Domeček

45

S Tomáš to uběhlo mnohem rychleji, takže jsem už jenom rychle dodělala zbytek, který dělám pokaždé. Tokáč mi dokonce nabídl, že mě odveze, pokud tu na něj počkám, což jsem samozřejmě přijala. Takže jsem počkala na gauči a sledovala krátká videa, co mi nabízel Tik Tok. ,,Ježišmarja" vyjekla jsem, jakmile se něčí ruce objevili na kolem mého krku. ,,Ahoj zlato, to jsem rád že tě vidím. Proč mi neodepisuješ?" řekl když se na něj upřeli moje oči. Zmateně jsem vykulila oči a přemítala nad odpovědí. ,,Stalo se něco?" zeptal se po chvilce. To si snad dělá srandu. ,,To se ptáš ty mě? Já jsem ti nevzkázala po Dominikovi, že se s tebou rozcházím" štěkla jsem. ,,Prosim?" tentokrát vykulil oči zase on na mě. Rozhodila jsem rukama a trhavě zakývala hlavou, s výrazem, který bych popsala jako" děláš si prdel, výraz". ,,Za koho mě máš? Proč bych to dělal?!"  vyjekl překvapeně a zároveň naštvaně. ,,Takže si to Dominik vymyslel?" dotázala jsem si, i když odpověď byla jasná. ,,Já ho zabiju" prohlásil. ,,To je neuvěřitelný" odfrkal jsem.

Naštvaně kmital hlavou po místnosti. Naštvaná jsem na Dominika byla dost, ale přebijel to pocit štěstí, že to nebyla pravda. Pár chvilek jsem ho pozorovala a nakonec ho silně obejmula. Moje hlava sice byla zabořená do jeho zad, ale i tak jsem poznala jak se usmívá. Naplňovalo mě teplo jeho těla. Jako by jsme splynuli v jedno. Byly to sotva dva dny, co jsme se neviděli, ale to co se událo, mi připadalo jako kdyby ho obíjmala po několika letech odloučení. 

,,Nechci rušit, ale já už pojedu, tak jestli mám ještě počkat" pozasmál se Tokáč. Jakubovi to očividně došlo, takž za mě řekl: ,,Klidně jeď, já ji odvezu" Načež Tomáš pouze zakýval hlavou s úsměvem, plným pochopení a odešel. ,,Ani nevíš jak mě ta zpráva zničila" řekla jsem a vybavila si všechny emoce se mnou proudili, když mi to Dominik řekl. ,,To bych ti nikdy neudělal" řekl a přitiskl mi svoje něžné rty, na ty moje. Jenomže v tom momentu, mi zavolala matka, abych už šla domů, že bych teď měla odpočívat. Chtěla jsem jí poslat do háje, ale nakonec se mi nechtěli dělat nějaké rozbroje. A nakonec se mi dokonce podařilo zastihnou Tomáš, takže mě rovnou odvezl.

Doma jsem se dokonce navečeřela i normálně u stolu s Markem a mámou, což je celkem slušný pokrok. Sice to bylo pořád celkem v napětí, ale aspoň bez jakékoliv hádky. 

Ráno mě vzbudil  vyzváněcí tón telefonu. Ještě se zalepenými oči, jsem se pro něj, natáhla. ,,Táta" rozluštila jsem jméno dotyčného, který mě vyrušil ze spánku. 

,,Ahoj" řekla jsem ospale. Táta mě též pozdravil a neotálel s otázkami. "Jak se teď vůbec máš? Už je to lepší? Jak válčíš s mámou? Jak to dopadlo s tím klukem?" a možná ještě tak tisíc dalších. Sice mě odpovídání na tyhle všetečné otázky setsakra nebavilo, ale nemohla jsem potlačit fakt, jak jsem vděčná, za jeho zájem. Jak mě těší, že mi  opět zavolal a můžu si s ním pokecat. Všechno jsem mu upřímně řekla, i když bylo jasné, že z nějakých věcí, nebude úplně nadšený. 

Pár poznámek, nad kterými se moje oči obraceli v sloup, měl a jinak mě v celku i podpořil. Ne ve vztahu s Jakubem. Ani ne v hádkách s mámou. Byla to všeobecná podpora, která platila pro moje žití. Povzbudil slovy, že všechno bude lepší. Že by se můj život začínal dávat dohromady?