Cortexville

Nepěkné podezření

Albus pokračoval v nočních návštěvách v dílně. Naučil se využívat archaické vybavení, koneckonců nic modernějšího nepotřeboval, klíčové byly ingredience. Něco se mu podařilo sehnat v Cortexville, některé přísady byly nedostupné. Napsal si o ně Scorpiusovi, věděl, že Draco by mohl mít přístup k ledasčemu.

Scorpius byl od poslední návštěvě v Cortexville zraněný. Kde mohl Albus být celou noc? V noci jsou přece laboratoře zavřené! Snažil se uklidnit, že byl třeba jen někde s přáteli, ale celou, celičkou noc? A co ty lahvičky od energetických lektvarů?

Požadované přísady ovšem s Dracovou pomocí sehnal. Bylo toho poměrně hodně, některé věci byly opravdu vzácné a nebylo možné poslat sovu.

„Prostě za ním zajeď, neříkej, že se s ním nechceš vidět," řekl Draco vesele.

Scorpius vzdychl.

„Jestli si děláš starosti, jak to bez tebe vydržím, jsou naprosto zbytečné."

Draco stále nic netušil o zdroji transfuzí a Scorpius mu to nemínil prozrazovat.

„Dobře, přemístím se za ním," slíbil. Dracovi bylo podezřelé, proč tak liknavě. Snad se jeho syn nesblížil znovu s Rose?

Scorpiusovi se nechtělo do konfrontace s Albusem, nicméně se chytal každé naděje na vynalezení lektvaru proti krvácivé kletbě. Musí to vydržet kvůli tátovi a Rose, ať už se dozví jakkoliv nepříjemnou pravdu.

Albuse opět v pokoji nezastihl. Zlomilo ho to. Možná by mohl jen nechat ingredience na stole a odejít, jenže byl tak vyčerpaný a byla mu taková zima, že se rozhodl na chvilku zachumlat do postele. Našel Albusovu nekonečnou čokoládu a snědl jí pořádný kus. Když už je tak absolutně nešťastný, tak ať si ten momentálně nesnesitelný život pořádně osladí. Abnormální dávka sladkosti na něj měla konejšivý účinek a ukolébala ho do neklidného spánku. Tak ho k ránu našel Albus. Připadalo mu, že nikdy nic roztomilejšího neviděl. Jeho Scorpi spinká v posteli, pusu celou ulepenou od čokolády, zabalený v několika vrstvách peřin. Nechtěl ho budit, všiml si, jak je bledý a unavený. Přilehl si k němu a objal ho zezadu.

Oba byli unavení a spali dlouho do pozdního rána. První se probudil Scorpius. Snažil se vstát, ale Albus ho ve spánku příliš pevně držel. V prvních okamžicích po probuzení ho zalil pocit absolutního štěstí. Nic si nepřál víc než se takto objímat s Albusem. Je volný, Rose mu dala svobodu, má plné právo na svoje štěstí.

Pak se o slovo přihlásily méně pěkné myšlenky. Kde byl Albus celou noc? Poněkud neomaleně se vykroutil z objetí a posadil se na posteli.

Albus na něj rozespale mžoural. „Scorpi, jsi tady, nezdáš se mi?" Přitáhl ho zpět k sobě, ale Scorpius se odtáhl. Byla mu zima, celé jeho tělo se chvělo.

„Stalo se něco?"

„Kde jsi byl v noci?"

Albus se na něj shovívavě usmál. „Ty žárlíš? Na mě? Opravdu?" Znělo to skoro potěšeně.

„Ne, jen chci vědět, kde jsi byl. Čekal jsem na tebe dost dlouho." Tedy, nepamatoval si, jak moc dlouho to bylo, protože skoro ihned usnul.

„Neboj se, nedělám nic, co by se ti nelíbilo. Pracuju na tom lektvaru, jak jsem slíbil."

„Chodíš v noci sám do laboratoří? Máš to vůbec povolené? Nebude z toho nějaký průšvih?"

Znal Albuse příliš dobře, něco ne úplně legálního a bezpečného by byl přesně jeho styl.

„Není to oficiální laboratoř. Je to bývalá dílna Jacquese Viala."

„Toho lektvaristy, který napsal tu knížku, co ti dal Harry?" Scorpiuse to zaujalo.

„Přesně o toho se jedná."

„Albi, to mi musíš ukázat," vypískl Scorpius vzrušením.

„Dostanu se tam jen v noci. Musím počkat, až mi Kirlia otevře."

Kirlia? Tak přece jen je s ním nějaká dívka? Zatvářil se tak ponuře a zamyšleně, že to vzbudilo v Albusovi další upřímné potěšení.

„Je to duch Vialovy přítelkyně, nemusíš na ni žárlit. Možná by mi dovolila, abych tě vzal s sebou dnes v noci."

Scorpius se ně něj provinile podíval. „Promiň, že jsem tě podezíral."

Albus si ho přitáhl do objetí. „A co ty? Co ty provádíš s Rose, když tě nehlídám?" Chtěl, aby to vyznělo vesele, ovšem jeho mírně roztřesený hlas prozradil nejistotu.

„Rose mi dala kopačky," řekl druhý mladík.

„Cože? Čím se ti povedlo ji tak naštvat?"

„Asi jsem ji štval už hodně dlouho. Tak nějak uznala, že to mezi námi nikam nevede... možná se jí někdo líbí, co já vím."

„No, vlastně jsem jednou potkal nějakého mladého muže, který ji přišel navštívit v nemocnici."

„A mně jsi to neřekl?"

„O nic nešlo, nějak jsem zapomněl. Takže Rose je na tom evidentně docela dobře."

„Líp než můj táta," vzdychl Scorpius. „Bez mojí krve by to asi nedal. Albusi, já... promiň, ale budu se muset vrátit do nemocnice."

Albus pochopil. „Aspoň chviličku zůstaň se mnou."

Scorpius ho ovinul pažemi, přitáhl si ho k sobě a dovolil mu něžný, stále spíš kamarádský polibek. Albus mu zajel rukou pod košili.

„Jestli nepřestaneš, nedokážu odejít," zaprosil Scorpius.

„Chceš odejít? Musíš odejít hned teď?"

„Ano, musím."

„Kdy tě zase uvidím?"

Scorpius přemýšlel. „Albusi... Já nevím." Nechtěl to přiznávat, ale kvůli transfuzím měl natolik oslabenou magii, že si nebyl jistý, jak zvládne přemisťování. Na letaxovou síť byly napojeny jen kabinety učitelů.

Albus ho najednou políbil tak prudce, že ho to vylekalo.

„Jsi teď oficiálně můj?" žádal ujištění.

„Vlastně jsem byl tvůj vždycky, jen jsem to nevěděl. Teď už to vím," zašeptal Scorpius. Ještě jednou splynuli v dlouhém polibku a pak se Scorpius vrátil do nemocnice, aby absolvoval další odběr krve.

Ani jsem Scorpiho moc dlouho netrápila :-) Příště se budeme věnovat zase Harrymu a Dracovi :-)