Je to můj život!

27. kapitola

Při otevírání dárku, který byl trochu těžký a malý jsem se nemohla dočkat, myslela jsem si že dostanu třeba nový notebook, ale když jsem spatřila pistol neměla jsem slov. Podívala jsem se na všechny v místnosti a hledala nějaké odpovědi na jejich tvářích samozřejmě že se tvářili zase jako ledová kra. "Já tě s tím naučím zacházet."  vybídl se mi James. "Díky." prohodila jsem. Našla jsem tam i další dárek který patřil mě a dostala jsem. "MacBook!" šťastně jsem vypískla. Měla jsem pocit že mluvím do dubu, protože všichni v místnosti začali něco ťukat do mobilu.

*****

"Kde mě to naučíš?" "Pojedeme do lesa." řekl jakoby nic a rozešel se k autu. "Doufám že mě tam nesvážeš ke stromu a nenecháš." uchechtla jsem se. "Nechci být mrtví v tak mladém věku." promluvil a já na něj vrhla nechápající výraz. "Jack by mě zabil." upřesnil. "Měla bych se ho držet když se ho všichni tak bojíte." podotkla jsem. "Já se nikoho nebojím." poklepal si na hruď můj bratr. "No jasně." protočila jsem nad tím očima. "Jsme tady." zajásal a vyskočil z ferrari, já jsem ho napodobila a následovala ho až k terčům.

"Máš tu zbraň?" "Jo." vytáhla jsem ji z opasku. "To je fakt nenápadné." uchechtl se. "A kde si ji mám jako dát?" "Když nebudeš mít uplé oblečení vem si podvazky a na to připevni pistol." poradil mi. "Ty taky nosíš podvazky?" "Ne, jen se ti snažím pomoct a ty si ze mě děláš srandu." řekl ublíženě. Herec...

*****

"Tak si to uží, když jsem nebyl pozván." "Ale víš že by tě pozval jen tam už na dalšího mafiána není místo." štípla jsem ho do tváří jak to dělají tetičky. "Nech toho." zašklebil se a odstrčil mě. "Taky tě mám ráda." zašklebila jsem se.

"Máš zbraň." přerušil nás Jon. "Jo." chtěla jsem mu ukázat jak ho mám pod šaty připevněný, ale zastavil mě. "Věřím ti."

"Buď opatrná." "Taky vás mám všechny ráda." zamávala jsem jim a nasedla k Suze do auta. Ještě jsem jim mávala dokud nezmizeli. "Těšíš se?" nedočkavě jsem se podívala na Suze. "Pokud tam budou nějací sexy týpci tak jo." usmála se. Naše Suze je zpátky. Pomyslela jsem si a zakroutila nad tím hlavou.

"Hele kdyby jsi tam neměla toho Jacka tak se tam taky těšíš o něco míň." prokoukla mě. "Je tam jezero, a dobrý výhled na ohňostroje, vysoké hory, no prostě jako z pohádky." usmívala jsem se jako měsíček na hnoji.

"Už jsme tady."  zatřepala semnou Suze když jsem spala. "Už!" probudila jsem se téměř okamžitě. Podle mých informaci tu ostatní už bodou a my se Suze budeme mít společný pokoj. Nedokážu si představit že bych ho sdílela s některým děvkařem i když to by Jack nedopustil už tak divně koukal když jsem se bavila se Zackem. Vyskočila jsem skoro za jízdy a otevřela kufr v kterém se nachází moje taška, snowboard a ostatní věci potřebné ke snowbordování. Přehodila jsem si ji přes rameno a podala tašku i Suze. Ta zabouchla kufr od auta a společně jsme se vydaly ke krásné dřevěné chatě, která se rozprostírala u průzračného jezera s vysokými skálami.

Snowboard jsem si nechala zatím v autě.

"Musím to poslat Jamesovi." zachichotala jsem se a myslela na to jak bude vyvádět že tu není.

Následovala jsem Suze do otevřených dveří, naskytl se mi pohled na krb naproti němu byla sedačka šedé barvy, menší bílý stůl byl vedle sedačky a z francouzských oken po celé východní stěně šlo vidět na jezero s nádhernou vodou.

