Je to můj život!

21. kapitola

Víkend jsem přežívala s Tonyho náladami a ostatní ani nebyli doma. Říkali že jeli pro Dana na letiště, proto jsem víkend přežila, protože jsem se těšila na mého nejoblíbenějšího bratra. Pro svoje dobro jsem se s Tonym ani nebavila a tak jsem ani nevěděla kde Dan byl.

*****

Jako každé ráno jsme dorazili do školy a já společně s Leem došla do mojí třídy kde se na nás jako pokaždé strhly všechny pohledy. Lidi si ještě nezvykli že je normální mít bodyguarda, úplně normální.

Po další nudném dnu ve škole jsem společně s mým bodyguardem a Suze zamířila na tribunu. "Tak co budeme dělat?" otázala se má kamarádka. "Měly bychom se učit." "To měly, ale mně se nechce." "Klasika." "Hele ty nikoho nemáš tak se dívej." pokynula hlavou směrem k fotbalovému hřišti kde probíhal trénink. Měla pravdu nikoho nemám, ale ani nikoho mít nemůžu.

*****

Vstala jsem s dobrou náladou a proč? Protože sněží! Já miluju sníh.
Proto jsem chtěla zvolit nějaké svátečnější oblečení, začínal prosinec takže šaty jsem si brát nechtěla, ale co jiného si máš vzít když chceš něco svátečního?
Tak jsem nakonec vybrala sukni, nebyla krátká, ale ani příliš dlouhá, řekla bych že splňovala Jonovi podmínky. Sukni v bílé barvě a k tomu černý krajkový top. Přes to jsem si přehodila bílou mikinu, ale nechala jí rozepnutou. S make-upem jsem to nějak nepřeháněla ostatně jako vždycky a mohla jsem vyrazit, protože jsem nestíhala snídani tak jsem si do ruky vzala jablko a spěchala za Jamesem k autu.

V autě už na mě čekal i Leo a když jsem nastoupila mohli jsme vyjet.

U školy tuhle dobu bývá hodně lidí, protože jsme dnes museli jet dřív, protože má James zápas ve fotbale. Jako vždycky se James někde ztratil a já s Leem jsem se snažila dojít na lavičku pod stromem kde máme dnes se Suze sraz.
Jenže než jsem tam stihla dojít někdo mě plesknul po zadku. Otočila jsem se abych dotyčnému vrazila facku a taky že jsem chtěla, ale on se jí vyhnul. "Pro štěstí kotě." mrkl na mě. "Kotě si říkej těm tvým děvkám!" řekla jsem výhružně. Než mě Leo stačil ubránit skočil po něm někdo jiný. Semlelo se to tak rychle.

Jack dával pěstmi Zackovi, ale Zack taky nebyl pozadu a nakonec přiběhl Chris a pomohl Leovi je od sebe odtrhnout. Po chvíli kdy Chris jim mluvil do duše přiběhl udýchaný ředitel. "Vy dva!Do ředitelny!" křikl na oba kluky a odváděl je do útrob školy.

"A vy všichni vypadněte!" promluvil Chris k bandě čumilů, kteří bleskově odešli co nejdál od něj. "Co se stalo?" zeptala se právě příchozí a nechápající Suze. Chris bez jediného slova odešel a nechal mě tam s mým bodyguardem a Suze. "Tak řekneš mi to?" obrátila se na mě má kamarádka. "Leo řekni jí to."
Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela. Nemohla jsem dostat z hlavy Jackův krvavý obličej jak se na mě díval bez emocí, jako kdyby ke mě už nic necítil. Ranilo mě to víc než když mě někdo postřelil a to opravdu bolelo.

"Alex jsi v pořádku?" starostlivě se zeptala Suze. "Všechno fajn." falešně jsem se usmála i když jsem se cítila provinile. To kdyby mě Zack nešáhl na zadek tak by teď Jack neměl problémy, za všechno mužů já.

"Tak jdeme do školy." probral mě vysoký hlas mé kamarádky. Vstala jsem a následovala je až když jsme se před mou třídou museli rozloučit. "A nechceš ještě chvíli být na chodbě?" "Ne už musím. Píšeme test." vymluvila jsem se na neexistující písemku. Leo se na mě nechápavě podíval, ale nic nenamítal nejspíš mu vadila Suze která se ho neustále snažila sbalit. Neříkám že není hezký, ale znám mnohem mnohem hezčí osobu. Už zase na něj myslím.

Potom jsem Suze spatřila zacházet do její třídy i hned jsem se pustila směr zdravotní místnost. Zastavila jsem se před dveřmi do oné místnosti a začla přemýšlet co vlastně chci říct.
Leo nic neříkal a jen stál a čekal co vymyslím. Když se otevřeli dveře a přede mnou jsem uviděla  tu osobu na kterou čekám došla mi slova. Měl natržené obočí a rozbitý nos jen kvůli mě.

