Cortexville

Návrat domů

„Ahoj," usmál se Albus na rozespalého Scorpiuse.

„Ahoj." Scorpius byl trochu pobledlý, ale v šedých očích zářily veselé jiskřičky.

„Jak se cítíš?" Albus se tvářil starostlivě.

„Zvláštně. Bolí mě hlava, ale ne moc."

Albusovy oči byly jako dva otazníky.

„Neboj, pamatuju si na všechno, co jsem ti říkal. A myslel jsem to vážně, jestli ti jde o tohle."

„Dostanu čistě kamarádskou pusu?"

Scorpius po něm hodil polštářem. „Nejdřív mi sundej ty obvazy."

Ruce pod obvazem byly už zcela zdravé.

„Takže už tě nemůžu krmit, to je škoda."

„Proč bys nemohl?" Scorpius si uvědomil, co právě řekl. „Promiň, neměl bych říkat takové věci. Ale tu kamarádskou pusu ti dám."

Albus by měl být šťastný, že se jeho vztah se Scorpiusem posunul kupředu. Usínali vedle sebe, drželi se za ruce, objímali se. Dávali si čistě přátelské pusy na tvář. Co na tom, že se Albusova kamarádská pusa občas poněkud ztratila, nedopatřením přistála na ústech jeho nejlepšího přítele a chvilku trvalo, než našla cestu zpět? Scorpius se na něj podíval trochu káravě, ale rozhodně ho nikdy neodstrčil; rty ovšem držel pevně sevřené. Albus si to všechno maximálně užíval, jenže... Jenže tomu příliš nevěřil. Co se stane, až se Scorpius vrátí domů, uvidí Rose, její rodinu, připomene si své závazky? Možná ztratí odvahu, a navíc se bude na Albuse zlobit, že to nechali dojít tak daleko. A ještě něco mu dělalo starosti. Harry mu celou dobu nenapsal. Co když celé večery sedí doma, trápí se a pije? Albus si vyčítal, že svým blízkým tak málo důvěřuje. Zklamal ho někdy Scorpius? Neuměl držet slovo? A zklamal ho někdy Harry? Ne, nezasloužili si, aby jim nevěřil. Albusovi na nich záleželo. Byli to nejdražší lidi v jeho životě. Harry mu byl dokonce bližší než Ginny, rozuměl si s ním víc. A pak mu přišel od Harryho vzkaz, že tento rok nemusí na svátek Všech svatých jezdit, že má moc práce a návštěvu Godrikova Dolu nestihne.

Albus byl z dopisu vyděšený. Scorpius se ho snažil uklidnit.

„Vždyť tam můžete jen jindy, Harry by ti nelhal, určitě má hodně práce. To přece neznamená, že tě nechce vidět."

„Ne, pojedu domů stůj co stůj a zjistím, co se děje. Táta má problémy a snaží se to přede všemi tajit, ale já to poznám."

„Dobře," souhlasil Scorpius. „Jestli chceš, můžu tě doprovodit."

„Ne, ty máš jiný úkol," ušklíbl se Albus. „Já zkontroluju tátu a ty se rozejdeš s Rose."

„No, nemáme to zrovna lehký." Scorpius se podrbal na nose a zamračil se tak, že se i Albus musel pousmát.

---

Byli by se mohli domů jen tak přemístit, ale rozhodli se pro delší cestu vlakem. Pro Scorpiuse si přišel na nádraží Draco. Albus mu to záviděl. Bylo legrační vidět, jak dospělý Scorpius skočil do náruče svého táty, jako kdyby byl stále malý kluk. Draco byl podle Albusova názoru děsně cool táta a vypadal daleko víc v pohodě než ten jeho. Kamarádsky na něj mrknul – Albus nikdy nevěděl, jak si to vykládat – a odkráčel se Scorpiusem v přátelském objetí.

