Domeček

5

,, A od tý doby jsem nerozlučná dvojka" řekl Jakub poslední větu příběhu o tom, jak se s Dominikem poznali. ,,Ty vado. To je hustý že vám to vydrželo tak dlouho" uznala jsem. ,,Jo. Ale tohle byl teprve začátek. Nám to vydrží až do konce" pronesl, a mně se z toho skoro nahrnuly slzy do očí.  Je krásné vidět že opravdová přátelství opravdu existují. ,,To je hezký" konstatovala jsem. Jakub se usmál a řekl: ,, Jo, to je. Ale počkej až ti řeknu o naší dovolený v Itálii, to se pochčiješ." ,,Tak to si ráda poslechnu" řekla jsem taky se smíchem. ,,Dobře, jen chvíli počkej" pronesl když vstával z gauče. 

,,Dáš si" řekl s vínem a dvěma sklenkami v ruce. ,,Mám pocit že nemám moc na výběr" řekla jsem ve chvíli kdy už naléval víno do druhé sklenice. ,,Tak to máš pravdu" zasmál se. 

Hned poté mi začal vyprávět ten příběh. Po tom co skončil,  jsem mu taky řekla jednu vtipnou příhodu co se mi stala s kamarádkou, což odstartovalo naší dlouhou konverzaci, kterou přerušil až příchod Dominika. ,,Co se to tu děje?" zeptal se jakmile vešel a slyšel náš hlasitý smích. ,,Jen si povídáme" řekla jsem já, protože Jakub svůj smích už nezvládal ovládat. Já s tím tedy tak měla problém, ale  povedlo se mi ho aspoň na chvíli zastavit. ,,Tak to jsem rád že se takhle bavíte, ale jste slyšet až na chodbu" ještě stihl říct Dominik než se odešel nejspíš převléci. To já už nevím, protože tou dobou, mě už Kuba táhl na balkón s tím, že si dáme brko. ,,Ne, to nejde" odporovala jsem mu. ,,Ty jsi nikdy neměla trávu?" podiveně se zeptal. ,,Ne, vždyť je mi šestnáct" hned jsem vyhrkla. ,,Tobě je šestnáct?" zarazil se. ,,Noo, jo" řekla jsem trochu s nejistotou. Jakub si mě tak trochu zčeknul a prones: ,,tak o to víc jsem překvapenej že jsi tak přízemní" Hned se mi vybavila konverzace rodičů. Takže jsem byla opět celkem nasraná. Jenže nejhorší na tom je, že já pořád nevím, proč mě to tak naštvává.  Každopádně je vám asi jasné jak jsem se rozhodla. Ano, hádali jste správně, dala jsem si. 

Momentálně sedím opět na gauči a čekám až mi Jakub donese jídlo pro které před chvílí odešel. ,,Kde je Jakub?" ptal se Domča, který se ke mně zrovna přisedl. ,,Šel ven" odpověděla jsem a dál sledovala televizi. ,,Koukni na mě" rozkázal a já tak učinila. ,,Ty jsi zhulená?" zeptal se, když uviděl moje oči. ,, Možná" uchechtla jsem se. ,,Tak to bych u tebe nečekal" zasmál se, načež jsem se zasmála i já. ,,Hele a nevnutil ti to Vlček?" starostlivě se vyptával. ,,Jakej Vlček?" zeptala jsem se, se smíchem. ,,No, Jakub" protočil oči a než jsem stihla cokoliv říct, už zase pokračoval: ,,no a tak jak to teda bylo?" ,,Ne, dala jsem si to dobrovolně" zpruzená z jeho vyptávání jsem odpověděla a hned poté odešla na záchod. ,,Kam jdeš?" řekl, když na mě koukal jak odcházím. Já mu to řekla a chvílí po tom bylo slyšet jak se vracel Kuba.

Sedla jsem si zpět ke klukům na gauč a začala jíst jídlo co mi Jakub donesl. ,,Ukaž, je to dobrý?" ani to nedořekl a už se mi hrabal v talíři. ,,Hejj, to je moje" zavolala jsem na něj a u toho se smála. On se taky začal smát a řekl: ,,no jo, máš to dobrý" Na to už ode mne nepřišla reakce, ale začala jsem nové téma. ,,Ty se fakt jmenuješ Vlček?" zeptala jsem se. ,,Jo, proč?" zmateně pronesl a podíval se na mě. ,,Jen tak. Dominik to nějak zmínil a tak mě to zaujímalo" řekla jsem. ,,Vy jste se o mně bavili jo?" řekl směrem k Dominikovi. ,,Ne, jen jsem se zeptal kde je Vlček, jenže ona nevěděla kdo to je" řekl nepřítomně a poté odešel k sobě do ložnice. S Kubou jsem se na sebe zmateně podívali, ale dál to neřešili a pokračovali v koukání na telku.