Cortexville

Rose a růže

Rose sice měla mírné výčitky svědomí, ale to jí nebránilo si dnešní večer pořádně užít. Celé odpoledne trávila přípravou a zkrášlováním.

„Nepřeháníš to trochu?" divila se Hermiona. „Nikdy jsi kvůli Scorpiusovi tolik nevyváděla."

„No, vlastně s ním se mám sejít až zítra. Dneska se sejdeme s několika přáteli z ministerstva, z odboru záhad."

Postřehla, že se Hermiona mírně pousmála.

„Dávej na sebe pozor, víš, že zaměstnanci ministerstva jsou nyní terčem útoků."

„Dám na sebe pozor." Rose nebyla nezodpovědná, věděla, že nesmí přijímat žádné předměty ani žádnou poštu. V podstatě se nemohlo nic stát, všichni na ministerstvu byli informovaní a až přehnaně opatrní.

Sešli se v jedné ze zasedacích místností ministerstva, než se přesunou do podniku, který pro skupinku deseti lidí vybral Patrik.

Harry byl ještě v práci, když viděl své kolegy odcházet. Zamával na Rose a popřál jí dobrou zábavu. Pak se vrátil do kanceláře, aby si ještě prostudoval nějaké záznamy k případu předmětů zasažených černou magií. Nebylo pochyb, že ten, kdo je dovedl očarovat, byl velmi schopným kouzelníkem. Harry znal mnoho dobrých kouzelníků, kteří by to dokázali, u nikoho z nich ovšem neshledával motivaci.

Skupina mladých ministerských úředníků se přesunula do mudlovského baru, kde je nikdo nebude okukovat. Rose byla na takovém místě poprvé a připadalo jí to daleko zábavnější než cokoliv, co kdy podnikla se Scorpiusem. S ním byla tančit jen na oficiálním školním plese v Bradavicích a neměla na to zrovna příjemné vzpomínky. Scorpius s ní odtančil jen několik tanců ze začátku a pak někam zmizel – jak jinak – s Albusem. Nakonec vyšlo najevo, že odešli pozorovat hvězdy na astronomickou věž, jenže potom v chodbě usnuli a probudila je až ranní zima, takže skoro celý ples prochrápali!

Rose si tanec s Patrikem užívala. Chvílemi ji přepadaly výčitky svědomí, že by se asi takhle chovat neměla, zvlášť nyní, když za ní Scorpius přijel, ale nemohla si pomoct. Však si za to může sám, že je tak nemožný! Neuměla si představit, že by na něj měla čekat celých pět let, než dostuduje. Cítila vůči němu vztek. Proč ji neuměl zaujmout? Skoro jako by mu na ní ani nezáleželo, určitě měl radši toho praštěného Albuse.

Vrátili se na chvíli ke stolu a objednali si další pití. Rose nebyla opilá, ale méně ostražitá určitě byla. Také byla docela vzteklá, když si vzpomněla na Scorpiuse. Ani se jí nezeptal, jestli jí bude vadit, když odjede na tak dlouhou dobu studovat do Cortexville. Jediné, co ho zajímalo, bylo, aby se tam s ním dostal i Albus. Veškerý volný čas, který mohl trávit spolu s Rose, věnoval doučování svého kamaráda. Jako kdyby byl pro něj nejdůležitější na světě právě Potter!

Když mu poslala vzkaz, že se s ním dnes večer nemůže sejít, nezmohl se vůbec na nic, prostě souhlasil, nezajímalo ho, kde a s kým Rose bude. Čím déle o tom přemýšlela, tím víc si začínala být jistá, že Scorpius pro ni není tím pravým. Bude mu to muset říct. Raní ho tím? Nejspíš ano, nikdo není rád odmítnutý. Však on se vypláče Albusovi na rameni a bude dobře.

Stoly v baru začala obcházet květinářka a nabízela růže – černé růže. Rose nikdy nic takového neviděla. Pozorovala, jak muži obdarovávají ženy těmito zvláštními květinami, a zatoužila po projevu přízně svého kolegy. Vyzývavě na něj pohlédla. Patrik pochopil, usmál se a vsunul květinářce do dlaně mudlovské peníze. Rose blaženě natáhla ruku po květině.

„Au," vykřikla. „Píchla jsem se o trn!"

Dívka, která seděla vedle ní, na ni vyděšeně pohlédla. Bílý ubrus byl od krve. Teď už byli u Rose i ostatní a snažili se zastavit krvácení.

„Tohle není normální, tolik krve z jednoho malého trnu!"

Rose byla bledá a začínalo jí být na omdlení. Patrik hned nevěděl, co udělat, držel ji v náručí a bezradně se rozhlížel.

„Musí do nemocnice!" vykřikla nějaká mudlovská dívka.

„Jsem zdravotní sestra, podívám se na to." Další návštěvnice klubu se podívala na Roseino zranění.

„To je zvláštní, nikdy jsem neviděla, aby z tak malého zranění teklo tolik krve."

„Musíme se přemístit," zašeptal Patrikovi kolega do ucha. „Ti mudlové už zavolali sanitku."

„Jak to mám udělat, všichni tady na nás čumí!"

„Vymažu jim paměť, hlavně už dělej, přemístěte se ihned k svatému Mungovi."

Patrik nebyl úplný hrdina, na to byl příliš rozvážný a jeho panikaření a neplodné přemýšlení by na Rose asi kladný dojem neudělalo, kdyby ovšem něco vnímala. Patrik víceméně poslouchal pokyny svého kolegy, takže se mu nakonec přece jen podařilo přemístit dívku do kouzelnické nemocnice, kde si ji převzali do péče lékouzelníci.

„Co teď budu dělat?"

„Počkáme, co nám řeknou lékouzelníci, a podáme zprávu jejím rodičům."

„Paní ministryni," zakvílel Patrik.

„No, ano," ušklíbl se jeho kolega. „Hele, kámo, chápu tě. Možná nebyl úplně nejlepší nápad balit dceru ministryně."

Patrik se trochu zastyděl, že místo na Roseino zdraví myslí na konfrontaci s její rodinou. Ne že by mu na Rose nezáleželo, ale... možná by bylo jednodušší, kdyby její máma nebyla Hermiona Weasleyová... Kdyby to bral čistě z rozumového hlediska, asi si s ní opravdu neměl nic začínat. Jenže o Rose stálo za to zabojovat, i kdyby její matka byla sama Rowena z Havraspáru. Jen té odvahy se někdy nedostávalo. Nakonec mu nikdo z lékouzelníků stejně žádnou informaci neposkytl, k Rose ho nepustili a poslali ho dost nekompromisně domů.

Někteří z vás by ji asi nejradši zavraždili, ale já ji umřít nenechám :-) V příští kapitole se podíváme na reakci Scorpiuse.