Cortexville

Zlé zprávy

Albus měl v Cortexville více přátel než v Bradavicích. Byl tu Theo, bystrý černovlasý kluk, který nikdy nezkazil žádnou legraci a vždycky měl dost lektvaru proti kocovině, a byl tu taky Emmet, roztržitý intelektuál, který každou chvíli někde ztratil brýle a pak se slepě potácel mezi ostatními studenty, dokud mu je někdo nepomohl najít. A pak tu byla svědomitá Lea, která byla zakoukaná do Thea, který to nejspíš věděl, ale nezdálo se, že by ho plachá černovláska nějak zaujala.

Albus pracoval ve dvojicích nejčastěji právě s někým z těchto tří. Nejraději měl Leu – byla inteligentní a klidná, když byl ve skupině s ní, většinou odevzdávali nejlepší výsledky. S Emmetem to bylo vždycky trochu o hubu, někdy se zasnil a pak udělal nějakou triviální chybu, což Albus někdy odhalil a někdy ne. Zato se s ním nejlíp kecalo a Albus si s ním nejvíc rozuměl. S Theem se pracovalo taky dobře, většinou si věděl rady, ale zase si nikdy nenechal poradit, takže když Albus viděl, že mají v práci chybu, a upozornil ho na to, Theo ho poslal dost nevybíravě do háje. Co bylo pak platné to jeho: měls pravdu, kámo?

Pro Albuse to byla nová zkušenost, učit se s někým jiným než se Scorpiusem. Poněkud překvapeně zjišťoval, že ke studiu Scorpiuse nepotřebuje. Zvládal všechno sám nebo s pomocí svých nových přátel. Mezitím pilně studoval všechny knihy o lektvarech, které Scorpius shromáždil. Spoustě věcí ještě nerozuměl a začínal mít pocit, že pouštět se do výroby lektvaru proti neznámé kletbě bude nad jeho síly. Takto uběhl první týden, druhý týden... u Merlina, neměl by se Scorpius vrátit do Cortexville?

A pak dostal Albus tu zprávu.

Albusi, promiň, ale nemůžu se vrátit. Můj táta se v práci zranil o střep a je zasažený stejnou kletbou jako Rose. Pochop, že teď musím zůstat s ním.

Nezlob se prosím. Nevím, co bude dál, kdy se k tobě vrátím. Scorpius

Ten večer Albus plakal. Nikdo to neviděl, nepotřeboval se svěřit. Bylo mu líto pana Malfoye, který byl k němu vždycky milý a dával mu najevo, že si ho váží jako Scorpiusova kamaráda. Bylo mu líto i Rose, která takto ztratila další naději na vyléčení, protože jestli měl někdo šanci vynalézt lektvar proti oné kletbě, byl to právě pan Malfoy. A nejvíc plakal pro Scorpiuse, svou lásku. Už byl svědkem smrti jeho maminky. Tenkrát se Scorpius psychicky sesypal, Albus na něj musel dohlížet po celý školní rok a pan Malfoy mu za to posílal spoustu dárků. Tehdy se se Scorpiusem velmi sblížili. Albus už byl do něj tehdy zamilovaný, ale Scorpius byl tak zranitelný, tak křehký, že se neodvážil cokoliv na jejich vztahu měnit. Jestli Scorpius přijde ještě o svého milovaného tátu, porazí ho to. Byli si tak blízcí, někdy Albusovi připadalo, že je to až moc; možná na Draca žárlil, možná si přál mít podobný vztah s Harrym. Poslal Scorpiusovi krátký vzkaz.

Přijedu za tebou, Scorpiusi. Nenechám tě v tom. S láskou Albus.

Hned dalšího dne se objevil na Malfoy Manor, ale Scorpiuse tam nezastihl. Vydal se ke svatému Mungovi. Čekal dost dlouho, než Scorpius konečně vyšel z Dracova pokoje. Pobledlý, nevyspalý, vypadal naprosto zlomeně. Zhroutil se Albusovi do náručí.

„Vrátíme se na Manor?" nabídl se. „Zůstanu s tebou, jak dlouho budeš potřebovat."

Scorpius vzdychl.

