Domeček

12

Slunce se vyšplhalo na oblohu, takže byl čas vstávat. Ráno jsem se probouzela s tím, že vedle mě bude nejspíš spát Jakub, ale překvapivě tam nebyl. Rozhlédla jsem se po pokoji, ovšem Kubu se mi ani tak nepodařilo najít. Bohužel nebyl ani v koupelně. Trochu mě to zamrzelo. Asi jsem se chtěla probudit s tím, že tu bude.

Nakonec mi nezbylo nic jiného, než to zahodit za hlavu a připravit se na dnešní den. Jenže největší problém byl ten, že jsem to vlastně za hlavu hodit nedokázala a moje myšlenky se stále ubírali tím směrem. Nechápu, proč byl pro mě včerejší večer tak důležitý? Proč se k němu stále vracím? Honilo se mi hlavou. 

Šla jsem dolu na snídani. Vzhledem k tomu, že bylo teprve něco málo po sedmé, neočekávala jsem, že bych tu kluky potkala. Takže pokání Jakuba2 mě opravdu překvapilo. Když mě pozdravil při nabírání ovoce, lekla jsem se tak, že mu mále meruňka přistála na čele. ,,Pro boha, víš jak sem se lekla" vyhrkla jsem. ,,Tak já ti popřeju dobrý ráno a ty takhle" řekl s ironii. ,,Tak teda dobré ráno no" taky ironicky, jsem pronesla. On se jen zasmál a zavedl mě ke stou kde seděl. ,,Tak jak sis užila koncert?" zeptal se když jsme se oba posadili. ,,Jo, bylo to super" odpověděla jsem. ,,A kam ses potom vypařila? Nikde jsem tě nemohl najít" pokračoval. ,,No, Kuba se rozhodl jít někam na procházku. Jenže byl totálně na mol a já se bála ho nechat jít samotného, tak jsem šla sním" vysvětlila jsem. ,,Aha a to ses nebála?" ptal se. ,,Ne proč?" zmateně sem se zeptala. ,,No já nevím. Taková roztomilá mladá holka, s ožralím chlapem pozdě v noci" odpověděl. ,,Kuba by mi nic neudělal" řekla jsem s lehkostí. Nebo snad jo? Tak je pravda že on ho na rozdíl ode mě zná asi lépe. ,,Snad ne. Ale stejně tě příště budu radši víc hlídat" prohlásil.  

Na pokoji jsem přemýšlela nad tím co mi řekl a mezitím se mi vybavovalo, jak příjemně mi s Kubou včera bylo. Bylo to zvláštní, neměla jsem sebe menší strach z toho, že by Kuba mohl být nebezpečný. Ale co když mohl být? Má Nobody pravdu? Čím víc si představuju co všechno mi mohl udělat, začínám se ho možná i trochu bát. Moje myšlenky mě nenechali a tak jsem se rozhodla jít za Kubou2 a požádat o vysvětlení, proč si myslí, že je Jakub nebezpečný. 

,,Ahoj, můžu s tebou mluvit?" řekla jsem po tom, co mi Kuba2 otevřel. ,,Jasně, chceš jít dál?" poodstoupil od dveří.  ,,Možná by bylo lepší kdyby jsme si promluvili v soukromí" pronesla jsem při pohledu na Radka s kterým sdílel pokoj. ,,Jo, tak dobře" zabouchl dveře a následoval mě do mého pokoje. 

,,Tak o co jde?" zeptal se, jakmile se posadil na postel u mě v pokoji. Přisedla jsem si a začala vysvětlovat: ,,no, přemýšlela jsem o našem rozhovoru při snídani"  chtěla jsem ještě pokračovat jenže on se natáhl na zem u postele, co upoutalo mojí pozornost . ,,To je Jakubova mikina" zmateně  řekl když jí držel v ruce. ,,Asi jo" až po tom co jsem to řekla mi došlo že jsem mu zapomněla říct že tu přespal. Teda si, možná odešel po tom, co jsem usnula. ,,Vy jste se spolu vyspali?" vykulil oči když to říkal. ,,Ne, ne to ne" ujišťovala jsem ho. ,,Tak proč tu máš jeho mikinu?" zeptal se už víc uklidněně. ,,No, to souvisí s tím, co jsem chtěla probrat. Takže bych to vzala od začátku" odpověděla jsem a poklepala na místo vedle mě, na znamení to aby si sedl. Opravdu si sedl a já začala.