Je to můj život!

11. kapitola

Alex

Probudila jsem se strašnou kocovinou. Vůbec si nepamatuji kde jsem včera byla, jak jsem se dostala domů a už vůbec nic z předešlého dne. Chytil mě zase nepříjemný pocit před zvracením. Vyletěla jsem z postele a klekla si u záchodu kde jsem vyzvracela, už nevím co, protože celou noc jsem zvracela. Už nikdy nebudu pít. Co když to Jon zjistí. Co se mnou udělá? Zmlátí mě? Vyhodí a řekne ať se nikdy nevracím? Nebo něco s
Baileym?

Postavila jsem se na své nestabilní nohy a přešla k zrcadlu. Vodou jsem si opláchla obličej. Když můj pohled padl na odraz v zrcadle vůbec jsem se nepoznávala. Kruhy pod očima, popraskaný ret, bledá kůže a vlasy do všech stran. Vypadala jsem jako zombie. Ale neměla jsem čas se upravovat když mě opět chytlo zvracení.

Do odpoledne jsem zvracela a svůj čas trávila u záchodu. Dokonce se zdálo že jsem k tomu záchodu byla přilepená. Seděla jsem na posteli, vyrušil mě zvuk mého žaludku. Celý den jsem nejedla a už je večer. Co škola? Jon by mě jen tak neomluvil, musí to vědět. Kruci.

Vstala jsem a mířila do koupelny, tentokrát ne k záchodu, ale k umyvadlu. Vyčistila jsem si zuby, make-upem se snažila zakrýt kruhy pod očima, dokonce se zdá že jsem je úspěšně zakryla. Potom jsem se snažila rozčesat vlasy a přitom si je všechny nevytrhat. Když můj odraz připomínal člověka kterým jsem dřív byla. Ze šatníku jsem si jenom vzala fialovou teplákovou soustavu. V šest je večeře, rozhodla jsem se tam přece jen jít i když tam bude Jon. Sebrala jsem poslední odvahu co ve mě zůstala a vešla do jídelny kde už všichni byli. Nevinně jsem se usmála, byl to falešný úsměv abych schovala nervozitu. Sedla jsem si naproti Jamesovi. Hned ke mně přiběhla Grace. "Co si dáš?" "Jen rohlík s máslem." řekla jsem si a Grace mě podle mých požadavků obsloužila.

Po jídle, které jsem snědla jako poslední, u stolu zůstal jen Jon, čekal na mě. Když Grace odnesla i můj talíř začal. "Řekl jsem že nebudeš pít alkohol a ty si mě neposlechla." řekl zcela klidně. "Dej mi mobil a pro počítač si dojdu." dodal. Po stole jsem mu poslala mobil a s tím odešel. Povzdechla jsem si a taky odešla nahoru. Zase jsem se ocitla ve svém pokoji. Schoulila jsem se do klubíčka na zemi. Co jen budu dělat? Mobil byl to jediné co mě zachránilo od reality. Ano, dělala jsem takový povyk kvůli jedné elektronické krabičce pod názvem mobil. Když jsem se utápěla ve svých myšlenkách přiběhl za mnou Bailey. "Ahoj..." řekla jsem a jemně ho hladila na líčku. Lehl si na záda a čekal až ho pohladím. Až teď jsem si uvědomila že to tu strašně smrdí. Žádné levandule, ale odporný zvratky nebo alkohol. Otevřela jsem dveře na balkon a rozhodla se pro sprchu.

Vzala jsem si čisté pyžamo a to v kterém jsem strávila dnešní den jsem hodila do koše na špinavé prádlo. Pustila jsem na sebe horkou vodu a užila si jedinou dobrou chvíli dnes. Po půl hodině jsem vylezla i když jsem vůbec nechtěla. Odlíčila jsem se a okamžitě se mi naskytl pohled na mé kruhy pod očima. Jen jsem doufala že do zítra zmizí. Dala jsem si masku jen pod oči. Sedla si na postel. Nevěděla jsem co dělat. Ani nevím co jsem včera dělala, kde jsem se tak opila, kdo mě tam vzal, a vlastně nic, ale to jsme říkala. Kéž by mi někdo pomohl rozluštit moji mysl.

--------------------------------------------------

Ihned po příchodu do školy jsem mířila do třídy, ano opět jsem nestíhala. Nebo spíš James, to si ještě s ním vyřídím. Doběhla jsem do třídy a otevřela dveře. Padly na mě pohledy z celé místnosti. "Slečno Monthere." řekl učitel biologie a trval na mé omluvě. "Omlouvám se." "Důvod vašeho pozdního příchodu?" nevěděla jsem co mám říct. Brácha nestíhal nebo zaspala jsem. "Nestíhala jsem, nebude se to opakovat." nevinně jsem se usmála a vpadla do mojí lavice. "To doufám, můžete k tabuli na zkoušení." škodolibě se usmál, ale já taky když jsem se nudila při čekání na svého milovaného bratříčka učila jsem se, tenhle učitel vždy zkouší opozdilce. Jak jsem předpokládala dostala jsem za jedna.

Zazvonilo a já přerušila čtení v učebnici. Vzala jsem si batoh a mířila ke skřínce která je přes celou školu od téhle učebny. Samozřejmě nesměla chybět ani Rose která mi byla v patách.