Je to můj život!

24. kapitola

V tu chvíli mi začalo vše docházet ty jejich děvky mají jen protože Jon jim nepovoluje pravý vztah. Cítila jsem jak se mi oči plní slzami, ale nechtěla jsem ať si Grace myslí že mi řekla něco špatně tak jsem se začala ptát. "Pověz mi o ní něco."

"Byla krásná, svými dlouhými blond vlasy si získala každého, ale ona měla oči jen pro Jona, byli jako hrdličky. Tak sladcí. Měla ráda koně a květiny, vypadala podobně jako ty, nevinně." usmála se při vzpomínkách na ni. "Měla jsi ji ráda." pohladila jsem ji po zádech a opustila ji. Vyběhla jsem do pokoje a začala plánovat co na Jona bude platit. Rozhodla jsem se jít najít nějakého bratra a využít ho pro informace jako Grace.

V jídelně nikdo nebyl ani na zahradě a do pokojů odvahu chodit nemám, stačil mi ten Chrisův. Nakonec jsem zavítala do garáže kde k mému štěstí někdo opravoval auto. "To nemáte na to lidi, že si to musíte dělat sami?" otázala jsem se. Dotyčný vylezl zpod auta. "Co potřebuješ?" zeptal se mě Tony a pokračoval v práci. "Řekni mi proč máš jen děvky a nehledáš vážný vztah?" "Vyhovuje mi to." pokrčil rameny. "Tobě vyhovuje střídat holky v posteli, víš vůbec jak jim to ubližuje?" "Myslíš co?" "To že je jen využiješ pro vlastní potřebu a pak je odkopneš jak spotřební zboží." "Ten tvůj to taky tak dělal, kdoví jestli to pořád nedělá, člověka změnit nemůžeš." "Jack není můj, protože Jon myslí jen na sebe, to že on nechce druhou lásku neznamená že já si lásku nezasloužím!" vybuchla jsem. Tony se na mě překvapeně podíval. "Jak to víš?" "Jak vím co, o Jessice?" "Pšššš, to jméno nevyslovuj." zpozorněl. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a odešla, je to debil.

V šest jsem slezla z postele a vydala se na večeři. Dole už cinkali příbory což mě překvapilo, protože vždycky čekají na mě. Posadila jsem se na svoji židli a začala jíst, moje jídlo už bylo studené takže mi moc nechutnalo. Nakonec jsem moc nesnědla a na talíři nechala půlku. "Nechutnalo ti?" odnášela mi poloprázdný talíř. "Jen nemám chuť." vymluvila jsem se.

Přesedla jsem si na židli naproti Jonovi. Docela mě znervózňovalo že ostatní nezmizeli, ale sedli si na sedačku. "Jone." oslovila jsem ho a tím si získala jeho pozornost. "Já vím co se ti stalo." sklopila jsem pohled k zemi. "Co přesně stalo se mi toho hodně." uchechtl se. "S Jessicou." vydechla jsem. Jon hned zpozorněl víc než byl, vypadal rozzuřeněji divila jsem se že jsem neschytala facku. "Už je to dávno." "Proto mi nechceš dovolit vztah?" opatrně jsem se vyptávala. "Tak?" nedočkavě jsem na něho pohlédla když mi nechtěl odpovědět. "Tak trochu." přiznal.

"Jone, nemůžeš mi bránit ke štěstí. Když semnou nikdo není tak se mi něco stane, ale když budu mít někoho koho budu milovat, kdo mě bude chránit nemůže se mi nic stát."

"Já myslel že se Jessice nic nestane, ale já tam nebyl, nebyl jsem tam a kvůli mě ji zabili, jen kvůli mě." viděla jsem jak mu po tváři stekla slza kterou setřel hřbetem ruky. "Nebyla to tvoje chyba." zakroutila jsem hlavou.

"Máš pravdu nemůžu ti zakazovat lásku, klidně si za ním běž." povolil mi. Myslela jsem si že začnu skákat radostí. "Děkuji." vyskočila jsem ze židle a běžela ho obejmout. "Děkuju, děkuju, děkuju." usmála jsem se a cítila jak se mi oči plní slzami, ale pro tentokrát slzami štěstí.

*****

Už to jsou dva dny co mi Jon povolil vztah jenže jsem se k tomu nějak neodvážila.
Ale dnes je něco úplně jiného, mám narozeniny! Je 16.prosince a před sedmnácti lety jsem se narodila.
Chtěla jsem si dnes obléct něco lepšího, ale nějak jsem nevěděla co. Potom co jsem strávila deset minut rozhodováním jestli si vezmu červené šaty, růžové šaty nebo zlaté jsem se rozhodla pro zlaté. Byli z hedvábí a pamatuji si že mi na ně mamka šetřila abych konečně měla pořádné.

K tomu jsem si vzala šperky, protože ty často nenosím nebo spíš vůbec, dala jsem si jen řasenku a červenou rtěnku. Neměla jsem hlad takže jsem si vyčistila zuby hnedka jinak si čistím zuby až po snídani. Vlasy jsem si nechala splývat ve vlnách jak to mám vždycky a vyšla ven z mého pokoje.

"Dobré ráno." pozdravila jsem po příchodu do jídelny. "Ono se dnes něco děje že ses tak oblékla?" přeměřil si mě James. Jasně že se něco děje, měla jsem chuť po něm vykřiknout. Abych se zmínila Jon se potom našem rozhovoru sbalil a kluci říkali že odjel na Socotru. Ten se má.

"Jedeme." zvolal Chris s kterým mám jed dnes do školy. Stihla jsem Jamesovi odpovědět vztyčeným prostředníčkem a už se hrnula z jídelny do garáže. Nasedla jsem do auta a beze slov se nechala zavést do školy. Před školou jsem narazila na Suze, hned mi na hlavu narazila party čepeček a vystřelila konfety. "Všechno nejlepší." zvolala až se za námi pár lidí otočilo. Abych podotkla James mě ujistil že se mi nic stát nemůže takže už nemám bodyguarda. "A kde máš dárek?" pozvedla jsem obočí. "No já jsem ho nestihla koupit tak jestli ještě den počkáš." zakřenila se. "Děkuji fakt." řekla jsem ironicky.

První tři hodiny se táhly, když konečně zazvonilo na přestávku dlouhou dvacet minut pomalu jsem vylezla ze třídy, dnes mi nikdo z rodiny nepopřál. Že by zapomněli na moje narozeniny?

Procházela jsem kolem různých skříněk a zastavila se u svojí uklidila jsem si do ní učebnici matematiky a na zpátek jsem si vzala biologii. Zabouchla jsem plechové dvířka a můj pohled padl na osoby líbající se na druhé straně chodby, normálně bych se tím nezabývala ostatně jako vždycky, ale přišli mi povědomí. Tu holku jsem poznala byla to Rose moje trochu kamarádka, ale tomu komu patřili její rty nešlo moc vidět do obličeje přesto já bych ho poznala kdekoliv, byl to Jack!

Omlouvám se, ale dnes máme trochu kratší kapitolu, je to z důvodu aby jste se měli na co těšit 😉
Tak ahoj A 🫶