Cortexville

Seznamovací večírek

Společenská místnost byla o dost větší než v Bradavicích a Albuse napadlo, že podobné místo v Bradavicích chybělo – společenky jednotlivých kolejí byly příliš malé a nebylo zvykem, aby se v nich scházeli studenti z různých kolejí společně, a velká síň byla zase příliš slavnostní.

Naštěstí tady ještě nebyli všichni studenti, někteří přijedou až zítra. I tak tu bylo na Scorpiusův vkus příliš mnoho lidí. Seděl s překříženýma nohama u stolu jako pravítko a nervózně se usmíval. Albus došel pro pití a mezitím mu někdo zasedl místo vedle Scorpiuse, což ho naprosto vykolejilo. No jo, tady je nikdo nezná, v Bradavicích by se tohle nestalo, nikdo by si nedovolil sednout mezi dva nerozlučné kamarády. Albus onoho hříšníka počastoval takovým pohledem, že se okamžitě klidil o židli dál.

„Promiň, nevěděl jsem, že jste spolu," řekl omluvně.

„My nejsme spolu," vyhrkl Scorpius až příliš nahlas a Albuse to zabolelo. Rychle vypil skleničku bílého vína, které vybral pro dnešní večer kvůli tomu, že to byl jediný alkohol, který byl Scorpius ochotný pozřít; cokoliv silnějšího odmítl.

Večírek ne a ne se rozjet, všichni byli podobně vyjukaní jako oni sami, většinou se neznali a jako společné téma k překonání rozpaků se jako nejvhodnější jevily přijímací zkoušky. Vyšlo najevo, že nejlepší výsledky měl Scorpius, za což si kupodivu nevysloužil posměšky, ale mírný obdiv. Tihle studenti byli vděční, že se sem dostali. Vážili si toho, chtěli studovat lékouzelnictví, chtěli se stát léčiteli. Nejspíš nikdo z nich neměl strach z anatomických preparátů ve čtvrtém patře a nehrozilo, že se pozvrací, jakmile se otevřou dveře do pitevny. Nikdo z nich nebyl zoufale zamilovaný do svého spolubydlícího, nikdo neměl strach o svého tátu... Albus si připadal naprosto ztracený, slyšel hlasy kolem sebe, mezi nimiž zněl dost jasně i Scorpiusův hlas. Jeho přítel mezi ostatní zapadl daleko lépe.

„Doveď mě na pokoj, Albi," zašeptal mu Scorpius do ucha.

Vstal a uvědomil si, že má mírné potíže s rovnováhou. Chytil se Scorpiuse kolem ramen a společně se táhli na druhou stranu budovy ke své ložnici.

„Ještě že tě mám, že se o tebe můžu opřít," řekl Scorpius a přitiskl se k němu pevněji.

Albus tomu úplně nerozuměl. Scorpius nebyl vůbec opilý, zatímco on sám trochu ano. Proč Scorpius předstíral, že je tomu naopak? Došli v tom vratkém objetí do svého pokoje, který chvíli nemohli najít. Špatně osvětlené chodby Albuse děsily. Byl rád, že ložnice a jídelna jsou v jiné budově než výukové učebny. Co kdyby nějací duchové ze čtvrtého patra chodili po chodbách?

Scorpius dovedl Albuse k posteli, pomohl mu svléct svrchní oblečení a boty.

„Byl jsem v té budově, kde budeme mít výuku," rozpovídal se Albus, ač před několika hodinami by si raději překousl jazyk, než by přiznal svůj strach. „Bylo to divný. Nelíbí se mi tam. Jsou tam divný věci."

Scorpiusovi to teprve nyní začalo dávat smysl. Proto byl Albus tak bledý a skoro se nedotkl večeře.

„Tady na tebe žádný divný věci nemůžou, Albusku. Já tě nikomu nedám," zašeptal se šibalským úsměvem.

„Zůstaň tu se mnou," zaprosil Albus.

Scorpius k němu vlezl do jeho široké postele. Už vedle sebe mnohokrát spali v jedné posteli, ale bylo to vždycky ve zmijozelské ložnici a pár metrů od nich byli další spolužáci.

Scorpius se díval na Albuse těma svýma laskavýma očima a Albus se propadal víc a víc do melancholické nálady.

„Zazpívej mi něco."

A Scorpius zpíval, tiše a krásně, nežnou ukolébavku, která zněla skoro jako vyznání. Brzy slyšel pravidelné oddychování svého přítele. Ještě chvilku zpíval a potom jemně přitiskl své rty na Albusovo čelo. Bojoval se sebou, jestli může zůstat v Albusově posteli. Nakonec se přesunul do své. Albus se pohnul, něco zamumlal a Scorpius se k němu pro jistotu vrátil. Nerozuměl tomu, proč to udělal. Zatím pevně věřil tomu, že se jen dobře stará o svého kamaráda, který se v novém prostředí vůbec necítí dobře. I tak byl znepokojený, protože cítil, že to, co dělá, už je na samé hranici přátelství. Vždyť s ním byl raději než s Rose! Dotýkal se ho raději než Rose. Představa, že by měl sdílet své lože se svou oficiální přítelkyní, mu najednou připadala velmi vzdálená, zatímco Albus tady ležel vedle něj a Scorpiusovi to přišlo naprosto samozřejmé... Doposud se líbal jen s dívkami a sex měl jen s Rose. Ne že by to bylo vysloveně špatné, ale spíš to bylo takové zpola dětské experimentování. Neměl s čím srovnávat. Nevěděl, jaké to má být, jaké to může být. Občas se mu zdálo o Albusovi a byly to sny, jež ho znepokojovaly.

Nechtěl nad tím přemýšlet. Když se na něco z dnešního večera Albus zeptá, řekne, že byl opilý; takto to měl vymyšlené už zvečera. To, že má najednou Albuse pro sebe, pro něj bylo překvapivě náročné. Není tu Rose, aby ho kontrolovala, nejsou tu spolužáci ani žádný jiný dozor. Scorpius byl naprosto zmatený. Jsou tu první večer a on už se na Albuse dívá jinýma očima, jeho vlasy mu připadají hebčí, rty červenější, řasy delší než před prázdninami. Dost těch myšlenek! A zpátky do svojí postele! 

Myslím, že má Albus u Scorpiuse slušnou šanci :-)