Cortexville

Dracovo požehnání

V pokoji u Scorpiuse zastihl pana Malfoye. Albus ho měl vždycky moc rád, ovšem od jisté doby se ho začal stydět. Nevěděl, co všechno o jejich vztahu mu stačil Scorpius prozradit.

Draco se na něj zase tak zářivě usmál.

„Albusi, tak rád tě vidím. Scorpius bude mít radost, že jsi za ním přišel. Ještě spí, je hodně unavený."

„Jak je na tom?" otázal se Albus s obavami v hlase. Scorpius vypadal dost vyčerpaně.

„Zvládá to."

Albus se na svého přítele láskyplně podíval. Draco to nepřešel bez povšimnutí.

„Nemusíš nic předstírat. Vím, co k němu cítíš. Vážím si toho."

Albus byl v rozpacích, ale zahřálo ho to u srdce.

Draco pokračoval.

„Víš, že jsem tě měl vždycky rád. Mnohokrát jsem si říkal, že bys dokázal udělat mého syna šťastným. Vždycky vás budu podporovat."

Albus nevěděl, co na to říct. Podíval se panu Malfoyovi upřímně do očí. Draco v něm četl jako v otevřené knize.

„Máš o něj strach, viď?"

Albus přikývl. V té chvíli si připadal naprosto bezmocný. Měl Scorpiusovu lásku, Dracovo požehnání... tak dlouho po tom toužil a teď byl ochromený strachem o Scorpiuse. Draco ho pevně objal.

„Děkuju ti, že tady pro něj jsi. Společně uděláme, co bude v našich silách. Scorpius je silný, dostává moji krev, zvládne to."

Dracova podpora dodala Albusovi odvahu pokračovat v rozhovoru.

„Chtěl bych mu pomoci," vzdychl. „Vy jste přece byl také nemocný a teď už jste úplně zdravý. Jak jste se uzdravil?"

Draco s Harrym o tom tématu několikrát mluvili a dohodli se, že nebudou před svými dětmi skrývat pravdu. Jenže teď tady Albus seděl u Scorpiusovy postele a Dracovi bylo nad slunce jasné, že Albus by pro jeho syna obětoval cokoliv. Bude chtít provést ten rituál. Spojit se se Scorpiusem magickou inkantací a propojením jejich krve.

Byla to teprve několik dní, kdy se Draco takto spojil s Harrym, a postupně se seznamoval s působením tohoto pouta. Prvním překvapivým důsledkem bylo, že Draco na Harryho nepřetržitě myslel. Nejraději by s ním trávil všechen svůj čas, ale to nebylo možné. Harry pracoval na případu a Draco na lektvaru, téměř všechny volné chvíle věnoval Scorpiusovi. Přesto jeho myšlenky každou chvíli zabloudily k Harrymu a Draco cítil intenzivní napojení na jeho mysl – jako kdyby mu říkal, že je neustále s ním.

Draco sám nevěděl, co by bylo nejlepším řešením. Samozřejmě by si přál pro svého syna uzdravení, ale nechtěl Albuse svázat poutem, s jehož fungováním sám zatím neměl dostatečné zkušenosti. Bylo to, jako by byl Harry stále částí své duše s ním, a to bylo na jednu stranu hrozivé, na druhou uklidňující. Může něco takového chtít po sotva zletilých kouzelnících? Po magickém spojení byl naprosto neschopný uzavřít svou mysl, když na něm Harry prováděl nitrozpyt. Znamená to tedy, že před sebou s Harrym nemají žádná tajemství. Kdyby chtěl, mohl by si prohlížet obsah Potterovy mysli a žádná síla by mu v tom nezabránila. Ne, tak nečestný nebyl. Stačilo, co zahlédl, když s nitrozpytem experimentovali společně. Nečekal tolik bolesti a zlých vzpomínek. A už vůbec nečekal tolik dojemných vzpomínek vážících se k němu samotnému. Draco si uvědomil, že Harry k němu nikdy necítil skutečnou zášť. Proč to jenom Draco tak pokazil? Proč nedokázal získat Harryho přátelství? Harry nikdy nebyl arogantní a neliboval si v pozornosti, jíž se mu dostávalo. Necítil se jako hrdina, jen si k smrti vyčítal, že nedokázal zachránit ty, které miloval. Proto se teď až nezdravě upínal k vyřešení případu; nechtěl další oběti na životech a už vůbec ne mezi svými blízkými.

