečně vzala antikoncepci jsme již vedli. "Prosím." udělal na mě psí oči. "Dobře." vydechla jsem poraženecky. Přiběhl ke mě a obejmul. "Jsi nejlepší." usmál se. Chtěla jsem říct něco jako já vím, ale radši jsem si to nechala pro sebe.

Shodil mě na postel a rty si přivlastnil můj krk. "Jacku ne, já s tebou teď spát nebudu a navíc by si to stejně nedokončil tak jako vždy." vyplázla jsem na něho jazyk a odcupitala pryč.

——————

Jak to teď vlastně je, jsme s Jackem vzití asi už týden, bydlím u něho nebo u nás? Máme nádhernou velkou zahradu, tak jak jsem si to přála.

Sedím na okraji vany, právě jsem si udělala těhotenský test, protože mi poslední dobou není dobře. Antikoncepci jsem nebrala i když jsme se na tom s manželem domluvili, říkala jsem že to pohlídám a takové ty zbytečný kecy, ale pššš Jack o tom zatím vědět nemusí.

Když jsem se podívala na tu věc zatočila se mi hlava. Dvě čárky, je to pozitivní.

Dítě jsem chtěla, ale Jack mi říkal že je na to ještě brzy. Co mám dělat? Určitě mě kvůli tomu vyrazí na ulici. Protřela jsem si vlhké oči a šla zlikvidovat ten test ať ho nikdo nenajde. K mému štěstí byl Jack v práci a půlka jeho goril se nacházela v posilce.

————

Tak nádech, výdech. Jsem nervózní, strašně a to značí i mé pochodování sem a tam v čekárně. Jdu ke gynekologovy. Můj starostlivý manžel chtěl jít semnou takže bylo celkem těžké se sem dostat, ale jak jinak jsem to zvládla až na to že jsem sebou dostala i bodyguarda, který mi nehrál tak úplně do karet.

"Slečna Dark." rozhlehl se po místnosti vysoký hlas sestřičky, která volala mé jméno. Otočila jsem se na tu kupu svalů co mě hlídala. "Zůstaňte tady." poručila jsem. "Mám vás hlídat." stál si za svým. "Myslíte si, že mému manželovi by nevadilo kdyby jste mě viděl na prohlídce?" nakrabatila jsem obočí. "Máte pravdu madam, omlouvám se. Počkám tady." pokývnul hlavou a ustoupil mi z cesty.
"Dobrý den." nervózně jsem ducupitala doprostřed té na můj vkus až malé ordinace. "Také vás zdravím, jak dlouho že jsme se to neviděli." uchechtl se doktor. "Dlouho." oplatila jsem mu nejistý úsměv. "Do telefonu jste říkala že vám vyšel pozitivně těhotenský test, lehněte si prosím támhle." ukázal na modře zbarvené lehátko nebo jak to mám nazvat.

Dal mi nějakou tekutinu na břicho a začal na něm jezdit takovou tou další nemocniční věci. "Vidíte." ukázal na něco malého na obrazovce. "Tu skvrnu." zmateně jsem zašeptala. "Ta skvrna jak vy říkáte je vaše dítě." zasmál se. "Jste tak už ve třetím týdnu." pokračoval ve zahlcování informací.

————

"Už jsem doma." hlásila jsem přes celý dům hned v chodbě. K mému nepřekvapení se nikdo neozval. Klasika. Jack teď má hodně práce, myslím že s hodně zbraněmi, které se mu za tu práci vyplatí.
Zatím jsem se naučila co manželka mafiána znamená. Je to i celkem náročná práce, nemyslím fyzicky, ale mentálně. Musím čekat doma a doufat že můj manžel právě neleží v louži krve a neumírá.

Udělala jsem si večeři sama pro sebe a začala přemýšlet nad tím jak to teď vlastně bude. Co když to Jackovi řeknu a on mě pošle na potrat, nebo se semnou rozvede a vynadá mi.
Zatím co jsem se připravila spát nikdo nepřišel a tak jsem i usínala sama, toť vše je můj nový život.

Je vůbec bezpečné mít dítě když si mafián? Co když ho nezvládnu ochránit? Dobře, stop, nebudu nad tím přemýšlet a prostě v klidu usnu. To by můj mozek nemohl být tak stupidní.

Někdy o půlnoci mě vzbudil sen.
Byla jsem doma, těhotná a čekala na Jacka, který se nevracel a to jsem mu stokrát volala. Bez odezvy. Najednou se rozkoply hlavní dveře a v nich stál široký, vysoký muž zahalený v černém v jedné ruce držel zbraň a v druhé mého manžela. Vyjekla jsem hrůzou. Jack byl celý od krve a v rameni měl kulku. Moje zorničky byly tak rozšířené že jsem ani nevěděla že to jde. Namířil na mě zbraň a stiskl spoušť, jediné co jsem slyšela byl Jackův hlas volat mé jméno, a potom nic.

Vystřelila jsem do sedu a levou rukou začala nahmatávat Jacka, který tam ovšem neležel jako každou noc. Natáhla jsem se pro telefon, ale nenašla jsem na něm žádnou zprávu ani zmeškaný hovor.

Proto jsem seběhla do kuchyně, obyváku, jeho pracovny, ale nikde po něm ani památky. Sakra.
Po špičkách jsem došla do naší ložnice a snažila se znova usnout, možná se mi to nedařilo jenom protože jsem byla přikrytá peřinou až po uši.
Když v tom se matrace prohla a strach byl ten tam. "Jacku? Kde si byl?" otočila jsem se k němu čelem. "Pracoval jsem. Vzbudil jsem tě?" "Ne, jen špatný sen." mávla jsem nad tím rukou i když jsem měla stále nahnáno. "Promiň že jsem tu nebyl." přivinul si mě k sobě. "Myslíš že bych byla dobrou matkou?" "Tou nejlepší." odvětil už hodně ospalím tónem a hned na to si zívl.

Snad po měsíci nebo dýl je to nová kapitola. Tahle knížka už je skoro u konce a hodně dlouho jsem se rozhodovala jestli ji vůbec dopíšu, jelikož ale patřím do té skupiny lidí kteří nemají rádi když někdo nedokončí knížku tak to dodělám. Už to vidím tak na čtyři kapitoly, takže si to ještě užijme.
A 🩵