Cortexville

Albusovy plány

Albus se vydal do nemocnice za několik minut po rozhovoru se Scorpiusem. Celý život teď nebude stát za nic, tak nač to odkládat.

„Tak ráda tě vidím," zašeptala Rose. Všimla si jisté proměny i na Albusovi. Právě tak jako Scorpius jí připadal náhle nějaký jiný, dospělejší, přitažlivější.

„Byl tady za mnou Scorpius," svěřila se. „Oba vypadáte nějak rozumněji, než jak jsem vás znala. Co tam s vámi na té škole provedli?"

Albus se upřímně usmál. „To víš, lékouzelnická akademie," řekl světácky. „Dokonce i mě přinutili, abych občas otevřel knihu. Možná tě ještě uzdravím," zažertoval.

Rose vzdychla. „Jestli mám čekat pět let, než dostuduješ, tak potěš Nimbus 3000."

Albus si přisedl k její posteli a nechal si vyprávět, co se vlastně přihodilo. Byla to pozoruhodná kletba a Albuse zaujala i z lékařského hlediska. Měl Rose rád a necítil k ní žádnou zášť, přestože byla stále oficiální Scorpiusovou přítelkyní.

„Scorpius mi slíbil, že ještě několik dní zůstane. Asi ti bude chybět, co?"

„Já to zvládnu, řekl Albus s hraným sebevědomím. Náhodou školu dávám i bez něj."

„Tak jsem to přece nemyslela," odvětila Rose. „Jste si hodně blízcí, tak se ti asi bude stýskat."

„Mám v Cortexville spoustu nových přátel," řekl Albus mírně podrážděně. „Hlavně se musíš uzdravit, ostatní je vedlejší."

Rose se unaveně pousmála. „Snad to nebude tak dlouho trvat. Děkuju, že jsi přišel. Napiš mi, jak se máš v Cortexville. Piš mi hodně, hrozně se nudím."

Rád to přislíbil. Políbil ji na tvář a vyšel z nemocničního pokoje. Na chodbě postával nějaký mladík. Působil dost nervózně.

„Myslíte, že bych mohl Rose navštívit?" zeptal se plaše.

Albus si ho podezíravě prohlížel. Ten mladý muž vypadal velmi dobře, ale jeho chování s jeho vzhledem příliš nekorespondovalo, působil pořádně vyjukaně.

„No snad ano, můžu se zeptat, jestli s vámi chce mluvit."

„Moc děkuju! Já jsem Patrik, její kolega. Byli jsme tenkrát v tom klubu spolu."

Albus na něj kývl a vrátil se za Rose do pokoje.

„Venku na tebe čeká Patrik," řekl trochu jízlivě.

„Jo, to je jeden kolega, ať jde dál," špitla Rose a Albus si nemohl nevšimnou jejího potěšeného výrazu.

Věděl, že to není správné, ale nedalo mu to a pozoroval je klíčovou dírkou. Ne že by prováděli nějaké nepřístojnosti, ale stejně bylo na první pohled patrné, že v sobě ti dva mají zalíbení.

No hezky pěkně, takže moje sestřenka si myslí na nějakého týpka z ministerstva, zatímco Scorpius... Zatímco Scorpius si myslí na mě, pomyslel si se škodolibým uspokojením. Měl by to Scorpiusovi říct? Rozhodl se, že mu to zatím neřekne. Nechtěl komplikovat situaci. Možná jen viděl, co vidět chtěl, a mezi Rose a Patrikem nic nebylo. To jen on se snažil ospravedlnit svoje chování. U Merlina, proč se jen Rose musela zranit? Tu růži beztak dostala od toho Patrika. Co když on byl ten, kdo ji začaroval? Možná ho neměl k Rose pouštět, byl sice prověřeným zaměstnancem ministerstva, ale přece jen...

Albus si uvědomil, že už zase spřádá katastrofické scénáře. To musí přestat! Ještě se staví za Harrym a pak už se vydá zpět do Cortexville a bude se svědomitě učit, aby nikomu nepřidělával starosti. A měl ještě jeden plán. To, co jen tak v žertu nadhodil, myslel smrtelně vážně. Albus se rozhodl, že se pokusí vytvořit lektvar, který uzdraví Rose. Byl to naprosto nereálný plán, ale jak jinak má odčinit svou vinu?

---

Harryho zastihl, jak jinak, v práci. Působil unaveně, ale ten uštvaný a depresivní výraz, který spatřoval na jeho obličeji tak často o prázdninách, byl pryč. Harry měl misi a byl na ni plně soustředěný.

„Scorpius tady zůstane, mám o něj strach," přiznal Albus. „Můžeš na něj dát pozor?"

Harry unaveně vzdychl.

„Děláme všechno proto, aby byli všichni v bezpečí, a přesto došlo k útoku na Rose."

Znělo to vyhýbavě. Ne, Albus nemůže po Harrym požadovat, aby dělal jeho příteli ochranku. „Albusi, Scorpius bude bydlet na Malfoy Manor, to je naprosto bezpečné místo. Nemocnice je také dobře hlídaná. Nemusíš mít o něj strach."

„Nevím, jak to budu ve škole bez něj zvládat. Šel jsem do Cortexville kvůli němu."

„Rozumím, Scorpius je tvůj nejbližší kamarád a samozřejmě se ti po něm bude stýskat. Ale on musí zůstat se svou přítelkyní, je to tak správné, to musíš pochopit, že chce zůstat se svou láskou."

Harry to jistě nemyslel zle, ale Albusovi se ta slova zařezávala do srdce jako nůž.

„Už musím jít, tati. Kdyby se cokoliv stalo, prosím napiš mi. Vím, že máš moc práce, ale každý tvůj dopis mi udělá velkou radost."

„Polepším se," řekl Harry a podal Albusovi ruku. Albus ji pevně stiskl a pak skočil Harrymu do náručí. Tak moc potřeboval, aby ho někdo obejmul. Harry také, jen to nevěděl.

Albus má asi trochu nerealistický plán :-) Harryho a Albuse mi udělala umělá inteligence docela hezky.