Cortexville

Podivná rada

Harry sice neměl žádné novinky, které by mohl Dracovi sdělit, nicméně stejně se rozhodl, že za zraněným kolegou zajde. Draco vypadal o poznání hůř než při minulé návštěvě. Byl velmi bledý, světlé vlasy se zplihle lepily na zešpičatělý obličej.

Draco unaveně vzhlédl k nově příchozímu. Přes obličej mu přelétl náznak nelibosti.

„Neděs se, nejdu tě znovu vyslýchat. Napadlo mě, že za tebou zajdu, zeptat se, jak se ti daří." Harry trochu koktal, kontakt s Malfoyem pro něj byl vždycky poněkud náročný; připadal mu povýšený a měl vždy pocit, že ho v duchu kritizuje. Teď to bylo jiné. Draco byl uzavřený, nalomený. Harry rozhodně nechtěl využívat jeho stavu k tomu, aby nad ním získal převahu.

„Sám vidíš, jak se mi daří," odsekl Draco. „Laskavě se sem nechoď kochat mým neštěstím."

„Draco, tak to vůbec není!" Harry byl dotčen takovou nespravedlností. Dobře, přece jen využije své převahy k tomu, aby Malfoye přesvědčil, že k němu žádnou zášť nechová.

Posadil se. Draco se ošil, ale víc se bránit nemohl.

„Máš dostatek dokrvovacího lektvaru? Dost transfuzní krve?"

„Lektvar dostávám, ano. S krví je to horší, říkal jsem ti, že mám vzácný typ."

„Nechal jsem rozhlásit výzvu, aby se přihlásili dárci," řekl Harry.

„Evidentně to nepomohlo," ušklíbl se Draco.

„Proč jsi tak kousavý?"

„Asi proto, že jsem Malfoy?"

„Ne, Draco. Přestaň se nutit do té tvé staré pózy. Už nejsi puberťák a nemusíš si hrát na hrdinu."

„No jasně, od toho jsi tady přece ty, hrdina celého kouzelnického světa."

Harry si ho přísně změřil pohledem.

„Tvůj boj nebyl o nic menší. Nikdy jsem tvoje zásluhy nezmenšoval. Nebuď ke mně nespravedlivý. Víš, že mi nevadí přátelství Albuse a Scorpiuse. Možná se tomu budeš divit, ale byl bych rád tvým přítelem. Zrovna mi dva bychom si měli co říct."

Tak. Bylo to venku. Slova, která Harry chtěl říct už dávno. Když viděl svého dávného nepřítele zraněného, něco se v něm zlomilo. Jestli něco neudělá, nikdy nedostane šanci svůj vztah s Malfoyem narovnat.

Posadil se blíž k Dracovi a vzal ho za bledou ruku. Čekal, že Draco ucukne, ale nestalo se tak.

„Nemusíš předstírat, že jsi v pohodě. V této situaci by nebylo normální, kdybys byl."

Draco chvilku mlčel, pak se rozpovídal.

„Bojím se o Scorpiuse. On je to jediné, co se mi v životě povedlo. Sakra, nechci umřít! To mu nemůžu udělat, nikoho jiného nemá! Jenže já to takhle dlouho nevydržím, brzy přijdu zcela o svou magii, pak mi selže imunita... Harry, já tady umřu jako moták a nikdy neuvidím Scorpiusovu promoci, jeho svatbu..."

Harry jeho ruku stiskl pevněji.

„Slibuju, že udělám všechno pro to, abych ti pomohl. Už jen proto, že Scorpius je Albusův nejlepší přítel a vždycky jste se k mému synovi oba chovali hezky."

Draco se na okamžik zamyslel, jestli by měl Harrymu prozradit pravdu o vztahu Albuse a Scorpiuse, ale nakonec to zavrhl. Nejsou si s Harrym zatím tak blízcí. Zatím? Copak to bude někdy jiné?

„Od Scorpiuse je hezké, že tady s tebou a s Rose zůstává."

„Ano, i když bych byl raději, kdyby odjel do Cortexville. Je tam bezpečněji a Albus by na něj dohlédl. Tady bude jen zbytečně plýtvat silami. Uteče mu studium."