Cortexville

Úvahy Scorpiusovy dívky

Scorpius se informaci o útocích na ministerstvu dozvěděl vzápětí od Draca.

„Musím to říct Albusovi, je v nebezpečí!"

„Albusovi to jistě řekne Harry," uklidňoval ho Draco.

Scorpius byl stále poněkud neklidný.

„Stalo se něco?" Draco byl velmi empatický a brzy vycítil, že jeho syna něco trápí.

„Ve škole je všechno v pořádku?"

„Jo, jasně, žádné problémy. Sice jsem i na nové škole za pořádného šprta, ale s tím se dá žít."

„Můj chytrý Scorpius," usmál se Draco pyšně a prohrábl mu vlasy.

„Tak co tě trápí, vyklop to."

Scorpius byl zvyklý se Dracovi svěřovat. Potíž byla v tom, že až doposud nebylo moc s čím. Jeho život v Bradavicích byl dost nudný, tedy pro něj ne, trávil ho s Albusem, ale nebylo moc co vyprávět.

„Chci se rozejít s Rose."

„Ale, co tak najednou? Zalíbil se ti někdo v Cortexville?"

„Ne, je to někdo, koho znám hodně dlouho."

„Neříkej!" Dracova ústa se chtě nechtě začala roztahovat do širokého spokojeného úsměvu.

„Nesměj se mi."

„No, víš, mám z tvého přiznání radost. S Rose jste se k sobě opravdu nehodili."

„Ty se ani nezeptáš, kdo to je?"

„Nech mě hádat. Potter junior?" zeptal se Draco s potutelným úsměvem.

„Tati, jak jsi to uhádl? To mě máš tak přečteného?"

Draco si Scorpiuse přitáhl k sobě a vzal ho kolem ramen.

„Vždycky jste k sobě měli blízko a vždycky jsem doufal, že si to uvědomíte dřív, než stačíte udělat rozhodnutí, které už nepůjde vzít zpátky."

Dracův hlas zněl najednou smutně. Scorpius byl ale příliš ponořený do sebe a svých problémů, než aby ho napadlo zeptat se, jestli se něco takového někdy přihodilo Dracovi. Stejně by mu to neprozradil. Nebylo vlastně o čem mluvit. Scorpiusovu maminku měl rád, možná do ní nebyl bláznivě zamilovaný, ovšem vážil si jí a nikdy ji nepodvedl. Proč by měl nyní, po tolika letech, vzpomínat na svou první nenaplněnou lásku? Vzpomínal. Pokaždé, když viděl, jak si jeho syn rozumí s mladým Albusem Potterem, se mu před očima mihl obraz chlapce, kterého miloval snad od první chvíle, co ho spatřil. Jenže ten kluk ho nenáviděl a teď už je na všechno pozdě. Draco nebyl nešťastný, jen poněkud osamělý. Realizoval se v práci a vlastně jediné, na čem mu záleželo, byl Scorpius. Pokud on bude šťastný, Dracův život bude přinejmenším snesitelný.

„Nevadí ti, že je Albus syn Harryho Pottera, viď? Vím, že se moc nemusíte."

„Samozřejmě že ne. Albus je super kluk, nikoho lepšího si pro tebe neumím představit."

Scorpius se rozzářil a vzápětí se trošku zamračil.

„Bojím se, jak to Rose vezme. Asi se mnou počítala, i když jsme se k sobě poslední dobou chovali spíš jako kamarádi. Možná to bude brát jako zradu. A celý klan Weasleyových a Potterových bude proti nám a Albus to třeba neustojí."

„Nesmysl, Albus je statečný jako jeho otec."

Scorpius na Draca tázavě pohlédl.

„Zní to, jako kdybys Harryho Pottera obdivoval."

„Obdivuju ho. Vždycky jsem si ho svým způsobem vážil, i když to tak nevypadalo. No a pokud by snad celý svět byl proti vám, najdete vždycky útočiště u mě. Jste dospělí, nemusíte nikoho poslouchat a nikomu se zpovídat."

„Díky, tati. Zítra se s Rose sejdu a řeknu jí pravdu."