Albus osaměl. Na chvíli litoval, že nepřijal pozvání pana Malfoye, aby strávil volné dny na Malfoy Manor. Bál se, do ho doma čeká. Napsal Harrymu, že přijede, i když není očekáván, a kdyžtak půjde do Godrikova Dolu sám, ale odpovědi už se nedočkal. Nakonec se přece jen ocitl před domem na Grimmauldově náměstí. S mírnými obavami vstoupil dovnitř. Otec doma nebyl, což se dalo čekat. Bylo mu to hloupé, ale nemohl si pomoct – prošmejdil celý dům a hledal prázdné lahve a nádobky od lektvarů. Nenašel nic, což ho na jednu stranu potěšilo, na druhou stranu zneklidnilo – co když to táta jen uklidil, když mu napsal, že přijede? Nepředpokládal, že by Harry během těch několika týdnů, co se neviděli, nějak změnil svůj životní styl k lepšímu.

Nakonec se rozhodl zajít za ním přímo na ministerstvo. Byl to asi opravdu hloupý nápad, jenže takhle neměl jistotu, kdy a zda se mu podaří se s tátou vůbec setkat.

Harryho asistentka ho bez problémů pustila dovnitř. Bez zaklepání vtrhl do jeho kanceláře.

„Albusi?" Harry vypadal překvapeně, ale rozhodně ne naštvaně. Také působil daleko lepším dojmem než při jejich posledním setkání.

„Nezlobíš se, že jsem za tebou přišel?"

„Ne, samozřejmě že ne."

Albus si vzpomněl, jak se Scorpius a Draco na nádraží objímali a najednou pocítil potřebu též se skrýt v Harryho náruči.

„Můžu tě obejmout?"

Harry se usmál, vstal a udělal krok směrem k Albusovi. Sevřel ho v pevném a dlouhém objetí.

„Rád tě vidím, ale nejsem rád, že jsi tu."

„Proč jsi nechtěl, abych přijel?"

„Albusi, vůbec bych ti to neměl říkat, je to zatím ministerské tajemství, ale jde o tvoji bezpečnost. Množí se podivné útoky na kouzelníky z ministerstva. Někdo nám sem posílá různé předměty zasažené černou magií. Zatím se nám podařilo všechny odhalit a nikdo nebyl černou magií zasažen, ale obáváme se, že pachatel může zaútočit i mimo ministerstvo. Nechceme vyvolávat paniku, ale Albusi, neotevírej žádné balíčky, od nikoho. Na vaší škole jsme sice nastavili kontrolu všech zásilek, ale pro jistotu tě na to upozorňuju. Neříkej o tom nikomu, víš, že je to tajná informace.

„Scorpius! Jemu to přece můžu říct!"

„Scorpiusovi to řekne Draco, je informovaný. Draco pracuje pro ministerstvo jako lektvarista analytik, je zapojený do případu."

Albus byl zmatený. Viděl, že situace je vážná. Jeho táta byl plně pohlcený vyšetřováním případu, bylo zřejmé, že se na něj soustředil celý jeho zájem. Pravděpodobně to také odvedlo pozornost od jeho zádumčivých myšlenek, takže nakonec Harry vypadal lépe než posledně – další úkol, další záchrana světa mu dodávala směr.

„Můžu ti nějak pomoct?"

„Ne, nemůžeš. Musíš se vrátit do bezpečí, už to, že jsme tě sem pustili, nebylo příliš moudré. Nejlepší bude, když těch pár dní, co se zdržíš, strávíš s mámou. Aspoň se zase uvidíte s Lily a Jamesem. Zvládneš to?"

Albus přikývl, co mu taky zbývalo.

„Kdybys přece jen měl chvilku, dej mi vědět," řekl zklamaně.

„Mám tě rád, Albusi. A jsem na tebe hrdý. A mám o tebe neskutečný strach."

Takže můžete očekávat, že se něco stane, co jim hodně zkříží plány :-)