Domeček

33

Byla jsem tak šťastná. O tomhle se mi ani nezdálo. 

,,A co když příjde Dominik?" zeptala jsem se. ,,Nic, prostě mu to řekneme" odpověděl. ,,On s tím ale nebude souhlasit" oponovala jsem.  ,,To je pravda, ale zakázat nám to nemůže" řekl optimisticky. ,,To asi ne, ale může to říct rodičů, který můžou" strachovala jsem se. ,,Všechno zvládneme. Spolu" usmál se a chytl mi ruku, kterou navíc políbil.  ,,A co kdybych ho sem zavolal. Ty by jsi se mohl nejdříve schovat, abych ho na to nějak připravit a potom by jsme mu to spolu vysvětlil" navrhla jsem mu. ,,Tak můžeme to zkusit. Aspoň to budeme mít za sebou" souhlasil. 

Kuba se opět schoval do koupelny a já zavolala Dominikovy, který přišel skoro ihned. ,,Děkuju že jsi přišel" řekla jsem jako první. ,,V pohodě. Děje se něco?" nadzvedl obočí. ,,Posaď se. Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit" začala jsem. ,,Se docela bojí" zasmál se. ,,No, to se spíš bojím já" nervózně jsem se uchechtla. ,,No, určitě všechno o tom co se teď nedávnou stalo s Kubou" řekla jsem otázku, ale vlastně jsem se neptala. Dominik stejně jenom zakýval hlavou a pobídl mě abych pokračovala. ,,Tak jsme o tom dlouho přemýšlela a zjistila jsem jednu nemilou věc. Dokonce jsme si to s Kubou nakonec vyříkali a zjistili, že oba tu nemilou věc cítíme stejně. A tou věcí je l-" nedořekla jsem. ,,Láska" přišel a skočil mi do řeči Kuba. Chytili jsme se za ruce a sledovali Domči reakci. ,,Ne. Tohle ne" řekl rázně. ,,Vždyť si z tebe udělal bokovku" ještě dořekl. ,,Bylo to o dost složitější" řekla sem. ,,Hele brácho já vím že o ní máš strach. Chápu že to asi nevypadalo ode mě úplně nejlíp, ale já jsem se jenom hrozně snažil jí nemilovat a až po tomhle všem  mi došlo, že to nejde" řekl Kuba. ,,Vy jste se asi úplně posrali" konstatoval Dominik. ,,Na tohle ještě nemám. S tebou, si promluvím u večeře. A s tebou, s tebou nechci ani mluvit. Vždiť jsi můj starší brácha, kterej je rozumnej a dává ty nejlepší rady. Tak proč teď děláš tohle. Prosimtě, vzpamatuj se" nakonec řekl a odešel. 

,,Jenže to neví, že tu budeš spát" snažila jsem se trochu odlehčit situaci. ,,To jo" řekl sklesle. Bylo na něm vidět že ho to dost mrzí. Pamatuju si, jak mi vyprávěl o tom jak se poznali a že to spolu dotáhnou až do konce. To bylo poprvé co jsem ho viděla. Teď je mi z toho fakt na nic. Nechci je rozdělit. Doufám že to Dominik nakonec pochopí. Nebo se s Kubou asi budu muset rozejít. To bych asi nezvládla, všechno dělám jenom abych byla šťastná. Šťastná sním. 

,,Nepůjdeme se projít?" navrhla jsem. ,,Můžeme" řekl a oba jsme se šli obout. 

Udělali jsme si krásnou, delší procházku. Když už jsme byli venku, Kuba si došel do auta pro věci. ,,Jakto že máš sbaleno?" zeptala jsem se. ,,Tak počítal jsem s oběma variantama" odpověděl. ,,Kdo je připraven, není překvapen?" zasmála sem se. ,,Přesně tak" odvětil. Společně jsme si to opět odkráčeli na pokoj, kam přišle i Dominik. 

,,Co tu ještě děláš?" zarazil se, ve chvíli, co mu Jakub otevřel dveře. ,,Přespím tu" odpověděl a pustil Domču dovnitř. ,,To už si děláte prdel" řekl zoufale. ,,Každopádně teď jdeme na večeři" řekl směrem ke mně. ,,Jo, počítám s tím" odpověděla jsem a šla s ním ke dveřím. Dominik se podíval na Kubu, jako by se zeptal jestli mu je jasné, že s námi chodit nemá. ,,Neboj, zůstávám tady" ujistil ho.