Domeček

15

,,Takže jsi nemlátil svoje bývalý?" zeptala jsem se po pár minutách vysvětlování od Jakuba. ,,Ne, v životě jsem nevztáhl ruku na holku" odpověděl. Jsem z toho zmatená, protože věřím Kubovi, dal mi spoustu důvodů k jeho nevinně, ale zároveň nevím proč by mi Jakub2 lhal. ,,Tak to se ti moc omlouvám" zostuzeně jsem špitla. ,,To je v pohodě, ale chci vědět odkud to máš?" řekl když zastavil u mě před domem. ,,Když já jsem dala slib" nešťastně jsem řekla. ,,Tak předpokládám že jsi slíbila i to, že mi neřekneš že to vůbec víš" argumentoval pravdivě. ,,Nechci aby z toho měl problém" dál jsem namítala. ,,No tak, přece musíš chápat že si nenechám srát na hlavu a tak to musím řešit" stále mě přemlouval. ,,Hele nechceš jít dovnitř a popovídat si tam?" nabídla jsem. On mou nabídku přijal a rovnou mi pomohl odnést věci.

,,Dáš si kafe nebo něco?" zeptala jsem se, po tom co se Kuba usadil na pohovce. ,,Kafe zní dobře" odpověděl a jeho přání se mi stalo rozkazem. Hotovou kávu jsem mu donesla a sedla si na vedle něj na gauč. ,,Tak já ti to řeku od začátku" začala jsem. ,,To bych rád" usrkávajíc z kávy, pronesl. Já mu řekla celý příběh tak jak ho znáte, což možná nebyl úplně nejlepší nápad. ,,Já mu rozmrdám hlavu. To si říká kamarád. Jednou uvidí pěknou holku a hned o mně začne vykládat takový sračky" téměř řval naštváním. ,,Promiň" řekla jsem. ,,Za co?" pozastavil se. ,,Nechtěla jsem vám narušit kamarádství" upřesnila jsem mu. ,,Za to nemůžeš ty. To on, bojí se konkurence a tak dělá píčoviny" pohladil mě po zádech. ,,Jak jako konkurence?" zarazila jsem se. ,,To je jedno" chtěl to zamést pod koberec. ,,Ne, jak jsi to myslel?" opět jsem se zeptala. ,,To neřeš kotě" odbyl mě. 

Kuba se ještě zdržel a tak jsem při té příležitosti chtěla probrat Dominika. Bylo vidět, jak Kuba cítí že na tom Dominik není úplně dobře a tak tuhle debatu uvítal. Ochotně mi vysvětlil jak to má Dominik se štětkami, což jak jsem viděla o víkendu, není nic víjmečného. Nakonec jsem se schodli na tom, že se těmi holkami snaží zaplnit prázdno po Tereze, jeho bývalé přítelkyni. To nebylo zas tak složité odhadnout, ale víc mě trápilo že o svých pocitech nechce mluvit. Řekla jsem Kubovi, že by na tom vlastně měli zapracovat oba. Protože když Kuba bude před Domčou mluvit o tom co ho trápí, tak nejen že se mu uleví, ale taky tím dá najevo že to je normální  a může s ním mluvit o jeho problémech. Jakub mi slíbil že na to zapracuje, ale taky to pro něj nebude lehký, což naprosto chápu. Je mi až líto, jak je tady strašně zakořeněné, aby chlapi byli silní a neměli by  brečet, ani nic podobného. Jestli někdy budu mít syna, tak ho naučí že je to normální. 

,,No nic, já ti děkuju za kafe, ale už budu muset jet domů" řekl Kuba po tom co zjistil že sedm hodin večer. ,,A nechceš tu přespat?" uculila jsem se. ,,To bych ti tak moc chyběl?" zasmál se. ,,Nechci tu být sama a mohli by jsem si povídat u vína jako u vás" vysvětlila jsem. ,,Tak že jsi to ty, tak tu zůstanu" řek a usmál se. ,,Paráda" vypískla jsem radostí. ,,A nejsi náhodou moc mladá na víno?"  nadzvedl obočí když se zeptal. ,,Najednou" zasmála jsem se. ,,Jen si dělám srandu. Ale nejdřív bych si dal něco k jídlu" řekl. Taky už jsem měla hlad takže mi nezbylo nic jiného než něco uvařit. Kuba musel pomáhat a o to, to bylo zábavnější. 

Po společné večeři jsme si oba dali sprchu a přesunuli se opět na gauč. Mezitím co jsem čekala než se vysprchuje, našla jsem v Markově šatníku něco co bych mohla Kubovi půjčit aby se cítil pohodlněji. Později jsme opravdu rozdělali jedno z vín co to rodiče měli, pro ještě příjemnější rozhovor.