Domeček

8

Ráno, když jsem se vzbudila, Dominik ještě spal. Proto jsem se potichu vyplížila z pokoje. ,,Dobré ráno" ozvalo se když jsem vešla do kuchyně. ,,Dobré ráno" zopakovala jsem a jako první si nalila sklenici vody. ,,Tak" řekl a postavil se přede mne Kuba. ,,Tak ?"nechápavě jsem se zeptala. ,,No, myslel jsem, že mi řekneš co se teda včera stalo" vysvětloval. ,,Jo takhle" řekla jsem a poté popsala celou dnešní noc. ,,Páni, ale když se tak zamyslím, tak se vlastně vůbec nedivím že to tak dopadlo. Slýchám ho brečet klidně několikrát za den" řekl Kuba. Já se zamyslela a pravila: ,,Aha, a řešil jsi to s ním nějak?" ,,Jasně, moc dobře vím, jak rozchody můžou být těžký. Jenže oba máme stejný problém a to je, že nejsme zvyklý projevovat emoce. A to obzvlášť takhle před sebou, proto pokaždé co se ho zeptám, mi řekne ať to neřeším. S ostatníma to samé" objasnil mi. ,,Chápu, jenom nevím co teď" přemýšlela jsem nahlas. Než Jakub stihl odpovědět přišoural se Dominik. ,,Dobré ráno" řekla jsem s úsměvem. ,, Dobré" zachraptěl Domča. Navázali jsme konverzaci na co jiného, než na dnešní noc. Já se rozhodla nám u toho připravit snídani, tudíž jsem se do konverzace tolik nezapojila, ale nakonec to bylo v můj prospěch. 

Ptáte se proč? No, vy to nevíte, ale docela se zaujímám o psychologii a celkově duševní zdraví, takže mi bylo jasné co je potřeba, ale ne to jak to udělat, nebo kde jaká je příčina toho, že už se to neděje. A díky otevřené konverzaci kluků, mi asi došlo co je zapotřebý. Moje hypotéza ,e, že tím jak kluci nejsou moc zvyklí se o těchto věcech bavit, tak to Dominik vidí u Jakuba a má pocit že to taky má takhle dělat. Ale očividně budu o tom s Kubou dát řeč.

Jakmile se kuchyní začala linout vůně vajec, kluci hned zbystřili. ,,Tak tady to je" řekla jsem při podávání talířů s jídlem klukům. ,,Óó, děkujeme" řekli kluci jednohlasně a hned se pustili do jídla. 

Jako další, nás dnes čekala návštěva jejich studia. Moc se mi tam nechtělo, ale kluci trvali na tom, že musím poznat i ostatní, když s nimi budu trávit celý víkend. Což je konec konců asi pravda.

Zrovna stojíme před studiem a čekám až Jakub odemkne. Zatím jdeme pouze mi dva, protože si Dominik ještě musel zavolat, ale prý nás brzy dožene. ,,Nervózní?" prolomil Kuba ticho jakmile odemkl. ,,Trochu jo" odpověděla jsem. ,,To nemusíš, kluci jsou v pohodě, určitě s nimi budeš vycházet stejně jako semnou" povzbuzoval mě.  Potěšilo mě to.

,,Čau, musím vám někoho představit" pronesl jakmile jsme vstoupili do kouřem nasmrádlé  místnosti. ,,Jakube, proč jsi nám neřekl že máš novou holku" řekl jeden z nich a hned mě bral do objetí. ,,Ne, to ne" řekli jsme s Kubou naráz. ,,Já jsem Dominikova nevlastní sestra" uchechtla jsem se. ,,Jo takhle, tak to promiň" řekl muž ,který se mi později představil jako Tomáš, mezitím co už několik dalších kluků sedících na gauči propukalo v smích. Později se mi představili i ostatní přítomní, ale stejně jsem tam tak minimálně hodinu seděla sama, protože všichni měli ještě práci. Teda né že by tu byla hromada lidí, ale i z těch pár co tam bylo, jsme si musela vystačit sama. I když mi to vlastně asi nevadilo. Dominik říkal že velká část lidí z labelu tu dnes není, ale poznala jsem většinu z těch co budou na tom koncertě, plus pár dalších.

,,Oni tě tu takhle nechali jo" přisedl se ke mně Tomáš. ,,Už je to tak" s humorem jsem pronesla. ,,Jo a promiň, ale fakt vypadáš jako Jakubova holka" pokračoval. ,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se. ,,Jako co?" odpověděl mi také otázkou. ,,No, s tím že vypadám jako jeho holka. To jsem jako podobná jeho přítelkyni, nebo co?" stále jsem se dotazovala. ,,Vlastně jo. Nebo takhle. Jakub má vyhraněný typ holek a ty do něj dost zapadáš, tak mě to prostě napadlo" konečně jasně odpověděl Tomáš. ,,Aha, a jak přesně vypadá teda ten typ?" zaujímalo mě. ,,No, prostě taková ty. Drobnější postava, krátký, tmavý vlasy, a asi jediný co nemáš, tak je hodně tetování" objasnil. ,,Aha" zněla má poslední odpověď předtím, než se do  naši debaty vmísil další z těch co jsem dnes poznala.