Cortexville

Útok

Harry se zastavil, tak jako každý den, během polední přestávky u Draca. Vyděsilo ho, jak jeho kolega vypadal.

„Draco, dostáváš vše, co potřebuješ?"

„Říkal jsem ti, že nemají dost krve s mou krevní skupinou. Potřeboval bych víc. Připadám si jako upír na suchu." Hořce se zasmál. Harry si všiml jeho nafialovělých rtů. Skláněl se nad ním.

„Je mi to líto. Postarám se o to. Poslední dobou jsem měl jiné priority, ale slibuju..."

Draco přerušil proud jeho řeči.

„Neslibuj. Sliboval jsi už včera a předevčírem. Vykašli se na mě a věnuj se vyšetřování."

„Nikdy se na tebe nevykašlu," vyhrkl Harry. „Jsi pro mě důležitý, víš."

Draco se na něj podíval se změklým pohledem v očích.

„Co tím chceš naznačit, Harry?"

Harry si k němu přisedl. „Nemyslíš, že bychom mohli být přáteli? Někdy si říkám, že jsem udělal chybu, když jsem nepřijal tvoje přátelství. Draco, já jsem proti tobě nikdy nic neměl, to ty jsi byl proti mně a mým přátelům."

„Divíš se? Odmítl jsi mě, dal jsi přednost Weasleymu."

„Byl jsi tehdy tak arogantní, zlý na ostatní. Nebyl jsi zrovna někdo, s kým by bylo snadné se přátelit."

Draco vzdychl. „Věříš tedy tomu, že jsem se změnil?"

„Znám tě skoro celý život. Tvoje práce tady... Jsi tak oddaný, snažíš se pomáhat. Vychoval jsi sám syna, a vychoval jsi ho dobře. Samozřejmě že ses změnil. Moc bych si přál, aby se náš vztah vylepšil."

„Nevím, jestli bych to nazýval vztahem," řekl Draco.

„Nemusíš to nijak nazývat. Jen mi prosím dovol ti pomáhat a nehledej v tom žádné postranní úmysly."

„Vzhledem k tomu, že moc opravdových přátel nemám, asi budu muset vzít za vděk tebou, Pottere," zasmál se Draco.

Vyčerpaně zabořil hlavu do polštáře.

„Běž už. Chci spát."

„Přijdu zítra."

„Jak chceš."

Harry pevně stiskl Dracovu zdravou ruku. „Chci. Budeš se tomu divit, ale trávím s tebou čas rád."

Raději nečekal na Dracovu odpověď a vyšel z nemocničního pokoje. Největší problém je nedostatek krve s Dracovou krevní skupinou a Rh minus. Zašel za lékouzelníky. Zpráva nebyla příznivá, krve bylo opravdu málo a noví dárci nepřibývali.

„Jak je to možné?"

Lékouzelník se podíval Harrymu přímo do očí.

„Na veřejnost se nějak dostalo, že tu krev potřebujeme pro pana Malfoye. Většina lidí mu nikdy nedopustila jeho minulost. Je logické, že se nehrnou darovat krev právě jemu."

Harry zůstal jako zasažený bleskem.

„To je tak nespravedlivé! Draco nám pomáhal už v boji s Voldemortem a od války neudělal nikdy nic špatného. On si to nezaslouží! Vždyť je to táta mladého kluka, jestli umře, tak Scorpius nebude mít vůbec nikoho!"

Harry byl naprosto rozhořčený. „Co teď tedy budeme dělat?"

„Možná byste mohl požádat jeho syna, má stejnou krevní skupinu."