Albus pana Malfoye tázavě pozoroval. Možná se ptal až příliš otevřeně a Draco nechce odpovídat. Jenže Albus pochyboval, že by mu táta poskytl bližší informace. Tohle je jeho jediná šance!

„Nechtěl jsem vás svou otázkou nějak urazit. Jen bych chtěl pomoct Scorpiusovi."

„Neurazil jsi mě. Jak bys mohl, když chceš pro mého syna to nejlepší? Jde o to, že ten rituál by vás spojil navěky a ne zrovna nekomplikovaným způsobem. Byli byste na sobě absolutně závislí, vnímali pocity toho druhého, bolest toho druhého."

Albus vpadl panu Malfoyovi do řeči. „To všechno bych rád podstoupil, kdyby se Scorpius uzdravil." Na okamžik zmlkl. „Teda pokud by to i on chtěl."

Draco ho pohladil po vlasech. „Nevím, co bych ti měl poradit. Teď tě s ním nechám o samotě. Bude mít radost, až otevře oči a uvidí tě."

Albus na Scorpiusovo probuzení čekal ještě další hodinu, kterou strávil přemítáním nad jejich situací. Sám za sebe si byl jistý, že by rituál rád podstoupil. Pak ho ale zarazila jedna děsivá myšlenka. Jestli se Scorpius bude moci podívat do jeho mysli, najde tam vzpomínku na onu noc, kdy ho nevědomky předávkoval lektvarem na bolest a pak ho líbal a hladil tak dlouho, dokud Scorpi... To se nemělo stát. Tahle vzpomínka musí z Albusovy mysli zmizet!

Naštěstí neměl čas snovat plány, protože se Scorpius konečně probudil.

„Albusi? Ty jsi za mnou přišel! Merline, mám takovou radost!" Scorpius neopatrně vstal z postele a objal Albuse způsobem, který ho nenechal na pochybách o jeho citech. Trochu ho vyděsilo množství krve, které ze Scorpiusovy ruky kvůli prudkému pohybu vyteklo a potřísnilo bílé peřiny i Albusovo oblečení. Scorpiusovi se zatočila hlava, a kdyby ho Albus nechytil, upadl by na zem.

„Nesmíš vstávat, ublížíš si," řekl Albus, ale neznělo to vůbec přísně.

„Chci tě mít u sebe," zašeptal Scorpius a vztáhl k Albusovi zdravou ruku. Ten na nic nečekal a položil se do postele ke svému příteli. Měl by se ho snažit uklidnit a nezatěžovat ho žádnými starostmi, ale nemohl si pomoct. Potřeboval jednat.

Objímal Scorpiuse kolem ramen a hladil ho po tváři, ovšem Scorpius byl příliš vnímavý.

„Stalo se něco? Jsi celý napjatý."

„Dozvěděl jsem se o rituálu, který spojil mého tátu a tvého tátu. Fungovalo to. Chtěl bych tě taky uzdravit. Scorpi, dovolíš mi, abych se s tebou spojil?"

Scorpius na něj koukal s vytřeštěnýma očima. „Jak, spojil?"

„Draco ti k tomu nic neřekl? Jsou spojeni krví. Díky tomu rituálu je tvůj táta zase v pořádku."

Scorpiuse to zaujalo.

„Pověz mi o tom víc, prosím."

„Nic moc nevím, nechtějí nic říct. Prý jsou tam nějaké vedlejší účinky, něco jako že bychom cítili bolest a emoce toho druhého a mohli si číst myšlenky."

„Chtěl bych cítit tvoje emoce. Chtěl bych cítit tvoji bolest, abych ji mohl zmenšit. To přece není žádný problém. Můžeš si přečíst všechny moje myšlenky, nic před tebou neskrývám. Jestli je tohle jediná překážka, rád ten rituál podstoupím."

Když Albus viděl nadějeplný výraz ve Scorpiusově obličeji, pevně se rozhodl. Rituál podstoupí co nejdříve. Bude muset zjistit od táty nebo od Draca, o které kouzlo se jedná. Ze všeho nejdříve se ovšem musí zbavit té vzpomínky.

Byl roztržitý a Scorpius byl z jeho přítomnosti paradoxně spíš nervózní.

„Albusi, co se děje? Máš strach? Nechci tě do toho nutit."

„Ne, nemám strach. Udělám, co bude nutné," řekl rozhodným hlasem. Scorpius nemohl tušit, jaký plán jeho přítel má. Užíval si toho, že má svého milovaného vedle sebe, dokud znovu neusnul.

Takže Albus má potterovsky odvážný plán :-) ach jo!