Domeček

3

Je ráno a já už z vedlejšího pokoje pro hosty, slyším hlasitou hudbu. To snad není ani pravda. Kdo si v osm ráno pouští hudbu na maximum? Zvláště když je na návštěvě. No nic, nebudu to řešit. A dál budu pokračovala ve standartním ránu. Celou dobu jsem pořád přemýšlela nad tím. co jsem včera slyšela. A ani nevíte jak moje myšlenky lítali mým mozkem když už jsem šla dolů na snídani. 

Jenže něco mě překvapilo. V kuchyni nikdo nebyl. Obvykle když ráno chodím ke snídani, tak tu Marek s mámou dávno sedí a povídají si při jejich ranní kávě. Ale to zase chodí spát už v deset na rozdíl od včerejšího včera, kdy jsem se slyšela jak se ve tři pakují do ložnice. Sice mají ložnici o patro níž, ale dveře jsou slyšet i tak. 

Rozhodla jsem se udělat si jen rychlý jídlo a půjdu si ho sníst k sobě. Já je vlastně totiž ani potkat nechci. Pořád se docela zlobím, a hlavně to nesmím dát na sobě znát. Asi by se mi nechtěla vysvětlovat, že jsem je potají poslouchala.

,, Dobré ráno" zaslechla jsem za sebou. ,, Dobré" řekla jsem a podívala se za sebe. ,, Štěpka s tátou ještě spí?" zachraptěl Dominik. ,,Jo, jo" jak jsem to dořekla rozešla jsem se k sobě do pokoje i se snídaní. ,,Kam jdeš? " zeptal se. ,, No, nahoru" zarazila jsem se nad jeho otázkou. ,, Přece mě tu nenecháš " zasmál se. Mile ráda nechám chlapče. Pomuslela jsem si. Jenže mám slušně vychování a on je tu jakožto návštěva. Tak jsem se jen usmála a přisedla si ke stolu, kde on už seděl. ,, Nechceš taky něco k jídlu" zeptala jsem se. ,, Tak záleží co tu máte" odvětil mi. ,, Nevím podívám se" a jak jsem pravila, tak jsem i učinila. V lednici toho už moc nebylo, tak doufám že není moc vybíravý. ,, Tak třeba vajíčka? " zeptala jsem se z poza dveří naší ledničky. ,, Jo, to by šlo" odpověděl ale pořád seděl u stolu. No, snad si nemyslí že mu je budu dělat já. To ne teda. Byla jsem tak hodná a alespoň jsem mu je vyndala z lednice a připravila všechny další věci na linku. ,, Tak si je pojď udělat" řekla jsem a šla si zpět sednout ke své snídani. ,, To jako fakt? " smál se když pokládal pánev na sporák. Já jen zakývala hlavou a u toho si vkládá lžíci s jídle do úst. On si ze srandy naštvaně ufrkl a pokračoval v přípravách.

,, Včera jsme s rodiči dostali takovej napadá" začal jakmile si sedl ke stolu. Tak je to tady. Přišla moje chvíle, kdy musím ze sebe dostat co nejpřesvědčivější herecký výkon. ,, Jo, jakej?" usmála jsem se. ,, No, napadlo nás, jestli bys nechtěla z dneška na zítřek přespat u mě a potom bych tě sebou vzal na koncert do Brna na koncert co? Aspoň budeme mít čas si popovídat a poznat se když už máme být ty nevlastní sourozenci" opakoval to co už jsem včera jednou slyšela. Tak jo, poslední chvíle na finální rozhodnutí. ,,Jo, to by mohlo být fajn" vyslovila jsem konečné rozhodnutí. ,, Tak super. Řekl bych že po obědě by jsme mohli vyrazit" sděloval mi plán. ,, Ok" to byla celá moje odpověď. ,,Jo a bydlí semnou jeden mu kamarád, ale je fajn, bude s námi i na tom koncertě, snad ti to nevadí? " opatrně se zeptal. ,, V pohodě. To je ten jak si ho včera ukazoval?" zeptala jsem se, když mi hlavou projela vzpomínka na to, když nám včera Domča představoval svojí práci. ,, Jo, to je on" řekl a usmál se nad tím, že jsem si to uchovala v hlavě. Chvíli  poté už přišli rodiče, kteří mi k tomu už nějak nic moc neřekli. Ona asi ani už nebylo co.