Bláznův Deník

Schizofrenie

Říkali drogy a fet, to tě bude bavit,

od té doby jsem se toho nemohl zbavit.

Přestal jsem v tento kritický čas,

když v mé hlavě objevil se hlas.

Provázel mě dennodenně,

neviděl jsem ho, byl stále ve mně.

Myslel jsem si, že to jsou jen účinky,

z mé často brané bylinky.

Po té jsem měl zjevení,

a došlo mi, že tohle sranda není.

Ten hlas měl i lidskou podobu,

viděl jsem ho jen někdy, na krátkou dobu.

Šla z něj často záře,

nebylo mu vidět do tváře.

Nikdo mi nevěřil, že on existuje,

nikdo netušil, jak mi vlastně je.

Často svou zmatenou řečí,

jsem ten, co po nocích brečí.

Chvěju se často v depkách,

při zjevených lebkách.

O sebevraždu mi nikdy nešlo,

tak kdy mě to sakra přešlo?!

Mám ze všeho strašný strach,

příjde mi, že se měním v prach.

Emoce mě rychle opustily,

a kamenný výraz mi nasadily.

Musím brát přehnaně moc léků,

vítej ve světě schizofreniků!

Všichni, co se mě teď báli,

mějte se, já mizím v dáli.

Už mě nikdo nemůže spatřit,

proč? Protože se od reality jdu uzavřít.