Cortexville

Ve čtvrtém patře

Další den Scorpius trval na tom, že Albuse doprovodí do výuky. Ruce měl položené v umně složené konstrukci z obvazů, kterou mu Albus uvázal. Byla to první výuka ve čtvrtém patře a Scorpius věděl, jak se tam jeho kamarádovi nechce. Nedivil se mu. Pitva jednorožce nebyla příliš lákavá ani pro něj samotného.

Byl by tak rád vzal Albuse kolem ramen, aby ho povzbudil, ale spoutané ruce mu to nedovolovaly.

„Budu tam s tebou, pokud by se ti udělalo zle, odvedu tě, obvaz neobvaz, ano?"

„Hele, já to zvládnu." Přece se neshodí před všemi spolužáky, a hlavně před Scorpiusem!

Nakonec to nebylo tak hrozné. Albus byl překvapený, jak se najednou všechno v jeho hlavě přerámcovalo. Lítost nad mrtvým kouzelným zvířetem odplynula, vrozený odpor, který ho na několik málo minut paralyzoval a málem ho poslal k zemi, se postupně umenšil. Tělo toho vzácného tvora pro něj najednou bylo jen učebním materiálem, ničím víc. Bylo to něco, co bylo potřeba prozkoumat a poučit se z toho, aby... aby mohl být se Scorpiusem? Ne, tak to Albus v dané chvíli nevnímal. Byl to krok na cestě, aby jednou mohl pomáhat, léčit, aby se stal lékouzelníkem. Byl pohlcený zajímavostí výkladu, který byl tentokrát praktický. Tohle nebyla žádná nuda v učebnicích, žádná simulace. Tohle bylo doopravdy a Albus byl naprosto zaujatý. Bledost z jeho tváří vymizela, oči se soustředily na demonstraci vyučujícího. Napadaly ho desítky otázek. Slyšel svůj hlas, jak se sebevědomě ptá na věci, které dávaly smysl. Učitel mu odpovídal. Rozuměl výkladu a snad jediná informace mu neunikla. Najednou byl konec dopoledního vyučování a Albus spolu s ostatními odcházeli na oběd.

„Byl jsi skvělý," usmál se Scorpius pyšně. „Překvapil jsi mě."

Skromně se usmál. „Nevím, co to do mě vjelo. Nakonec ta první hodina nedopadla nejhůř."

Po očku sledoval ostatní. Zaregistroval uznalé pohledy. Po ne úplně jednoduchých letech v Bradavicích tady začínali s čistým štítem a zatím obstáli. Scorpius byl ten, který měl úplně nejlepší výsledky u přijímaček, a Albus ten, který se uměl ptát. Popravdě, jeho hlava byla neustále plná otázek všeho druhu.

Scorpius se stále ještě nemohl sám najíst, takže s Albusem odešli na pokoj.

„Nemusíš se mnou chodit na odpolední výuku, jestli si chceš odpočinout," řekl Albus.

„Půjdu." Znělo to odhodlaně. Scorpius chtěl vidět sebevědomého Albuse, vlastně z něj celé dopoledne nespustil oči. Jeho kamarád se určitě změnil. Nebo se změnil jen jeho pohled na něj? Scorpius poctivě analyzoval svoje pocity. Zatím neudělal nic, čeho by mohl litovat nebo co by mělo nějaké následky; tedy spíš si toho nebyl vědom. Potřeboval si srovnat myšlenky, pocity. Dívat se na Albuse bylo součástí tohoto procesu.

Albus také nebyl slepý. Odpoledne už si byl jistější, navíc analýza tkání jednorožce byla méně děsivá než dopolední výuka. Scorpius stále ukázněně seděl na své židli. Albus každou chvíli stočil svůj zrak jeho směrem. Nejdřív se jen letmo podíval. Potom spojil svůj pohled se Scorpiusovým. Pak se pousmál. Flirtovali spolu, jinak se to nedalo nazvat. Oba dva to věděli. Nemohli předstírat, že se nic neděje.

Po večeři se na chvilku zastavili s ostatními v hospodě. Scorpius, který normálně skoro nepil, se tentokrát vůbec nedržel zpátky. Několikrát objednal ohnivou whiskey pro sebe i pro Albuse. Albusovi připadalo, že se chce co nejrychleji opít, a trochu mu to dělalo starosti. Navíc byl Scorpius celou dobu jako na trní. Jako by se potřeboval napít na kuráž.

„Máš problém, Scorpi?" zeptal se starostlivě.

„My oba máme problém."

„Můžeš mi o tom říct. Říkáme si přece všechno, nebo ne?"