Cortexville

Příjezd do Cortexville

„No teda, náš pokoj!" radostně vypískl Scorpius, když konečně vyřídili všechny administrativní záležitosti a dovlekli se i se zavazadly do místa svého ubytování.

Albus se zatvářil trochu vyplašeně. Věděl, že jim Draco předplatil soukromý pokoj, aby nemuseli být ubytováni v pokojích po čtyřech, ale nečekal, že by ubytování ve škole mohlo být tak přepychové.

„Budeme tu bydlet pět let, tak nám to táta trochu vylepšil," hlesl Scorpius skoro omluvně.

„Trochu?" Ze stropu, vyštukovaného zeleně a stříbrně, visel křišťálový lustr, na oknech byly krajkové záclony, obří knihovna byla připravená pojmout neuvěřitelné množství knih. Postele byly tak široké, že by se na každou vešli pohodlně dva lidé – to Albuse taky zrovna neuklidňovalo. Scorpius si rychle svlékl plášť a skočil do jedné z těch postelí a začal na ní poskakovat.

„Albi, nekoukej na mě tak kriticky a pojď ke mně!"

Co měl chudák Albus dělat? Skočil za Scorpiusem a chvíli skákali společně. Pro Albuse bylo utrpení vidět zčervenalé Scorpiusovy tváře a zářící oči tak blízko a nemoct se jich dotknout tak, jak by chtěl.

Scorpius vypadal k neutahání.

„Podíváme se po campusu. Chci navštívit knihovnu a taky jídelnu a podívat se do sovince. Chci ještě dneska napsat tátovi a poděkovat mu za ten pokoj."

Albus přikývl. Byl dost unavený z toho věčného depresivního přemýšlení a nejraději by zalezl pod peřinu a spal. Co by neudělal pro Scorpiuse? Zvedl se a následoval kamaráda po schodech dolů, do zahrady a do přilehlé budovy akademie. Ještě tu nebylo příliš mnoho studentů, výuka měla začít až za několik dní, nyní je čekalo několik seznamovacích akcí, z nich měl Albus popravdě hrůzu.

Scorpius se v knihovně opravdu zasekl. Měl pečlivě prostudovaný seznam učebnic pro první ročník. Stačil si vypůjčit několik knih, protože určitě budou potřeba a jistě se to hned rozpůjčuje.

Albus se chvilku vydržel dívat, jak nadšeně listuje knihami, ale pak se začal nudit.

„Kdyby ti to nevadilo, vrátím se na pokoj," řekl rozhodně.

Scorpius přikývl. „Počkej na mě s večeří, nechci na ni jít sám."

„Samozřejmě."

Albus se loudal pryč. Nějak se mu nechtělo vracet do prázdného, ještě nezabydleného pokoje. Nevěděl, jak si vyplnit čas do večeře, který Scorpius stráví v knihovně. Vrátil se do pokoje a uviděl svůj neviditelný plášť. Možná by nemuselo být špatné projít se po škole úplně nepozorovaně. Scorpius by mu to určitě zakázal, takhle měl jedinečnou příležitost prozkoumat celou budovu.

Oproti Bradavicím byla akademie daleko modernější a světlejší, ovšem chodeb tu bylo také nepočítaně a bylo lehké se tu ztratit. Albus se vlastně dostal jen do nejvyššího patra budovy, učebny byly zamčené, kabinety taky. Po zdech prvního patra visely tak jako v Bradavicích různé portréty významných kouzelníků a kouzelnic. Káravě na Albuse pokyvovali, evidentně ho vnímali i přes jeho neviditelný plášť. Ve druhém patře byly stěny až ke stropu obloženy vitrínami s lektvary a bylinami, byly tu různé herbáře a ukázky rostlinopisu. Ve třetím patře byly vycpaní různí magičtí tvorové, ukázky jejich koster a anatomické atlasy. Albus se začínal trochu bát, co uvidí ve čtvrtém patře, ale odvážně šel dál. U zdí si všiml různých baněk s naloženými těly živočichů a lidských orgánů. U dveří s názvem pitevna už mu bylo na zvracení. Věděl, že mu to neudělá dobře, měl s pitváním živočichů potíže už v Bradavicích. Dobrovolně by si lékouzelnictví nevybral, ale chtěl být se Scorpiusem. Neuměl si představit, že by Scorpius odjel na jinou školu a pět let by se neviděli. Jenže teď, když se hrůzou bál otevřít oči, žaludek měl až v krku, doma nechal svého nešťastného tátu samotného a u Scorpiuse stejně neměl šanci, mu to všechno nepřipadalo jako až tak dobrý nápad. Rychle utíkal zpět do pokoje.

„No Albi, kde jsi takovou dobu?" Scorpiusův hlas zněl vyčítavě, ale stejně ho objal.

„Měl jsem strach, že ses ztratil. Musíme si pospíšit, jídelna bude za chvilku zavírat."

Při představě jídla se Albusovi znovu udělalo mdlo.

„Jsi celý bledý, není ti dobře?" Scorpius se tvářil starostlivě. „Máš vůbec chuť na večeři?"

Albus nechtěl dát najevo slabost a už vůbec ne přiznat, co ji způsobilo. Odevzdaně se nechal dovést do jídelny. Přišli tak pozdě, že už v ní skoro nikdo nebyl. Po své dnešní zkušenosti si Albus zvolil vegetariánskou stravu – sladké lívance se šlehačkou. Scorpius, jemuž po obrovském množství čokolády už zase klesla hladina cukru v krvi, si dal totéž. Snědl svou porci, a ještě několik lívanců od Albuse, který byl rád, že dokázal sníst aspoň něco.

„S vámi se ještě neznáme," zahlaholil nad nimi zvučný hlas chlapce, který vypadal o hodně větší i starší než oni. „Ve společence máme dneska první seznamovací party, tak se koukejte ukázat. Mimochodem, já jsem Theo."

Albus a Scorpius se zdvořile představili a přislíbili účast, i když se ani jednomu z nich příliš nechtělo večer někam chodit. Albus byl po dnešní zkušenosti obzvlášť zaražený a Scorpius neměl vetší oslovy vůbec rád, cítil se dobře vlastně jen s Albusem. Nechtěli ovšem hned působit odtažitě, takže se do společenské místnosti přece jen vydali.

Nevím, proč všichni, kdo píšeme Scorbus, tak rádi trápíme zrovna Albiho :-)