Domeček

26

Už je pět a já čekám na Jakuba. ,,Ahoj" zavolal člověk z auta, které zrovna zastavilo před domem. Sebrala jsem batoh a běžela dovnitř. ,,Ahoj" řekla jsem a dala mu pusu. 

Odjeli jsme a já začala Kubovi vyprávět o tom, jak jsem si našla novou kamarádku Kláru. Zdálo se mi, jako by ho to nezaujímalo, ale pokaždé co jsem se zeptala, tak to zapřel. 

Sotva jsme vešli do bytu a Jakub už mi pomalu začínal svlékat oblečení. ,,Ne, Jakube, počkej" zastavila jsem ho. ,, Co?" nechápal. ,,Já jsem to dostala" odpověděla jsem . ,,A to jsi to nemohla říct dřív" zamručel naštvaně. ,,Tak myslela jsem si, že chceš strávit čas semnou, ne mě jenom ošukat" dotčeně jsem vyprskla. ,,Ne, to jsem tím nechtěl říct. Promiň" objal mě. ,,Neděje se něco?" zeptala jsem se. ,,Ne, jsem jenom nějakej přetaženej" řekla a šel si sednout na gauč. Dál už jsme to neřešili a šli si raději pustit film. 

V průběhu filmu, jsem vyfotila fotku, jak společně ležíme na gauči a poslala jí Kláře.  Netrvalo dlouho a ona mi začala volat. Šla jsem si příjmout hovor do koupelny, abych Kubu nerušila. ,,Čau" řekla jsem do telefonu. ,,Ty hodíš s Yzomandiasem?" vyhrkla místo pozdravu. ,,No, chození je silný slovo" protočila jsem oči nad tou situací, i když to nemohla vidět. ,,Jo, já vím, je to složitý, ale asi bys něco měla vidět" řekla a na mobilu se mi ukázalo upozornění. Otevřela jsem zprávu a tam byla fotka jeho a nějaké holky jak se líbají. ,, On má holku" vykřikla jsem. ,,Asi jo. Alespoň to měla v příběhu na ig" upřesňovala Klára. ,,Děkuju že jsi mi to poslala, ale musím jít" snažila jsme se ukončit hovor. ,,Dobře, ale hned jak budeš mít čas, tak mi zavolej" nařídila. ,,Jasně" souhlasila jsem. ,,Dobře, tak Ahoj. Drž se" snažila se mě aspoň trošku podpořit. ,,Ahoj" zakončila jsem to a šla hned za Kubou. 

,,Kdo to byl?" zeptal se. ,,Spíš mi řekni kdo je tohle?" ukázala jsem mu fotku. ,, Kde jsi to sebrala" postavil se a šel blíž ke mně. ,,Tak to je snad úplně jedno" řekla jsem naštvaně, avšak pořád v celku v klidu. ,,Tohle je Bára" odpověděl, se sklopenou hlavou od hamby. ,,Tak mi o Barče něco řekni" začínali mi téct slzy, když jsem to vyřkla. ,,Promiň" řekl a snažil se mě pohladit po hlavě. Rychle jsem ucukla a začala si sbírat svoje věci. ,,Kam teď chceš jít?" podíval se na mě se slzami v očích. Neodpověděla jsem a prostě odešla. 

,,Počkej" slyšela jsem zamnou, venku. Zrychlila jsem tedy a naštěstí pro mě, zrovna předemnou zastavil autobus na zastávce. Rychle jsem ho doběhla a nastoupila. ,,Kam to bude?" zeptal se řidič. ,,Na konečnou" odpověděla jsem, aniž bych měla sebe menší tušení kam jede. 

Měla jsem opravdu štěstí, protože hned třetí zastávka byla kousek pěšky od mého domu. A že se mi ta procházka hodila. Dokonce jsem šla i na tu Klářinu lavičku. Cesta tam je sice hrozná, ale stojí za to. 

Jakmile jsem byla na lavičce, začala jsem hystericky plakat. Až v tuhle chvíli, to začalo pořádně bolet. Jsem opravdu kráva, že se zamiluju do někoho, kdo je chodící red flag.