Domeček

27

Doma jsem si našla tu holku a napsala jí. Byla to hezká a na pohled sympatická slečna, která si nezaslouží nevědět pravdu. S Barčou jsme si psali a ona mi potom poslala fotku chatu s Jakubem, kde se jí přiznal. Navrhla jsem jí, že se můžeme sejít a navzájem si postěžovat, zandávat, cokoliv. Ona souhlasila, ale navrhla sraz u ní. Bydlí v Praze, což je kus cesty, ale říkala že bych u ní mohla přespat, že to stejně bude na dlouho. Nejdříve jsem doběhla dolů za mámou, která mi to naštěstí povolila a potom jsem jí napsala že to beru. 

Později jsem opět zavolal Kláře, která to semnou probrala. Byla tak hodná a přišla zamnou. Byla jsem ráda že teď nejsem sama. Strašně ráda bych to řekla mamce, ale vím že by byla naštvaná. 

,,Nechceš tu přespat?" opět jsem se Kláry zeptala. ,,Víš že bych strašně ráda, ale nejde to" vysvětlila znovu. ,,Já vím" řekla jsem. ,,Nechcete něco k jídlu?" zeptala se mamka po tom co zaklepala a vstoupila za námi, do pokoje. ,,Tak něco by se hodili" odpověděla jsem. ,,Dobře, něco vám udělám" usmála se a odešla. Až teď mi došlo, že se mamka s Klárou dneska viděli poprvé. 

Mamka nám donesla jídlo a navečeřeli jsme se. Jenže chvíli po tom, mi zavolal Dominik. ,,Mám to zvednout?" zděšeně jsem se zeptala. ,,Asi jo. Třeba potřebuje něco jiného" odpověděla Klára. ,,Pochybuju. Tohle mi určitě Jakub udělal naschvál. Jemu už je jedno že ho seřve, ale moc dobře ví, že mně to ublíží" konstatovala jsem a odhodlala se to zvednout. ,,Doufám že si ze mě děláte jenom prdel" řekl naštvaně ještě než jsem stihla cokoliv říct. Opět jsem začala brečet. ,,Jak tě napadlo vyspat se s Jakubem?" zeptal se plný hněvu. ,,Já-" chtěla jsem odpovědět, jenže on mě přerušil: ,,Já vlastně nechci nic slyšet. Teď jedu k vám a tam mi to vysvětlíš" oznámil mi a zavěsil. ,,Tak asi abych šla" řekla Klára. Zakývala jsem hlavou a snažila se zadržet pláč. ,,Půjdu tě doprovodit, jenom se musím trochu uklidnit" zavzlykala jsem. 

,,Půjdu jenom kousek doprovodit Kláru a hned příjdu" oznámila jsem rodičům když jsme přišli do obýváku. ,,Dobře" řekla mamka a mi už pomalu začali odcházet, jenže Marek nás zastavil: ,,Počkej ještě. Volal mi Dominik že se staví, že s tebou potřebuje mluvit. Děje se něco?" ,,Ne, neděje. Jenom si potřebujeme pokecat" zalhala jsem. ,,Tak to jo" pronesl a mi odešli. 

Sotva jsem jí doprovodila pár kroků od domu a Domča přijel. ,,Kam jako jdeš?" zavolal na mě, jakmile opustil jeho auto. ,,Hned příjdu, jenom Kláru vyprovodím" zavolala jsem na zpět. On se zastavil a koukal na nás, dokud jsem za ním nepřišla. 

Před dveřmi jsem ho poprosila, aby před rodiči dělal jakoby nic, takže přes obývací pokoj, jsme v klidu přešli. 

Sedla jsem si na postel v mém pokoji a on začal: ,,Takže mi teď prosimtě všechno vysvětli" překvapilo mě, že byl v celku klidný. Já se mu to snažila vysvětlit, ale stejně bylo vidět, že si myslí, jaká jsem blbá kráva. V čem má vlastně asi i pravdu. 

Samozřejmě že sem si toho ještě hodně vyslechla né všechno bylo úplně pěkné, ale zároveň, neřval tolik, jak jsem si myslela že bude. Možná to bylo taky tím, jak moc mladá jsem. 

Večer Domča odjel a já vyčerpáním z breku usnula. Těsně před tím než jsem opravdu upadla do spánku, doufala jsem, aby to všechno byla jenom noční můra, ze které se probudím. Jenže ona nebyla. Tohle je krutá realita.