„Bojím se odcházet, aby se mezitím něco nestalo. Proč se to muselo stát zrovna mým nejbližším lidem? Bojím se i o tebe, ještě do třetice všeho zlého..."

„Já na sebe dám pozor. I na tebe," řekl Albus povzbudivě. Přemístili se spolu na Manor a Albus si předsevzal, že donutí Scorpiuse, aby se najedl a pořádně vyspal.

Vyčerpaný Scorpius se zcela odevzdal do jeho péče. Snědl vše, co mu Albus nechal připravit, jen odmítl jakékoliv lektvary na uklidnění.

„Co kdybych musel do nemocnice? Já žádný Bezesný spánek nechci."

„Dobře, rozumím."

Albus si vlezl do postele vedle Scorpiuse, přitáhl si ho do objetí a hladil ho po zádech.

„Scorpi, všechno bude zase v pořádku. Jsem tu pro tebe."

Scorpius mu lehce přejel po rtech svými.

„Albi, hrozně moc tě chci, ale nedovol mi, abych udělal něco, čeho budu litovat," zašeptal.

„Neboj se, nepřijel jsem proto, abych ti přidělával starosti."

Scorpiusova hlava byla už tak plná starostí a jeho tělo mu to nijak neusnadňovalo. Usnul v Albusově náručí a Albus doufal, že Scorpiusovy sny byly o něm. Možná se k němu tiskl víc, než měl dovoleno. Možná se ve spánku přece jen trochu dotkl svými rty těch jeho. Scorpius se to nedozví, spí příliš pevně. Nedovolil si víc. Postaral se o to, aby on ani jeho přítel ráno nemuseli mít výčitky svědomí, v poslední době byl paralyzovaný strachem a dával si vše zcela iracionálně za vinu. Byl naprosto rozpolcen. Co by měl udělat, aby to bylo nejlepší pro všechny strany? Nejraději by zůstal se Scorpiusem. Staral by se o něj a byl by pro něj psychickou oporou. Jenže pomalu se mu do hlavy vtírala neodbytná myšlenka, že tady vlastně není moc platný, zatímco v Cortexville by se mohl věnovat výzkumu. Spolupracoval by s nejlepšími odborníky, mohl by jim klást otázky. Mohl by vymyslet lektvar na zastavení krvácení? To byla příliš odvážná myšlenka, ale Albusovi nedala pokoje. Tušil, že samotné studium odborné literatury ho nikam dál neposune. Něco ho však do Cortexville táhlo.

Ráno doprovodil Scorpiuse k Dracovi. Trpělivě čekal, až vyjde ven. Seděl na chodbě a přemýšlel. Jak se má rozhodnout? Co bude pro Scorpiuse nejlepší?

Najednou uviděl, jak po chodbě přichází známá postava. Rychlý neuspořádaný krok, roztržitý výraz, rozcuchané vlasy, brýle s kulatými obroučkami.

„Tati, co tady děláš?"

Harry byl neméně překvapený než Albus. „Jsi Scorpiusovi tak dobrým přítelem," řekl. „Čekal jsem, že přijedeš, ale ne tak brzy. Dostal jsem Malfoyův případ na starost, jdu se Draca zeptat na nějaké detaily ohledně toho, jak došlo k jeho zranění."

Albus se na svého otce kriticky zadíval. Harry vypadal unaveně a v jeho tváři se zračil smutek a beznaděj. Byl pečlivě oholený, upravený, a přesto Albus viděl, že se mu deprese znovu vplížila do života. Možná je to tím, že se nedaří útočníky zastavit, a Harry si to dává za vinu. Nebo to nějak souvisí s panem Malfoyem? Albus byl všímavý, věděl, že Harryho s Dracem pojí podivné pouto. Jako by měli ve svém vztahu stále něco nevyřčeného, nedořešeného.

„Půjdu za Dracem. Prosím postarej se o Scorpiuse. Budu rád, když si najdeš chvilku a stavíš se za mnou, než odjedeš zpět do Cortexville," řekl Harry tiše.

„Přijdu." Albus povzbudivě stiskl otcovu ruku.

Bude je muset utěšovat oba, Scorpiuse i Harryho.

Pomalu, ale jistě se dostáváme k drarry zápletce. Kdo se na ně těší?