Na to Harry samozřejmě myslel už dříve, ale nikdy se k tomu kroku neodhodlal. Nechtěl Scorpiusovi přidělávat starosti. V této chvíli to ale bude asi jediné řešení. Scorpiusovi poté podají dokrvovací lektvar, snad by se dalo takto přečkat několik dní. Co bude dál? Jak dlouho budou na mrtvém bodě ve vyšetřování i ve výzkumu? Harry si připadal bezmocný a unavený. Zašel se podívat i za Rose. Byla na tom o poznání lépe než Draco, i když byla také vyčerpaná. Našel u ní Scorpiuse. Seděli spolu v družném hovoru a něčemu se smáli. Přesto si všiml, že Scorpius působí nezvykle sklíčeně. Jako by celou tu veselost a nenucenost jen hrál. Bolelo ho, že musel tomu mladému muži přidat další starost.

„Musím s tebou mluvit," řekl vážně, když hoch vyšel z pokoje.

„Stalo se něco Albusovi nebo tátovi?" vyděsil se mladík.

„Ne, nic nového, neboj se. To, co s tebou chci probrat, se ovšem týká tvého táty."

Scorpius přikývl a celý se schoulil do sebe. Teď, když nemusel předstírat pozitivní emoce, bylo teprve vidět, jak je zničený, průsvitně bledý, s tmavými kruhy pod očima.

„Jistě jsi dlouho nejedl, pozvu tě na jídlo, souhlasíš?"

Scorpiuse pozvání od Harryho potěšilo. Vážil si ho z mnoha důvodů – byl Albusův otec, zachránce kouzelnického světa, byl svým způsobem důležitý pro jeho tátu. Posadili se vedle sebe v restauraci a objednali si jídlo a pití.

Scorpius srkal svoji malinovou limonádu a Harry se odhodlával k přednesení své prosby. Věděl, že Scorpius neodmítne, ale nechtěl vidět další zděšení v těch dětských bouřkově šedých očích.

Objednal si whiskey na kuráž. Už pár týdnů nevypil ani skleničku. Cítil, že problémy neutopí, a nechtěl zklamat své blízké. Nebyl tak hloupý, aby nepostřehl, že si o něj dělá Albus starosti. Molly mu ohledně alkoholu dala několik kázání. A teď tady seděl vedle Dracova syna a díval se na skleničku ohnivé whiskey, která před ním stála na stole. Pohlédl na Scorpiuse. Něčím, snad svou nevinností, mu připomněl Albuse. Vzpomínka na syna způsobila, že se rozhodl vydržet a skleničku odstrčil. Nebyl to nijak prudký pohyb, přesto se sklenička rozpadla na několik ostrých střepů. Harry automaticky zakryl mladíkovo tělo svým.

„Scorpi, jsi v pořádku?"

Chlapec vyděšeně přikývl.

Harry okamžitě zavolal bystrozory k zajištění střepů. Nebylo pochyb, on sám měl být další obětí. Kdyby na poslední chvíli nezměnil své rozhodnutí, sklenička by mu praskla v ruce a on by byl dalším pacientem na oddělení u svatého Munga.

Scorpiusovi bylo rovněž všechno jasné. Harry se ho snažil uklidnit.

„Musíme být velmi opatrní. Nejraději bych tě viděl zpátky v Cortexville s Albusem, ale potřebujeme tě tady."

„Já vím, nechci nechávat tátu samotného." Harryho trochu zarazilo, že Scorpius nezmínil Rose, ale nevěnoval tomu pozornost.

„Je tu ještě jedna věc. Tvůj táta a ty máte velmi vzácnou krevní skupinu a Rh faktor minus. Momentálně je krve nedostatek a Dracovi by pomohlo, kdy dostal tvoji krev. Nechtěl jsem tě o to žádat a prosím, abys Dracovi nic neříkal, ale kdybys mohl, zastav se na transfuzní stanici."

„Kdybych mohl? Samozřejmě že můžu. Proč jste mi to neřekl dřív? Mohl jsem mu darovat krev už dávno." Scorpius si div nerval vlasy.

„Děkuju ti," řekl Harry. Sledoval Dracova syna, jak běží rychle zpět do nemocnice. Nějak ho to dojalo. Dopil aspoň jeho limonádu. Pak se vydal zpět na Ministerstvo.

Harry měl víc štěstí než rozumu :-) Ale k Dracovi se chová hezky :-)