Domeček

43

Chlapíci v oranžových oblacích, mě naložili do sanity a odvezli do nemocnice. Už v sanitce se jim podařilo mě uklidnit a já věděla že teď budu muset přespat v nemocnici. 

Ležela jsem na lůžku a vedle mě seděl Dominik, protože nás celou cestu následoval. A i když jsem tu někoho mít chtěla, tak Dominik mi vyloženě lezl na nervy. Sice byl většinu času ticho, ale vadila mi jenom jeho přítomnost. Několik dní mě jenom prudí svými promluvami a teď si bude hrát na nevlastní brášku, který je mi oporou. To víš že jo. ,,Mohli bys mi prosím zajít pro něco k pití?" poprosila jsem, aby aspoň na chvíli odešel. Naštěstí se hned ochotně vydal bloudit nemocnicí. Sláva. 

Jenomže tady, se prostě dveře netrhnou. Takže, sotva co jsem se zbavila jeho, ve dveřích se objevila máma. Tak ta tady ještě chyběla. Pomyslela jsem si. ,,Ahoj zlato. Jak ti je?" vrhla se ke mně a věnovala mi několik výjevů mateřské lásky, ve formě několika vlhkých polibků na čelo. Fuj. Stejně jí to nikdo nežere. ,,Už je to lepší" odpověděla jsem suše a otírala si její sliny z mého čela. ,,Přijela jsem, jak nejrychleji jsem mohla" popadla mě za ruku a sevřela ji. Tak to jsem celá šťastná. Ironicky mi projelo hlavou. ,,Tak jsem tady" ozvalo se ode dveří a já už si začínala připadat, jako ve špatné grotesce. ,,Ahoj, Dominiku. Děkuju, že jsi mi hned zavolal" řekla hned co ho uviděla. ,,To je přece jasné" odvětil a podal mi láhev s kolou. ,,Díky" špitla jsem a napila se.

,,A co ti říkali? Budeš tu muset zůstat?" zeptala se starostlivě. Spíš to zahrála starostlivě, ale to jak ona, tak Dominik dělají celou dobu. ,,Zatím si jí tu prý nechají na pozorování" odpověděl Dominik místo mě. ,,Aha, tak to abych ti zajela pro věci, že?" zeptala se. ,,Já tam klidně zajedu, zůstaňte tu spolu" nabízel. ,,To je dobré, já tam zajedu" řekla mamka a pohladila Dominika po tváři, jako malého klučíka. ,,A co kdyby jste jeli oba?" řekla jsem, se vší snahou, aby to neznělo tak hnusně, jak jsem si to říkala v hlavě. ,,Tak aspoň by jsem potom mohli přijet jenom jedním autem" konstatoval Dominik. ,,A zvládneš to tu bez nás?" zeptala se. ,,Jo" rychle ze mě vypadlo. ,,Tak dobře" nakonec souhlasili. Před odchodem, jsem si jim jenom nadiktovala co mi mají vzít a potom se naštěstí vypakovali. 

V tom klidném tichu, mi došlo že u nás vlastně měla  spát Klára. Naštěstí jsem u sebe měla mobil a tak jsem jí jenom ve zkratce popsala co se stalo. 

Odpověď na zprávu jsem sice nedostala, ale po příjezdu mámy s Dominikem, mě čekalo příjemné překvapení. ,,Ahoj, tak jak se cítíš?" řekla a sedla si mi na postel, těsně vedle mích nohou. ,,Ahoj, co tu děláš?" ignorovala jsem její otázku a položila vlastní. ,,No, seděla jsem u vás před domem, když v tom mi přišla ta zpráva od tebe. Seděla jsem tam, dokud jsem to nějak nevstřebala, ale zrovna ve chvíli, kdy už jsem byla na odchodu, přijela tvoje mamka, která mi všechno podrobněji vysvětlila a nabídla, abych sem jela s ní" objasnila mi. Měla jsem opravdu velkou radost, že je tady a hlavně že už tu nemusím být sama s těmi dvěma šašky. 

Byli tam semnou něco kolem dvou hodin, ale potom už je sestřička vyhnala. Ze začátku, mi bylo příjemné, že mě obklopuje klid samoty, jenže po pár desítkách minut, mi do hlavy, vlezly všetečné myšlenky a já se rozbrečela.