Domeček

29

Dominik vykulil oči překvapením. ,,Jako za Bárou?" potřeboval se ujistit. ,,Jo, přesně za ní" odpověděla jsem. ,,Jak to?" ptal se udiveně. ,,Myslím si, že si máme co říct a tak jsme se domluvili, že u ní přespím" vysvětlila jsem mu. ,,Aha, tak to jsi mě překvapila" konstatoval. 

Po krátké výměně názorů, jsme došli k závěru, že si mě prostě vyzvedne v úterý brzy ráno. Takže to pro mě znamená: přespat v Praze, jeden den spát doma a hned druhý den na tom výletě.

Domča zůstal na večeři, kde se dohodl ten Mácháč i s rodiči a poté odjel. 

Ráno jsem si sbalila věci jak k Báře, udělala si snídani a zavolala  Kláře. Určitě musí být šťastná že jí v poslední době jenom fňukám. Ale i tak tu pro mě je a vyslechne mě, za což jsem jí strašně vděčná. I teď. Volala jsem jí s tím, že si chci postěžovat na mou nervozitu a ona mi ochotně pomohla se uklidnit. 

Právě sedím v autobuse do prahy. Hodiny ukazují přesně čtyři hodiny a osmnáct minut. Každou chvílí se autobus rozjede a já  budu blíže k poznání člověka, kterého Jakub miloval. Možná miluje? 

,,Ahoj" pozdravila jsem Báru, která na mě čekala na autobusovém nádraží. ,,Ahoj, ráda tě poznávám" řekla s úsměvem. Když jsme se, se přivítali, šli jsme k  ní do auta. ,,Neber to nějak špatně, ale nejsi nějaká mladá?" zeptala se. ,,No, vlastně jo. Je mi šestnáct" uchechtla jsem se nervózně. ,,Šestnáct" zopakovala s údivem. ,,A jak jste se s Jakubem vlastně poznali?" dotazovala se. ,,Přes Dominik. On je totiž můj nevlastní brácha" odpověděla jsem. ,,Aha" řekla a dál se věnovala řízení. Cesta poté proběhla už v tichosti, až na hudbu linoucí se z rádia.  

U Barči doma, jsme se ještě nervózně oťukávali, ale později jsme se začali pomalu uvolňovat. ,,Koupila jsem nám víno, ale asi bych neměla nalévat nezletilé" ironicky řekla a zasmála se. ,,Tak to bys ale opravdu neměla" taky jsem řekla s nadsázkou a sledovala jak ho rozlévá do sklenic. Hned jsem si vzpomněla na tu noc s Kubou.  

Povídali jsme si pozdě do noci, ale moc jsme si nesedly. Jsme obě jiné a nebýt společného tématu, tak si nespíš nemáme ani moc co říci. Řekla bych, že asi proto si nás Kuba držel obě. Asi si nemohl vybrat a tak chtěl mít obě verze. 

Hned dopoledne, kolem desáté už jsem jela domů. Myslím si, že s  Barčou z nás nebudou úplně kamarádky. Což jsem ani neplánovala, spíš jsem to všechno potřebovala nějak dostat ze sebe a říct to někomu, kdo to opravdu pochopí. A ona byla ten nejlepší kandidát. 

,,Ahoj, tak jak bylo u kámošky?" zeptal se Marek, který mě právě vyzvedl v Pardubicích na nádraží. ,,Jo, bylo to fajn" řekla jsem. ,,Tak to je dobře" usmál se.

Doma jsem se jenom najedla a už zase pospíchala pryč. Tentokrát zase za Klárou. Vlastně jdu poprvé k ní domů. 

Klára mě mile přivítala u ní doma, kde mě také provedla. ,,Tak a teď mi musíš říct jaký byl teda ten tvůj výlet do Prahy" řekla jakmile jsme se posadili v obýváku. ,,Tak vlastně nic moc" odpověděla jsem upřímně. ,,Jak to?" zaujímala se. Celé jsem jí to řekla a ona na to: ,,Aha, tak aspoň jsi jí poznala" ,,Jo, tak já jsem víc vlastně nechtěla" konstatovala jsem, načež ona pouze zakývala hlavou na souhlas. ,,Ale víš co je nejlepší na žal?" zeptala se a odešla do kuchyně. ,,Nevím, sladkosti?" zavolala jsem aby mě slyšela. ,,Ne" řekla když přinesla lahev nějaké pálenky. ,,Ale já už pomalu nedělám nic jiného, než je chlastání" zasmála jsem se. ,,Ale hovno" prohlásila a už začala nalévat.