Cortexville

Zranění

Ráno se k sobě chovali jakoby nic. Scorpius se zařekl, že se bude věnovat co nejpilněji studiu a bude Albusovi tím nejlepším kamarádem, ale rozhodně už s ním nebude sdílet postel a líbat ho na čelo, když o tom Albus neví. Společně došli na snídani, prošli se znovu po celém kampusu a na další seznamovací party se jen mihnuli. Ano, takhle se dá existovat. Začne výuka a bude to podobné jako v Bradavicích. Prostě budou kamarádi, studenti, Scorpius trpělivě počká na Rose a Albus si někoho třeba časem najde. Při té představě mu sevřel srdce mráz. Nějak si neuměl představit, že by Albus trávil čas s někým jiným. Byl zmatený ze svých emocí a vůbec se mi nelíbily.

Přišly první dopisy. Scorpius si připadal provinile, když otevíral láskyplné psaní od Rose, a vůbec nevěděl, jak na něj odpovědět. Rozhodl se počkat, až bude moci psát víc o předmětech, které studuje. Možná je to alibistická strategie, ale co jiného mohl dělat? Nebyl romantický typ, nebo snad ano?

Zato dopis od Draca ho upřímně potěšil. Rozuměli si, byli si velmi blízcí a vřelost jeho dopisu byla tím, co potřeboval. Možná si časem s tátou o svém problému promluví, pokud se to nějak nevyřeší samo.

Albus dostal dopisy od Ginny a Lily, což ho potěšilo, ovšem daleko větší radost by mu udělalo, kdyby mu napsal Harry. Nečekal, že by mu psal nějak často, Harry nebyl psací typ a psal mu málo i do Bradavic. Jenže dokud byl Harry s Ginny, Albus se o něj nemusel bát. Máma psala pravidelně a táta ho aspoň nechal pozdravovat. Albus sám napsal přímo jemu, a tak by se slušelo odpovědět.

„Vždyť Harryho znáš, nejspíš má moc práce a napíše, až bude mít víc času. Určitě na tebe myslí, nedělej si starosti," uklidňoval ho Scorpius.

Albus přikývl. Nechtěl problém příliš rozebírat, protože mu to připadalo vůči Harrymu neuctivé. Pro všechny byl hrdina a nehodilo se vykreslovat ho jako někoho, kdo si neví v životě rady. Harry nebyl žádný zoufalec a nezasloužil si, aby si to o něm někdo myslel.

„Vždyť se za pár týdnů uvidíte v Godrikově Dole."

Za pár týdnů. Merlinví, jaké to bude. Albus chodil na hrob Harryho rodičů rád; vždycky to byla malá událost, na které se scházela celá rodina. V posledních letech už jen Harry a Albus, což bylo možná ještě lepší. Jenže letos... Albus se dočetl v Denním věštci o tom, že se Harryho týmu nedaří vyřešit nějaký případ, byl to docela kritický článek a Albusovi bylo táty tak líto, že by se za ním nejraději hned rozeběhl a řekl mu, že ho má rád a že se na něj může spolehnout.

Mezitím začala výuka. První týden to byly hlavně lektvary a bylinkářství, což bylo pro Albuse dobré – jednak nemusel do čtvrtého patra, jednak to byly předměty, ve kterých se mu poměrně dařilo. Ovšem vysokoškolská výuka byla na úplně jiné úrovni než středoškolská a všichni studenti měli co dělat, aby stíhali. Scorpius byl zaskočený, jak složité lektvary museli připravovat. Nikdo jim nic nevysvětloval, dostali pergamen s receptem a poraďte si. Pracovali ve dvojicích a byli spárováni náhodným losem. Scorpius pracoval v týmu s chlapcem, který dost zmatkoval a panikařil, což není pro přípravu lektvarů zrovna ideální kombinace. Albus na tom byl o poznání lépe, byla k němu přiřazena klidná a bystrá studentka, která sice nezdvořile protočila oči při každém jeho přehmatu, nicméně jejich lektvar proti spáleninám se vyvíjel dobře.

Scorpius každou chvíli stočil pohled k místu, kde Albus s dívkou pracoval. Měli hlavy blízko u sebe a zdáli se dobře sehraní. Scorpiusovi se ten pohled nelíbil. Do hlavy se mu vtírala myšlenka, že Albus a ta dívka... Snad by nežárlil? Vždyť sám chtěl, aby si Albus někoho našel, tak proč mu vadí vidět ho jen stát vedle studentky, kterou si ani sám nevybral?

„Myslíš, že to máme v pořádku?" zeptal se jeho kolega.

Scorpius se podíval do kotlíku a bylo mu jasné, že tenhle lektvar v pořádku rozhodně není. Podezřele bublal a divně zapáchal. Barva také měla daleko do kýžené světle zelené.

„Uskoč!!!" vykřikl Scorpius a sám se snažil dostat do nejdále.

Věděl, že to nestihne, tak si aspoň zakryl obličej rukama. Ozvala se rána a celá dávka lektvaru vyšplíchla na Scorpiuse. Zaskučel bolestí a zhroutil se na podlahu. Albus u něj byl ve vteřině.

„Scorpi..." jemně vzal jeho popálené ruce do svých. Jaká ironie – popáleniny od lektvaru proti popáleninám.

To už byl u nich ale učitel – mladý lékouzelník, který evidentně ještě neměl příliš zkušeností ani s výukou, ani s lektvary. Vyděšeně se díval na celou spoušť kolem.

„Pojďte na ošetřovnu," zavelel. Albus pomohl Scorpiusovi vstát. Jeho přítel omdléval bolestí. Albus se na to nemohl dívat.

„Mdloby na tebe!" Scorpius se mu složil do objetí. Jeho bolestí sevřený výraz povolil a Albus ho vzal do náruče. Srdce mu prudce bušilo. Jak se tohle mohlo stát zrovna Scorpiusovi? Určitě za to mohl ten jeho studijní partner, Albusovi se od počátku nějak nezdál. Byl tak napumpovaný adrenalinem, že mu Scorpius ani nepřišel těžký a několik metrů ho poponesl, než mu došlo, že ho může odlevitovat.

„Tudy, za rohem je ošetřovna," ukázal jim jejich vyučující a rychle se vzdálil – nejspíš naivně doufal, že se mu povede před svými nadřízenými dnešní nehodu skrýt.

Albus ještě přede dveřmi použil Finite incantatem, takže Scorpius už byl zase plně při vědomí a kroutil se bolestí.

Takže končíme tím, že chudinka Scorpi takhle trpí! Ale já mu to vynahradím :-)