Domeček

32

,,Byl to on?" zeptal se když vyšel. Zakývala jsem hlavou. ,,Tak ještě že sem nechtěl jít" oddychl si a šel opět k posteli. ,,Ani si nesedej" odsekla jsem. Nechápavě se podíval. ,,Mám pocit že už ji na odchodu" rozhodla jsem. ,,Jedině s tebou" postavil si hlavu Jakub. Je hold tvrdohlavý. S ironickým úšklebkem jsem protočila oči. ,,Opravdu by jsi měl jít" opět jsem řekla. ,,Vážně si myslíš, že jsem jel víc jak hodinu a půl, abych teď jen tak odešel" konstatoval.  ,,Ale já pochybuju že mi máš co říct" odvětila jsem. ,,Co když mám" pomalu se přibližoval a chtěl mě chytit za ruku. Já jsem se při každém jeho bližším pohybu ke mně, odtáhla. ,,Tak mluv" pobídla jsem ho. ,,Dobře" řekl a posadil se na postel. Celou dobu jsem ho pozorovala a čekala co z něj vypadne. ,,Hele posral jsem to. Já to vím. Slyšel jsem to nespočetněkrá, od několika lidí. Od lidí, na kterých mi záleželo" odmlčel se na chvilku a pokračoval: ,, Ale vlastně jsem za to rád, protože jsem si něco uvědomil. Uvědomil jsem si jak moc mi záleží na tobě. Já vím, že jsem o hodně starší, že se známe jenom chvíli a taky to, že jsem v poslední době choval jako zmrd. Jenže já jsem se asi zamiloval. Možná se ti to zdá jako silný slova, hlavně po tom co se stalo, ale je to tak a já už ti to prostě musel říct. Prosím, odpusť mi Emily" vyzpovídal se mi. Při jeho slovech se mi nahrnuly slzy do očí. ,,A proč jsi pořád chodil s Bárou, když jsi šukal mě?" zeptala jsem se už téměř s brekem. ,,Víš, s ní jsem byl už něco málo přes půl rok a není to dávnou, co už jsme měli tak trochu krizi. No, a když to odeznělo, začalo nehezčí období co jsme zatím ve vztahu měli, jenže já potkal tebe. Chtěl jsem s tebou být, jenže bylo mi blbé to ukončovat s ní. Bál jsem se, že tě brzy omrzím, že si najdeš mladšího a já budu jenom litovat toho, jak jsem to s Bárou ukončil. A teď, když už s ní stejně nejsem, vyplatí se mi riskovat že si po chvíli najdeš jinýho. I kdyby to měly být dva měsíce, chci je prožít s tebou" vysvětlil a jeho oči taky pomalu vypadat jako ze skla pod leskem slzy, které se dřeli na povrch. Nevěděla jsem co dělat. Dala bych úplně všechno za to, aby to byla pravda, jenže co když není. ,,Kdyby jsi se Báře pořádně omluvil, asi by tě vzala zpět" řekla jsem v slzách. ,,Já to ale nechci ani zkoušet. Nechci i, chci tebe" odvětil a přišel zamnou. Pevně mě objal a věnoval pusu do vlasů. Nebránila jsem se. Naopak, po chvíli jsem ho dokonce taky objala. Pár minut jsme tak jen tak stáli v obětí a pouze si užívali moment. ,,Můžeš tu prosím přespat" špitla jsem ubrečeně. ,,Jasně že jo" pohladil mě po vlasech. ,,Děkuju" pousmála jsem se a opět mu zabořila hlavu do hrudi. 

Když jsem se tak nějak uklidnila, odtáhli jsme se od sebe a šli si sednout na postel. Oba jsme se opřeli o zeď za postelí a já pustila televizi. ,,Můžu to brát jako odpuštění?" zeptal se po chvíli ticha. ,,Jakube, ani nevíš jak jsi mi zamotal hlavu" začala jsem první větou, po které se mu na obličeji ukázal úsměv. ,,Ale asi chápeš, že jsem teď trochu ostýchavá vůči tobě. Nevím jak moc, ti můžu věřit. Avšak, věřím tomu, co jsi mi řek. Vztah semnou ti v uvozovkách, nic nepřinese. Nemám peníze, kvůli kterým by jsi mě mohl chtít, nepřinesu ti kontakty a když nad tím tak přemýšlí, tak se ti to spíš nehodí. Ale ty semnou stejně chceš být a tomu, já říkám pravá láska" vysvětlila jsem. Jakub se znovu ze široka usmál a políbil mě.