Cortexville

Prozření

Albus se probudil vedle Scorpiuse a znovu zkontroloval jeho ruku. Obě rány byly zaceleny – ona osudná ranka způsobená stránkou v knize i řez, kterým se spojili. Blonďáček klidně oddychoval a Albus cítil, jak je jejich magie propojená. Scorpius je bezpochyby zdravý. Musí být. Albus od nynějška pozná, kdyby se cokoliv dělo. Nevydržel to a políbil ho na rty. Jeho Scorpi. Jsou spolu. Sice neví, jak k tomu došlo, ale má plné právo se ho dotýkat. Scorpius otevřel oči a rozespale se usmál.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.

Odpovědí mu byl láskyplný úsměv. „Oba jsme v pořádku."

Scorpius si ho k sobě přitáhl. „Už si nemůžeme být blíž," zašeptal.

„Můžeme," prohlásil Albus laškovně. Popravdě, netušil, jestli se někdy se Scorpiusem milovali. Výpadek jeho paměti stále přetrvával. Teď ovšem může požádat Scorpiuse, aby mu dovolil navštívit jeho mysl a vzpomínky na společné chvíle si prohlédnout. Scorpius se také může podívat do jeho mysli a zjistit, co je s jeho pamětí v nepořádku. Vůbec ho nenapadlo, že by jeho vzpomínky mohly obsahovat něco, co by před jeho druhem mělo zůstat skryto. Důvěřoval si, že by nikdy neudělal nic, co by Scorpiuse zranilo. Co nejdříve ho požádá, aby si udělal výlet do jeho mysli. Teď ho ovšem zajímaly úplně jiné věci. Scorpi ho objímal a hladil a všemožnými způsoby mu dával najevo svou vděčnost. Pak se najednou prudce posadil na posteli.

„Musím říct tátovi, že jsem v pořádku." Spustil nohy z postele a chtěl se postavit. Trochu se mu zatočila hlava a spadl zpět Albusovi do náruče.

„Doveď mě za tátou, prosím. A drž mě pevně, jako vždycky."

Draco a Harry seděli v tichém souznění v salonu, když se ve dveřích objevili jejich synové.

Albus podpíral Scorpiuse, který byl přece jen ještě slabý a odvykl si chodit, takže mu vertikální poloha způsobovala závratě. Albusovy oči se střetly s Dracovýma. Spatřil tam tolik vděčnosti a něhy, že musel sklopit zrak. Draco udělal několik kroků směrem k nim a oba je stiskl ve své náruči.

„Albusi, ty jsi ten nejstatečnější kouzelník, kterého znám," řekl dojatě. „Tedy samozřejmě kromě Harryho," dodal vzápětí.

„Můžu dostat kousek čokolády?" zeptal se Scorpius.

„Cokoliv si budeš přát," slíbil Harry.

„Já bych si dal asi radši panáka ohnivé whiskey," ušklíbl se Albus. Oběma jim bylo vyhověno.

Pak se Scorpius potřeboval ještě vyspat a Albus potřeboval být chvíli sám. Bylo toho na něj moc, příliš mnoho štěstí, příliš mnoho dojmů, příliš mnoho vděčnosti. Neměl rád pozornost. Bylo nutné si urovnat myšlenky, ale jak to udělat, když vzpomínky na to nejdůležitější chybí? Zároveň bylo trochu únavné cítit tak velkou dávku magie. Měl potřebu ji nějak vybít. Jen tak pro zábavu rozsvěcel světla na tmavé chodbě, vystřeloval ze své hůlky ohňostroj, rozbíjel různé předměty a znovu je opravoval.

Bylo zajímavé vnímat, že Scorpius klidně spí. Cokoliv z těch ztřeštěností, které tady prováděl, se mohly kdykoliv promítnout do jeho snu. Možná by se měl uklidnit. To bylo ovšem téměř nemožné. Vrátil se do ložnice a propletl své ruce s přítelovýma. Ten dotyk ho konečně zklidnil natolik, že dokázal usnout.

---

V prvních dnech se k sobě chovali skoro stejně, jako když byli jen přáteli. Scorpius zašel za Rose. Měl výčitky svědomí, že on je zdravý a ona už je několikátý měsíc připoutána na lůžko. Prozradil jí, jakým způsobem byl vyléčen, i když podrobnosti vynechal.