Domeček

10

Opět nás Tom nahnal do auta aby jsme mohli pokračovat v cestě. ,,Jestli chceš, klidně tě pustím k okénku" nabídl mi Jakub2. ,,Tak..." nestihla jsem doříct, protože mi do toho skočil Dominik: ,,Emily, pojď prosím sem. S Tokáčem se prohodíte, potřebuju s tebou o něčem mluvit" ,,Tak asi nic. Ale moc děkuju" usmála jsem se na Kubu2 a šla za Domčou. ,,Co jsi potřeboval?" zeptala jsem se po chvilce jízdy. ,,Určitě si pamatuješ, co se stalo v noci když jsi u nás spala a mi se ráno rozhodli že o tom nebudeme mluvit" naznačoval mi to jak měl ataku. ,,No" řekla jsem na náznak toho aby pokračoval. ,,Tak bych tě chtěl porosit aby to opravdu zůstalo mezi náma" prosil mě. ,,Samozřejmě, ale kdyby něco, tak za mnou můžeš kdykoliv přijít" zopakovala sem co už odemne jednou slyšel. ,,Já vím. Děkuju" pousmál se a vtáhl mě do objetí. Teda na to, že vypadají jako takový drsňáci, tak až nezvykle, mají rádi objetí. Jakmile mě tohle napadlo, vzpomněla jsem si na Olafa, který měl rád vřelá obětí. Musela sem se usmát nad tím, že je přirovnávám k mluvícímu sněhulákovi. 

Tak jsme tady. Prohlásil řidič naší dodávky. ,,Sláva" ozvalo se ze zadních sedaček.  Společně jsme se přesunuly do hotelu. Po ubytování do klubu na zvukovou zkoušku, kde už na nás čekala druhá část osazenstva, a potom na jídlo. Bála jsem se že se budu chvílemi nudit, ale nakonec to bylo přesně naopak. 

Po jídle bylo v plánu jít zpět do klubu, ale zbyl nám nějaký čas, tak JS rozhodl že půjdeme ještě na hotel. Tam se nic nedělo, každý jsme prostě odpočívali ve svém pokoji. A v tomhle jsem měla velkou výhodu, protože mám jako jediná pokoj pro sebe. 

Ťuk ťuk, ozvalo se ode dveří. ,,Ano" zavolala jsem směrem ke dveřím. Ty se otevřeli. Stál v nich Domča, který mi přišel oznámit že je čas jít. Byla sem připravená, takže mi stačilo se jenom se obout a jít. Tak se tedy stalo a my šli tam, kde se za nedlouho měl koncert odehrávat. Byl to kousek, proto jsme šli pěšky. A pro mě dost překvapivě, za kluky ani nikdo nepřišle. Čekala jsem, že se pořád budeme zastavovat kvůli lidem co se příjdou vyfotit, ale opravdu nepřišel ani jeden. Zaujímalo mě to, tak jsem se jich ptala jak čase za nimi lidi chodí, což byla nakonec dobrá otázka, jelikož nám tohle téma vydrželo po celou cestu. 

Teď začíná ta pravá zábava. Stojím vzádu na  podiu a užívám si tu atmosféru. Upřímně, doma poslouchám spíš zahraniční muziku, ale tohle je taky fajn. Doufám že mě kluci ještě někdy takhle vezmou sebou. 

Koncert skončil a my se uchýlili do backstage. Téměř všichni už byly buď v podnapilém nebo i jiném stavu, takže to byla dost zábava sledovat, jakožto né úplně ale o proti ostatním v celku střízlivý člověk.

,,Ahoj Emily" přišoural se zamnou Kuba. ,,Ahoj" řekla jsem jakmile se posadil vedle mě. On mi ohodil ruku přes ramena a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,Jsi fajn holka Emily" přerušil trapnou chvílí ticha. ,, Děkuju, to ty taky" usmívala jsem se. ,,Fakt?" dotazoval se. ,,Samozřejmě" pohladila jsem ho po vlasech.  ,,Pojď, dem pryč" navrhoval. ,,Kam?" překvapeně sem se zeptala. ,,Nevim" sotva odpověděl a už se zvedal z pohovky. ,,Počkej, já jdu s tebou" zavelela jsem, protož, nechat Jakuba jít v tomhle stavu samotného, bůh vím kam, mi nepřišlo moc zodpovědné. On se otočil, se spokojeným výrazem a chytil mě za ruku. 

Vyšli jsme ven a Kuba si chtěl hned zapálit. ,,Na" podal mi lahev Becherovky, kterou ani nevím kde vzal. Vytáhl z krabičky dvě cigarety a jednu mi vložil do úst. Vyndala jsem si a řekla: ,,ne, já..." nenechal mě to dopovědět. ,,Pšíít" zašeptal, cigaretu mi opět vložil do pusy a zapálil. To samé udělal s tou svou a popotáhl si. Já udělala to samé. On se usmíval jako kdyby právě naučil dítě, zavazovat si tkaničky.