Domeček

25

Dneska je pátek. Celí den mám volný, takže zkusím napsat Kláře, aby šla odpoledne ven. Odpověděla že ve čtyři někam jede, ale do té doby má čas. Rozhodla jsem se jí tedy pozvat k nám domů. Mamka s Markem budou v práci a až se mamka ve tři vrátí, tak mi už budeme na tu zbývající hodinu pryč. Ono by to mamce asi ani nevadilo, ale nechci aby mě nedej bože, ztrapnila. 

,,Ahoj!" volala na mě už z dálky. ,,Ahoj!" zamávala jsem ze dveří. Rychle se za mnou rozběhla a zastavila se, až když mě objala. ,,Jsi mě málem porazila" zasmála jsem se. Ona se taky zasmála a vešli jsme dovnitř. Ukázala jsem jí celý dům, až jsme se nakonec zastavili u mě v pokoji. ,,Máte to tady fakt hezký" řekla a plácla sebou na postel vedle mě. ,,Jo, díky" odvětila jsem s nezájmem a dále se věnovala telefonu. ,,Ježiš, já jsem něco donesla. Počkej tady" z ničeho nic vstala o běžela dolů do obývacího pokoje. Jen jsem sledovala jak běží dolů. ,,Mám to!" zavolala a běžela zpět s lahví rumu. ,,Ty jsi se úplně zbláznila" konstatovala jsem s humorem. Klára poznámku ignorovala, ale potom se zeptala:,, Kde máte nějaký skleničky?" ,,Nečekaně, v kuchyni" s nadsázkou jsem odpověděla a vydala se dolů. 

Namíchali jsme si ho s kolou a nakonec zůstali na gauči. ,,My jsme fakt hovada, vždyť je teprve dvanáct" konstatovala jsem. ,,Tak musíme si užívat dokud jsme mladý" odvětila a napila se ze své skleničky. 

Vzhledem k tomu, že se stále moc neznáme, tak Klára navrhla hru, jménem Nikdy jsem. ,,Nikdy jsem se nelíbala s někým, koho jsem ten den poznala" řekla naschvál, abych se napila a vzpomněla si na ten večer u Marka. Obě jsme se napili a já poté řekla: ,,Nikdy jsem nespala s mladším klukem" ,,S klukem ne, ale s mladší holkou jo" upřesnila. ,,Je, promiň nevěděla jsem že i na holky" začala jsem se omlouvat. ,,No, spíš jenom na holky" zasmála se. ,,Jo, tak to se omluvám" pokračovala jsem. ,,To je v pohodě" řekla flegmaticky. Dál jsme pokračovali s hrou, dokud jsme lahev nedopili. 

Zbývala asi hodina do příjezdu mamky a nás popadl hlad. Takže nás samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než jít vařit. Byla to sice sranda, ale takový nepořádek se je tak nevidí. Doufám že to stihneme uklidit a odejít dříve, než se tam mamka vrátí. Myslím si, že by asi nebyla úplně nadšená, kdyby viděla svojí ožralou dcer a kuchyni od oleje, vajíčka a nevím čeho všeho ještě. 

Jakmile bylo všechno hotové, šli jsme rychle ven. A musím říct, že to bylo opravdu jen tak tak. 

,,Tak vidíš že jsi to dala" řekla Klára, když jsme došli na tu její oblíbenou lavičku. ,,Málem jsem umřela" řekla jsem ironicky a sedla si vedle ní. Povídali jsme si a já se jí svěřila s celou situací ohledně Jakuba. ,,Radši si najdi holku. Taky to je občas těžký, ale je to výrazně jednoduší" snažila se mi s nadsázkou poradit. ,,To je teda rada" řekla jsem jí. ,,Tak já nevím. Třeba se teď jenom bojí a časem už nebude" snažila se, mi pomoci nalézt řešení. ,,A čeho by se bál?" zeptala jsem se. ,,Tak třeba toho že by tě podvedl" vysvětila. ,,Aha, tak to mě nenapadlo" uznala jsem. ,,A ono by to dávalo smysl. Ty jsi na to asi kápla" pokračovala jsem. ,,No tak, ještě že mě máš" zasmála se.