---

Rose rozhodně netrávila čas vzdycháním a čekáním na Scorpiuse. Vlastně jí zase tak moc nechyběl. Mívala z toho trochu výčitky svědomí. Zvláště po tom, co nastoupila jako stážistka na ministerstvu a zaučoval ji mladý kolega Patrik. Cítila se s ním tak uvolněně, byla s ním taková zábava! Scorpius byl proti němu takový nijaký. Připadal jí spíš jako bratranec nebo tak něco. On a Albus, věčně spolu, jako kdyby chodila s nimi oběma. Bývaly doby, kdy si přála, aby byl Scorpius trochu romantičtější. Aby jí nosil květiny, líbal ji, říkal jí zamilovaná slovíčka. Jenže na to ho neužilo. Byl trochu nerd a odvázat se dovedl jen s Albusem, a to pro ni rozhodně žádná zábava nebyla. Jejich dobrodružství jí připadala poněkud infantilní. Například se vloupali do bradavické kuchyně a odnesli si spoustu čokolády a pak jim bylo špatně. Jednou do zmijozelské ložnice propašovali mládě hrabáka a několik týdnů se o něj starali, než jim uteklo, do té doby ovšem stačilo ukrást spolužákům všechno, co se třpytilo. Párkrát připravili mnoholičný lektvar a prohodili si identity na zkoušení, naštěstí se na to nikdy nepřišlo, i když spolužáci o tom věděli; nevydrželi se nepochlubit. Jednou za ní přišel Albus s vizáží Scorpiuse a snažil se jí dát pusu. Poznala ho, byl ještě větší pako než Scorpius. Byla si jistá, že to byla první Albusova pusa v životě a chudáka Rose si vybral jako svoji oběť, aby si to vyzkoušel. Pak vařili různé lektvary pro pokročilé a zkoušeli je sami na sobě, takže se jednou stalo, že nepřišli na vyučování, protože tvrdě usnuli a spali celé dva dny, když se jim poněkud nepovedla odhadnout koncentrace bezesného spánku. Na jednu stranu byla docela ráda, že jsou ti dva tak daleko. Někdy zpytovala svědomí, proč se Scorpiusem vlastně chodí. Určitě v tom bylo trochu trucu – doma jí ho tak dlouho zakazovali, protože to byl syn bývalého Smrtijeda, až se jí zachtělo chodit právě s ním. Taky v té tobě zrovna její nejlepší kamarádka Ella měla kluka a Rose nechtěla být pozadu. Tak se stalo, že po několika letech cavyků a rozmíšků skončila se Scorpiusem v posteli a tak nějak se začalo předpokládat, že spolu chodí. Scorpius trochu dospěl a přestal dělat ty blbosti s Albusem, ale stejně s ním trávil většinu času. Vlastně to pro ni bylo pohodlné – mohla všem vykládat, že má hezkého kluka, ale v zásadě měla svoji svobodu. Stejně ji žádní kluci v Bradavicích nezajímali, byla to podobná ucha jako Scorpius a Albus. Představovala si k sobě někoho rozumnějšího, mužnějšího, snad i o něco staršího. Někoho jako Patrika...

Jenže Scorpius přijel na svátek Všech svatých a chtěl se s ní setkat. Byla z toho trochu rozmrzelá, doufala, že se vrátí až na Vánoce. Na svátek Všech svatých byla pozvaná na malou party, kterou pořádali Patrikovi přátelé; nebylo to rande, jen přátelské posezení několika kolegů a jejich kamarádů. Nechtěla se toho setkání ovšem vzdát. Vzít tam Scorpiuse? Představit ho jako svého kluka? Nechtělo se jí do toho. Ne že by se styděla, Scorpius byl sice stále ještě poněkud společensky neobratný, ale vzhledem k tomu, jak skvěle vypadal, to působilo docela roztomile. To, že studoval lékouzelnickou akademii v Cortexville, také něco znamenalo. Tak proč se cítila tak, jak se cítila? Měla by chtít strávit volné chvíle s ním, on sem musel vážit cestu, udělal si na ni čas, upřednostnil ji přede všemi ostatními. Kdyby jí tolik záleželo na party s přáteli, mohla by ho vzít s sebou? Tak proč jí najednou tolik vadil? Nakonec se nezachovala úplně tak, aby na sebe mohla být hrdá. Poslala mu vzkaz, na němž bylo aspoň trochu pravdy, i když mírně poupravené:

Scorpiusi, musím se zúčastnit jedné pracovní události na ministerstvu. Sejdeme se zítra.

Scorpius si povzdechl. Chtěl to mít za sebou co nejdřív. Co je to za akci na ministerstvu? Týká se to těch útoků, o nichž mluvil táta? Nelíbilo se mu to. Proč by stážistka musela navštěvovat nějaké akce? Celý večer o tom přemýšlel, ale nedávalo mu to smysl.

Tak co si o Rose myslíte? Rozumíte jí, nebo jí máte plné zuby?