"Promiň." pravila jsem a sklopila pohled k zemi, bylo mi ho líto. "Skončil jsem i hůř." pokusil se o úsměv. Úsměv jsem mu oplatila, pro tentokrát ne falešný. Neudržela jsem se a pevně ho obejmula, prvně byl překvapený, ale potom mě obejmul taky. "Už dobrý, by mi ještě scházelo abych dostal  do držky od tvých bratrů." uchechtl se a já se od něho se smíchem odtáhla.

******

Po večeři jsem zase zůstala sama s Jonem. "Promiň za dnešek." začala jsem konverzaci místo něho. "Pro jednou jsi za to nemohla." pokrčil rameny. Oddechla jsem si a můj tep tím trochu klesl. "Potřebujeme Lea zítra na celý den, takže budeš sama a do školy si zavolej taxi." "Proč?" podívala jsem se na něho s obavami. Všem jsem říkala že jsem v pohodě, ale pravda to tak nebyla když semnou nikdo nebyl bála jsem se každého zvuku, každého předmětu v mém okolí a vlastně všeho.

"Potřebujeme ho na něco." "A proč taxíkem když mě každé ráno vozí James, Chris nebo Tony." "Ti jdou semnou někam." vysvětlil. "Aha." pokývla jsem a odešla. Ještě je možnost že narazím má Jacka a ten mě teď pořád sleduje a mně to nevadí.

Druhé ráno jsem nevstávala s dobrou náladou i když venku bylo více sněhu než včera to mi připomíná že jsem ještě nebyla na snowboardu.
Pomalu jsem se zvedla z postele abych nevzbudila Baileyho který se rozvaloval na moji posteli.

Na sebe jsem si vzala bílé tričko s dlouhým rukávem a černé rifle s vysokým pasem. Na snídani jsem si vzala müsli s mlékem a kakao. Potom jsem si vyčistila zuby a zavolala si taxi. Jakmile před domem zastavilo žluté auto s bílým nápisem TAXI rozešla jsem se tím směrem s batohem na zádech.

Když jsem vyšla z vchodových dveřích ovál mě chladný vítr, v tu chvíli jsem zalitovala že jsem si nevzala mikinu. Pod mými vysokými boty křupal čerstvě nasněžený sníh než jsem zaplula do auta naposledy jsem se podívala na dům.

Vystoupila jsem z auta a ocitla se v otevřeném prostoru což mě hodně znepokojilo a tak jsem se co nejrychleji rozešla do třídy. Schválně jsem jela co nejpozději abych šla do třídy se zvoněním a nezdržovala se na chodbě s ostatními a hlavně Zackem, na kterého jsem od včerejška alergická. Když tu nebyl Leo připadala jsem si jako malá holka ve velkým světě.

Škola probíhala v pohodě, po chodbách jsem se vyhýbala Zackovi. Na obědě to bylo těžší. Sedli jsme si se Suze ke stolu co nejvíc do rohu aby si nás nikdo nevšiml a chtěla jsem jíst jenže ten úchyl si mě všiml. "Ahoj puso, ty se mi vyhýbáš?" "Ne jasně že ne." "Nemusíš se bát ten co mě zmlátil tu dnes není." usmál se a sedl si vedle mě. Odsedla jsem si od něho asi metr a chtěla se s nim hádat ohledně Jacka. "Jack se mě zastal, protože má dobré vychováni a ví že cizím holkám se na zadek nešahá." ukončila jsem svůj monolog. "Kočička má drápky. Ty s ním něco máš?" zasmál se pro mě nepříjemným smíchem. "Kdyby jo?" provokativně jsem konstatovala. "Na moje věci nikdo nesahá!" řekl skrz zaťaté zuby a silně mi chytl za zápěstí. "Já nejsem tvoje děvka!" sykla jsem a vysmekla se mu.
Rozloučila jsem se ze Suze a odešla a přitom si zavolala taxi.

Musela jsem čekat před školou úplně sama, protože ve škole byl Zack a toho jsem potkat už nechtěla ten člověk byl nevypočitatelný. Než jsem se nadála přijela ke mě černá dodávka a naložila mě do zadního prostoru. Seděl tam další muž podobný tomu kdo mě naložil, do oči se mi nahrnuly slzy určitě mě teď odvezou a už nikdy neuvidím rodinu, Grace, Suze, Lea a Jacka, vzpomněla jsem si na něho jak mě chrání a jak ho miluju.

Hrubě mě zhodil na zem před toho druhého muže v černém...