Domeček

31

Jakmile přišli i ty dvě hrdličky, šlo se na oběd do jídelny penzionu. Při obědvání jsme si konečně mohli všichni popovídat a trochu se poznat.  Sice mi Dominik říkal, že jsou spolu krátce, ale pořád mi v hlavě hraje myšlenka na to, že to je to ta jeho bývalá. Možná to je jen shoda jmen, ovšem, je to docela zvláštní. Jenže si nejsem úplně jistá, jestli se mám ptát, nebo ne. Aby to nebylo nějak nezdvořilé. Možní se zkusím zeptat jenom Dominika, někde o samotě. 

Po obědě jsme šli opět každý do svého pokoje. Ale ne na dlouho, protože za půl hodiny se máme zase sejít u schodů a půjdeme k rybníku. Milně jsem si myslela, že si za tu půl hodinu v klidu odpočinu, ale bohužel, nebylo tomu tak. 

,,Ťuk ťuk" ozvalo se ode dveří. Šla jsem je otevřít s domněním, že tam bude Domča. Domča tam ale nestál. Stál tam někdo koho bych zrovna tady, v tuhle chvíli, absolutně nečekala. ,,Jakube" vydechla jsem. ,,Co tu děláš?" pokračovala jsem, když jsem se vzpamatovala. ,,Emily" řekl a vrhl se mi kolem pasu. ,,Tak moc jsem tě chtěl obejmout" zašeptal. Zabouchla jsem dveře a vymanila se z jeho objetí. ,,Jak jsi mě našel?" podivila jsem se nahlas. ,,Můžu si sednout?" zeptal se. Rukou jsem naznačila by se posadil na postel. Udělal tak a začal mluvit: ,,Jsem strašně rád, že tě zase vidím. A taky jsem moc vděčnej, že jsi mě nevyhodila hned ve dveřích"  ,,Na něco jsem se ptala" řekla jsem odtažitě. ,,Promiň. Najít tě, nebylo těžký, to ti určitě někdy vysvětlím, ale teď bych si s tebou raději promluvil" řekl a poklepal na místo vedle sebe. Gesto jsem pochopila, avšak ho ignorovala. ,,O čem?" zeptala jsem se, i když jsem to věděla. Jenom jsem potřebovala ještě chvíli na rozmyšlení, toho či si to poslechnu, nebo ho rovnou vyhodím. Přece jenom, už vím všechno, takže se mi asi bude jenom něco namluvit. ,,Myslím si, že to víš moc dobře" odpověděl. ,,Ale já už od tebe nechci nic-" nedořekla jsem, kvůli dalšímu klepání na dveře. V Jakubově tváři bylo vidět zděšení. ,,Jestli potkám Dominika, tak mě na sto procent zabije" zašeptal. ,,Koupelna. Dělej!" zašeptala jsem a hnala ho tam rychle. ,,Moment!" zavolala jsem než jsem ho tam zavřela. 

,,Hele, Terce začalo být nějak špatně, tak asi půjdete jenom s Erikem" oznámil mi Dominik, jakmile jsem otevřela dveře. ,,No, mně vlastně taky není úplně dobře" řekla jsem. ,,Fakt? Tak to asi bude z toho jejich jídla" konstatoval. ,,Asi" souhlasila jsem a chytila se za břicho, aby to vypadalo pravdivěji. ,,Dobře, tak dneska zůstaneme tady. Ale kdyby cokoliv, tak přijď" řekl. ,,Jo, děkuju" pousmála jsem se. Po tom už odešel a já spěchala do koupelny. Jenže těsně před dveřmi od koupelny, mě napadlo že ho tam ještě chviličku nechám. Asi abych si naposledy rozmyslela co teď udělám. Nevím. Možná spíš, abych měla pocit, aspoň na chvílí, pocit toho že mám vše pod kontrolou, že já jsem ten navrchu.  Stejně jsem ty dveře sotva po minutě otevřela.