Je to můj život!

20. kapitola

Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si svůj vzhled. Suze předním než odešla tak mě několik ujistila že vypadám jako princezna.
Šaty MÉDIA
Make-up mi ladil k šatům a nebyl vůbec výrazný kromě růžové rtěnky.
Vlasy jsem měla rozpuštěné a nechala jsem si je přirozeně mírně kudrnaté.

Vyrušilo mě klepaní na dveře. "Ano?" pozvala jsem osobu stojící na chodbě dál. "Můžeme už jet?" "Jo." zvedla jsem se z postele a odešla se posadit do černé limuzíny která nás dopraví na místo konání plesu. Seděli tu všichni moji sourozenci a vedli konverzaci zatímco já se koukala před sebe duchem nepřítomná.

Začal mě přepadat pocit že se mi tam vůbec nechce. Nevím co tam budu dělat. Budou tam lidi mého věku nebo samý muži kteří by mi mohli dělat pradědečky.
Bude tam Jack? Proč já na něho musím pořád myslet?

Podívala jsem se skrz zatmavené okno. Zrovna jsme projížděli bránou a mířili kolem kašny kde auto zastavilo. Nějaký mladý kluk nám otevřel dveře a jelikož já jsem byla nejblíž tak jsem přijala jeho ruku, kterou mi nabízel a nechala se vytáhnout za jeho pomoci z auta. Ne že bych to sama nezvládla. Zastavila jsem se a s otevřenou pusou hleděla na vilu přede mnou. "Ať ti tam nevletí moucha." varoval mě se smíchem James. Probodla jsem ho skrz na skrz a pak jsem se společně vydali do toho krásného prostředí.

Uvnitř byli velké křišťálové lustry, které mě fascinovali ze všeho nejvíce. Podlahy a stěny byli z mramoru a v rohu místnosti byli velké francouzské okna, které vedly na zahradu jako z pohádky. Celý tenhle obrovský dům vypadal jako z toho nejkouzelnějšího snu.

Hosté vypadali jako z časopisu módy, ženy měli dlouhé plesové šaty a jejich doprovody si oblékli drahé obleky, které se ceně rovnali jako mamčino bývalé auto.
Kolem procházeli číšníci a na tácech nosili předražené šampaňské, které jsem si nemohla vzít, protože obsahovalo alkohol. I když bych moc ráda ochutnala snobské pití. Ne že bych byla snob, jen to ne, nic proti nim.

"Alex pojď pozdravit pořadatele plesu." šeptnul Jon a naznačil mi ať ho následuju. Došli jsme k postaršímu páru a mladému klukovi, mohlo mu být tolik kolik mě. Jon si podal s mužem ve smokingu ruku a ženě elegantně políbil hřbet ruky. Něco si říkali jenže já je nevnímala a pozorovala nově příchozí hosty mezi kterými se objevil i Jack. Vypadal nádherně, smoking měl vyrobený na míru a tak bylo jasně vidět jak mu obepínal svaly na hrudníku.

Někdo mi poklepal na rameno a já se na dotyčného otočila. "Promiň co jsi říkal?" zmateně jsem pohlédla na mladíka. "Jestli si semnou zatancuješ?" nabídl mi. Chvíli jsem přemýšlela nad pro a proti a vyhrálo pro. Pro bylo že byl celkem pohledný, za druhé byl to syn pořadatele plesu a bylo by blbé ho odmítnout když jeho táta stál skoro vedle mě. A navíc když Jack žárlí tak je ještě víc roztomilí. Přijala jsem jeho nabízenou ruku a nechala se dotáhnout na parket. Dal mi ruce na boky a já svoje ruce na jeho ramena a začali jsme se pohybovat do rytmu muziky.

"Nikdy jsem tě ve společnosti Montherů neviděl." přiznal klučina vedle mě. Pokrčila jsem nad tím rameny. "Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho. "Marcus. Ty?" představil se mi. "Alex." úsměv jsem mu oplatila. Po očku jsem spatřila Jacka jak nás pozoruje musela jsem se uchechtnout.

Pohled třetí osoby

Jack pohledem hypnotizoval Alex jak tančila s někým jiným než s ním. Ona se s ním smála! Ona byla tak nádherná, v těch šatech vypadala jako anděl. "No tak Jacku, běž za ní." poplácal ho po rameni James.

