Domeček

14

Pomalu už skládáme věci do auta a mně se zvedá tep z představy, že budu muset sedět vedle něj a nespíš si s ním promluvit, jak chtěl. Naštěstí mám plán, sice je velké riziko neúspěchu, ale za zkoušku nic nedám.  

,,Hele nešlo by to nějak udělat, abych mohla sedět ve předu?" zeptala jsem se Dominika když jsme nasedaly. ,,Proč?" odpověděl mi dotazem. ,,No, vzadu by mi mohlo být asi špatně" zabloudila jsem pohledem na Jakuba, při vyřknutí slova špatně. On si toho všiml a věnoval mi zmatený pohled. ,,Jo, tak já klidně půjdu dozadu" obětoval se. ,,Tak děkuju, si hodnej" poděkovala jsem a spokojeně si sedla na jeho místo. Později si vedle mě sedl Tomášek, takže jsme byli kompletní.

Po cestě se mi opět podařilo usnou, jenže probuzení nebylo už tak šťastné. Viděla jsem Dominika který si dával posledního panáka s Tomášem, než se rozloučili u Domči bytu. Na to by nebylo nic špatného, jenže on mě měl odvézt domů.  Zavolala bych rodičům, ale ti by měli touhle dobou odjíždět za babičko do Ústí, kde dokonce přespí. 

,,Domčo, nezapomněl jsi na něco?" přicupitala jsem za ním s otázkou. ,,Nevím, zapomněl?" řekl když do domával dodávce s Rejem a Tomášem. ,,No, že jsi mě měl odvést domů" jakmile jsem to dořekla, bylo vidět že jak si vzpomněl. ,,Ježiš, ajo. Tak já se zeptám Jakuba, ten nepil" navrhl. Tak to ne. ,,To je dobrý, určitě pojede nějaký autobus" navrhla jsem naopak já. ,,Ne, přece se s tím nepotáhneš busem, on tě odveze" rozhodl. Nasucho jsem polkla. Už teď vím že to nebude moc příjemná cesta. 

On i Jakub2 už byli nahoře, tak jsem nechala věci dole na chodbě a šla s Dominikem nahoru. Tam to Dominik s Kubou dohod a já se mezitím rozloučila s Kubou2. On se mi mimo jiné omlouval, že pil a tak mě nemůže odvézt. A taky mi ještě zdůraznil, ať se nezmiňuji o tom, co mi řekl. Později loučení proběhlo i s Dominikem a mohlo se vyrazit. 

V autě bylo napjaté ticho, které se Kuba rozhodl prolomit: ,,Jsem rád, že tě můžu odvézt a konečně  si s tebou promluvit" Z mojí strany bez odpovědi. ,,Tady mi už jen tak neutečeš a ani nezkoušej usnout" pronesl trochu se smíchem, ale já stále jen tiše sledovala vozovku. ,,Dobře, tak co se stalo?" pokračoval. ,,Co by se stalo?" podívala jsem se na něj, né moc příjemným pohlede, ale né zas tak nepříjemným jako předtím. ,,Neděl že nevíš" pošťuchoval mě. ,,Máš pocit že se něco stalo?" řekla jsem. ,,To mám" odpověděl. ,,Fakt?" zeptala jsem se, jen abych nemusela odpovídat na jeho první otázku. ,,Nech toho" řekl už trochu podrážděně. ,,Čeho?" dál jsem to oddalovala. ,,Hele neštvi mě" vyprskl na mě. ,,Nebo co? Zmlátíš mě?" naštvaně ze mě vyhrklo. ,,Proč bych tě kurva měl mlátit?"  taky už naštvaně, se zeptal. Pořád jsem mu to nechtěla na přímo říct a tak jsem mu odpovídala jen hnusně podanými narážkami. ,,Co to furt meleš?" už téměř křičel. ,,Tak přestaň dělat kreténa, moc dobře vím jaká jsi svině. Vím že mlátíš holky" konečně jsem ze sebe dostala. Ulevilo se mi že nemusím držet tajemství, ale to že jsem porušila svůj slib mi dělalo starost. ,,Co to je za píčovinu?" řekl po tom co se na pár vteřin zarazil. ,,Přestaň, stejně to vím, z toho se nevykecáš" dál jsem ho slovně napadala. ,, Počkej, to jsi sebrala jako kde?" už neječel. Naopak se snažil komunikovat, jenže já si furt jela svou: ,,To ti může být jedno. Spíš mi řekni co jsi chtěl tu noc udělat mně?" ,,Tak naposled, nic sem ti nechtěl udělat a už vůbec jsem žádnou holku nezmlátil" rázně pronesl. Tak že by opravdu říkal pravdu? Ale proč by Kuba2 lhal?