"Už jste tady." přiřítil se Zack a přitáhl si mě do objetí které jsem mu po chvíli oplatila. Se Suze se zase na sebe jen koukli. Nevím co mezi sebou mají nebo měli, ale musím si s nimi promluvit. "Kde máme pokoj?" přerušila jsem ticho. "Jo jasně." vzal nám Zack tašky a mi ho následovaly po schodech. Na chodbě byly obrazy krajiny, moc se mi to líbilo. Dovedl nás do pokoje na konci místnosti. "Máte nejlepší pokoj." otevřel dveře od oného pokoje. Uprostřed byla manželská postel s bílým povlečením, v místnosti se nacházeli ještě jedny dveře, které vedly do koupelny. Taky jsme měli francouzské okna s výhledem na jezero. Pokoj byl sladěný do bílé barvy a stěny a nábytek  byl ze dřeva.

"Díky." vzala jsem mu svoji tašku. "Kde jsou ostatní?" zajímala se Suze. "Oni jsou ve vířivce a v bazéně." "Tady něco takového je." vykulila jsem oči. "Jo, ale teď bych tam moc nechodil, jsou to uchyláci." "To by se Suze líbilo." zasmála jsem se společně s ním. "Hele já tu jsem taky." založila si ruce na hrudi. "Tak mi se vybalíme, můžeš jít." vyhnala ho Suze a přešla k tašce. "Co se mezi vámi stalo?" podívala jsem se na ni z postele. "Nic?! Co by se mělo stát." odsekla. "V pohodě." dala jsem ruky na znamení že se braním. "Promiň, nějak jsem vyjela." věnovala mi soucitný pohled a pokračovala ve vybalování.

*****

Šla jsem po schodech potom co jsme se trochu zabydlely. "Nepůjdeme do jezera ti smradi semnou nechtějí." ukázal na tlupu kluků sedících na gauči. Zasmála jsem se, ale nakonec souhlasila. "Nedělej si ze mě srandu." založil si ruce na hrudi a našpulil rty.

Převlékla jsem se do bílých bikin a vzala si bílý ručník. "Suze dělej!" zaklepala jsem na koupelnu. "Už jdu." hned na to se otevřeli dveře do koupelny a my jsme mohli konečně jít. Aby mě nikdo neviděl skoro jsem proběhla obývák kde se na sedačce rozvalovali kluci. Zack už byl v jezeru a jakmile mě spatřil vylezl a uvěznil mě v objetí a společně skočil do vody. Když jsem se vynořila začala jsem ho zasypávat nadávkami a cákat po něm vodu. Malém jsem dostala šok z té mínus stupňové vody.

"Uklidněte se děti, opovažte se mi dotknout účesu." zabrblala Suze a pomalu vcházela do vody. "To je studené." postěžovala si když ji voda sotva sahala pod kolena. "Noták. Pojď nebo tě postříkám." šplíchla jsem na ni trochu vody.

"Hej!" křikla po mě. Společně se Zackem jsme se tomu zasmáli.

"Alex už jdeš?" zeptali se mě po pěti minutách v jezeru. "Ne, já za chvíli přijdu." mávla jsem jim a pozorovala je jak odchází.

Položila jsem se na vodu a dívala se na hvězdy. Souhvězdí poznávat neumím takže jsem se dívala jak se krásně třpití. Vypadaly jako malé křišťály nad námi. Když jsem byla malá mamka mi říkala, že až tady nebude stane se z ní hvězdička a bude na mě dávat z nebe pozor. Že každý kdo umře bude potom hvězdička. Takže když se koukneme na noční oblohu spatříme naše předky a předky našich předků, asi to není pravda, ale ráda v to věřím.

Když jsem nedávala pozor někdo vyšel z chaty a mířil ke mě. Skočil do vody a plaval ke mě. Až teď jsem se otočila a spatřila toho kdo mi ukradl, rozbil a zase spravil mé srdce. A taky toho nejhezčího kluka, kterého jsem kdy viděla. "Ahoj." připlul ke mě blíž jak na metr. "Ahoj." usmála jsem se na něho a dívala se mu do modrých studánek. Ještě nikdy jsem neviděla takoví pomněnkoví odstín modré.

"Líbí se ti tu zatím?" "Jsem tu krátce, ale je tu krásně." pořád jsem se usmívala jak blázen. Trochu se přibližoval až byl nebezpečně blízko. Moje tělo na to reagovalo zrychleným dýcháním a skoro jsem se nemohla udržet nad vodou, protože  tu byla hloubka. Jack moc dobře věděl co semnou dělá a proto se víc přiblížil a chytil mě za boky. Byla jsem ráda že mě držel, jinak bych se už utopila. Díval se mi z rtů do oči a zase na rty, můj pohled taky sklouzl na jeho plné rty, tak ráda bych je ochutnala....