Jack se nadechl a vyrazil směrem k Alex. Elegantně si ji od Marcuse převzal a začal s Alex tančit do rytmu.

Alex se tomu zasmála. "Jon říkal že mám někoho sbalit, ale jak to mám udělat když mi to nedovolíš." pobaveně se usmála. "Jon?" nechápal Jack. "Prý po mně někdo jde, no jsem snadný cíl a tak se musím seznámit s jeho starými kamarády aby mě měli důvod chránit." vysvětlila Alex. "A já jsem kdo?" "Ty mě ochráníš?" pohlédla na něho Alex. "Jasně že jo." mrkl na ni Jack.

Zatímco Alex s Jackem tančili Jon je upřeně pozoroval. Přišel k němu jeden muž. "Nazdar Jone, dlouho jsme se neviděli." "Rád tě zase vidím Travisi." podali si zdvořile ruku. "Já myslel že jste na Bali." podivil se Jon. "No to jsem byl, ale manželka chtěla na ples." vysvětlil muž.
"To je ta tvoje sestra?" zadíval se na Alex. "Jo." pokývl hlavou Jon. "Kolik jí je?" "Bude jí sedmnáct." povzdechl si Jon. "No a pokud nechceš aby tě do té doby než upustí dům zabila dej jí prostor." poradil mu Travis. "Bratrům jsem dal prostor a podívej se na ně." ušklíbl se.
"Ale to jsou kluci, podívej se na ni, je..." udělal velkou pomlku. "Tak nevinná." řekl nakonec. "No a toho se bojím." "Ona to zvládne." Jon zakroutil hlavou. "Potřebuje někoho kdo ji bude chránit, neříkám že ty to neděláš, ale ona potřebuje někoho kdo ji bude chránit a zároveň milovat." vysvětlil muž v černém obleku.

Alex

"Dnes vypadáš jako princezna." pochválil můj vzhled Jack. "Děkuji." uculila jsem jsem a zahleděla se na podlahu, cítila jsem jak moje tváře nabírají červenou barvu, musela jsem vypadat jako rajče. "Co si teď zatančit s bratříčkem." zašvitořil James a sebral mě Jackovi. "Promiň kámo." zašklebil se na něho.

"Nečervenej se tak vypadáš jako rajská polévka." promluvil ke mě se smíchem. "Hele trochu úcty k dámě." šlápla jsem mu schválně na nohu. "Au. Právě mi slon šlápl na nohu." spraštil mě pohledem. "Tím něco naznačuješ?" "Ne to vůbec ne." "Nezdvořáku!" řekla jsem ze smíchem a měla chuť ho praštit skleničkou od šampaňského na kterou jsem měla taktéž zlost kvůli tomu že jsem si ji nemohla dát a přitom jsem ji tak chtěla.

Po tanci jsem našla bar a posadila jsem se na jednu z volných židlí. "Co to bude?" zeptal se mě barman. "Co tu máte bez alkoholu?" "Pomerančový džus nebo colu." "Tak mi to zamíchejte, prosím." objednala jsem si a za chvíli jsem měla pití před sebou.

"Vy musíte být Alex. Jon mi o vás vyprávěl." "Jon?"překvapilo mě to. "No jo, jsem Travis." "Alex, ale to už víte. Co vám o mě říkal?" vyzvídala jsem. "Má tě rád a chce tě chránit." "Tak to určitě ne, protože to že mi vše zakazuje není chránění." "Jon má jiné taktiky, no já už půjdu." bez rozloučení odešel a já jsem pochopila proč.

"Čau." "Ahoj, Marcusi, dnes podruhé." věnovala jsem mu úsměv. "Máš nějakou dobrou náladu." přeměřil si mě pohledem. "Nemůžu? Posaď se." poklepala jsem na místo vedle mě. "Ty tu bydlíš?" zeptala jsem se. "Jo."
Rozhlédla jsem se kolem a jakmile jsem zachytila  Jackův pohled pošeptala jsem Marcusovi. "A ukážeš mi zahradu?" "Jasně." souhlasil a táhl mě za ruku do zahrad. Naposled jsem se ohlédla a Jack už mě propaloval pohledem, nevinně jsem se usmála. Určitě jsem se už zmínila že mě baví ho provokovat.

Už dvacátá kapitola! 🎉
Moc děkuji za každý coment nebo vote.
A❤️