Domeček

2

,,Tak do půl hodiny by tu měl být" řekl Marek po tom co ukončil telefonát. ,,Bezva, tak to bude akorát než se dovaří těstoviny" usmívajíc se, řekla mamka když mi podávala talíře. Já jsem tak nervózní, že se mi dokonce povedlo jeden rozbít. Nechápu jak může být mamka tak v klidu. Vždyť má za chvíli poznat jediného nevlastního syna, který byl ochotný se s námi setkat. Vždyť na tomhle obědě se rozhodne, jestli Markovi zbude alespoň jeden z jeho milovaných dětí. A to je přeci strašně důležitý. 

Možná to jenom já vidím tak pesimisticky, ale je mi Marka opravdu líto. Sice udělal špatnou věc, ale udělal to pro dobro všech. Co nám říkal, tak se doma stejně skoro pořád hádali a celkově už jim to dlouho neklapal, takže hned co se s maminou potkali, bylo mu jasné, že se chce přestat trápit. 

,,Posloucháš mě?" vytrhla mě mamka z přemýšlení. ,,Jo, jasně. Promiň" odpověděla jsem. ,,Dej tam prosím i příbory" pokračovala a přitom mi pokládala vidličky a nože do dlaní. Já je bez odpovědi ihned začala pokládat na stůl. 

Ještě jsem si šla do pokoje pro telefon, když jsem uslyšela zvonek a poté i neznámí, mužský hlas. Chvíli jsem poslouchala jak se vítají, dokud na mě mamka nezavolala že mám jít za nimi. S nervozitou jsem scházela schody a dokola se uklidňovala tím, že je skoro jednou tak starší než já, tak by měl mít rozum a při nejhorším, nás neodsoudit při jednom zpackaném obědě. A nebo tím, že i když si nesedne s námi, tak s jeho tátou se můžou vídat dál i bez nás.

,,Tak kde jsi?" volala na mě mamina. ,,Vždyť už jsem tady" lehce jsem se zasmála když jsem jí to říkala už téměř za zády. Ona mi sice něco odpověděla, jenže v tu chvíli mě už zaujímal potetovaný, dredatý a poměrně hodně vysoký muž v naší kuchyni. ,,Čau, jsem Dominik. Ty asi budeš moje nevlastní sestra" představil se mi. ,,Asi to tak bude. Těší mě, jsem Emily" pronesla jsem a jako by se všechen strach a nervozita vypařili. ,,Taky mě těší" jakmile to dořekl, tak se usmál, což samozřejmě i mně zvedlo koutky . Dál už oběd probíhal ve znamení smíchu. Dominik je fajn po Markovi. Dokonce s jistotou můžu říci, že moje obavy byly zcela zbytečné. Jsem ráda že to tak dopadlo. Bylo to opravdu příjemně strávené odpoledne. Až tak, že se Dominik rozhodl tu přenocovat. Teda ona v tom taky hrála roli mamčina nabídka na společní pokec u vína a pivo co si s otcem po obědě dali, ale to pro děj mého příběhu není až tak moc podstatné. 

Nastal večer a já si to kráčela z koupelny do pokoje. Po cestě jsem se zastavila a lehce se naklonila z horního patra abych slyšela o čem se dole baví. Ani nevím proč, prostě mi něco říkalo že bych to měla udělat. Intuice asi. A byl to opravu dobrý nápad, když se na to podívám zpětně. Protože zrovna probírali mě. 

,,Jo, Emily je hodná holka, jen taková moc přízemní" řekl marek. ,,To je pravda, je často doma, nikam se moc nechodí bavit až mám strach že se za pár let ohlédne a zjistí, že nic pořádně nezažila" hned přitakávala máma. 

To se dělají srandu ne? Vždyť je semnou zábava. Jen počkejte, udělám něco tak šílenýho, že budete prosit abych zase byla tak hodná a svědomitá. Naštvaně se mi svraštělo obočí.

,,No tak já jí můžu vzít k nám do Pardubic. S klukama pořád něco podnikáme a tenhle víkend máme dokonce i koncert, na kterej jí můžu vzít " nabízel Dominik. ,,To tě nemůžeme takhle otravovat " odvětila máma. ,,Ne, tak aspoň by jsme se líp poznali, když už máme bejt ty sourozenci" pokračoval. ,,To je pravda. Podle mě to je skvělej nápad" přidal se i můj nevlastní otec. ,,Tak dobře, zítra u snídaně to s ní proberem" řekla naposled mamka a já už šla do pokoje. 

To nemyslí vážně, oni mě jen tak, chtějí s pro mě neznámím chlapem, poslat k němu domů ? Tak teď jsem ale opravdu vytočená. Oni to tam domlouvají  aníž by se mě zeptali. Však jsme ho s mámou teprve dneska poznali. Jako jo, je v pohodě, ale stejně ho pořád skoro neznáme. Fatkt neskutečný. Ale víte co, já pojedu a ukážu jim zač je toho loket. Se budou divit jak já se umím bavit.