Domeček

46

Dny plynuly a já se za tu dobu s Jakubem viděla sotva dvakrát. Zkrátka to nešlo. On měl hodně práce a já přísný zákaz se s ním stýkat. Tento zákaz byl přísný a striktní, ale nastolil nám doma klid. Z minového pole, se stalo políčko s bramborami a z válečného území, prostor pro sladkost života.  Ne, zas tak sluníčkové to nebylo, ale aspoň se dalo říct, že už to je v normálu. Za těch několik nemálo dní, bylo jenom málo chvil, které bych netrávila s Klárou. Stala se mou  nadějí, mími plícemi a dokonce i tím kyslíkem, který jsem potřebovala. Už jsme si bili tak blízké, že jsem vůči sobě neměli žádný ostych. Říkali jsme si všechno. I když ono v celku nebylo nic, co  bychom nezažili spolu, když se k nám téměř přestěhovala. Občas jsme teda byli i u ní, ale máma mě začala podezírat, snad i když jsem šla s odpadky. Takže i chození jen tak ven, se dost zkrouhlo. Zato vztah Klári s mími rodiči se zlepšil. Ne že by byl někdy nějak špatný, to ne, ale teď si občas říkám, že ji mají radši než mě. Dokonce s námi jela i na dovolenou. 

Ale jak se náš společný čas naschromáždil, naše kamarádství se změnilo. Takže když mi jednoho dne Klára říkala že se jí stále líbím a opět mi nabízela vztah, tak jsem na to kývla. Nikdy jsem nepomyslela nad vztahem s holkou, ale měla jsem v ní takovou důvěru, a stejně už jsme spolu trávili tolik času, a já nesnáším ten její zklamaný výraz, pokaždé, co se mě na to zeptá a já odmítnu. Konec konců, něco hluboko ve mně to zkusit chtělo.  

Ale nejhorší na to bylo to, jak moc jsem pořád toužila po Jakubovi. S Klárou to nebylo stejné, nebylo to tak intenzivní a prostě tak dobré. Ale  stejně jsem to s Jakubem skončila. Nebo spíš jsem to řekla jako první, protože mi sám přiznal, že nad tím taky uvažoval. Ale nebyl to rozchod, spíš taková pauza. Ono se toho stejně moc nezměnilo mezi námi. Už tak jsme se vídali málo, akorát teď jsme si i méně píšeme a voláme. I tak to bolí, jenže tenhle "rozchod" všechno zlepši. Opět se normálně bavím jak s mámou, tak s Dominikem, ale zároveň jsem tedy i s Jakubem v kontaktu. Měla bych být šťastná ne? Jenomže já nejsem.