Cortexville

Vítaná zodpovědnost

Zpočátku to vypadlo, že na ošetřovně nikdo není, pak odněkud vylezl omšelý lékouzelník s výrazem profesora Snapea v jeho nejhorším rozpoložení.

V Albusovi byla malá dušička – přitom tentokrát opravdu v této nepleše prsty neměl.

Lékouzelník se přísně podíval na oba chlapce, bystrým okem zkontroloval Scorpiusovo zranění a beze slova přinesl světle zelenou emulzi proti spáleninám.

„Tohle je potřeba mazat třikrát denně po dobu jednoho týdne, překrýt obvazem. Ukážu vám jak. S těma rukama nesmí hýbat," řekl muž Albusovi přísně.

Natáhl Scorpiusovy ruce na stůl a pečlivě je potíral emulzí. Scorpius zasténal bolestí.

Kouzelník se opět beze slova vzdálil a přinesl další lektvar, tentokrát modré barvy.

„Na bolest. Stačí pár kapek, nepřehánět! Ne víc než třikrát denně!"

Oba chlapci ukázněně přikývli. Scorpius si nechal pár kapek nakapat na lžičku. Procedura byla opravdu o něco snesitelnější.

Lékouzelník něco vypsal na dva orazítkované pergameny.

„Omluvenka z výuky pro oba dva. Pro vás na celý týden," obrátil se ke Scorpiusovi. „Pro vás jen na nezbytně nutnou pomoc kolegovi," řekl Albusovi opět velmi přísně. „Za týden kontrola zde."

Ošetření bylo u konce a Albusovi postupně docházelo, že dostal Scorpiuse na starost. Bude mu ošetřovat zranění. Nosit mu jídlo. Počkat, ruce mají být v klidu – to znamená krmit ho, umývat ho... samozřejmě že se to dá zvládnout kouzlem, ale i tak byl Albus naprosto vykolejený nenadálou zodpovědností.

„Nemusíš to s tou péčí zas tak přehánět," ušklíbl se Scorpius, když mu Albus naklepal polštář a téměř obřadně ho uložil do postele.

„No jasně, ale řekneš mi, kdybys něco potřeboval, viď? Třeba něco k jídlu, pití?"

„Jenom trochu vody," poprosil Scorpius.

Albus mu podržel skleničku u úst. Nic na tom nebylo, ale připadalo mu tak nějak podivně vzrušující. Scorpius to nejspíš cítil stejně, protože trošku zčervenal.

„Nestihli jsme oběd, nemáš hlad?"

„Možná bych si dal tu čokoládu."

„Skvělý nápad." Albus vyndal nekonečnou čokoládu a střídavě si z ní ukusovali.

„Nejlepší dárek, co ti mohl Harry dát," zahuhňal Scorpius s plnou pusou. „Teď už mám fakt dost." Albus se na něj shovívavě usmál, rukou mu setřel čokoládu z úst a olízl si prsty. Scorpius si všiml, jak se na něj přitom dívá. Byl v rozpacích.

„Už se můžeš vrátit do výuky, pokud vím, máme bylinkářství."

„Blázníš? Přece tě tu nemůžu nechat samotného?"

„Padej na to bylinkářství!"

Albus se neochotně zvedl. To bylo jasné, že ho ten šprt požene do výuky a bude po něm požadovat výpisky, aby mu náhodou něco neuteklo. Dobře, bylinkářství se dá přežít. Pak bude večeře – takže vzít něco i pro Scorpiuse. Ještě že ho tak dobře znal a věděl, co má rád.

Na bylinkářství byli opět rozděleni do dvojic. K Albusovi se přidal ten kluk, který dopoledne pracoval na lektvaru se Scorpiusem.

„Ahoj, já jsem Emmet," řekl. „Moc se omlouvám, že jsem způsobil ten výbuch, co zranil Scorpiuse. Jak je na tom?"

„Týden bude mít ruce v obvazech," vzdychl Albus.

„To je mi líto. Lektvary mi zrovna moc nejdou, tak jsem se spoléhal na něj, jenže jsme to nějak pokazili oba dva."

„Jo, neudělal jsi to schválně. Prostě to byl těžší lektvar."

Albusovi stejně nešlo do hlavy, jak to mohl Scorpius takhle pokazit. Vždyť i on jakžtakž chápal, co se po něm chce, a rozhodně dovedl uhlídat svůj kotlík. Kam to Scorpius koukal, že mu to bouchlo přímo před očima?

„Zítra máme první anatomii," řekl Emmet. „Kdybys chtěl, mohli bychom být v týmu spolu, co říkáš?"

Albus ztuhl. Zítra jdou poprvé do čtvrtého patra, a Scorpius u toho nebude? Byl vděčný, že tu s ním bude aspoň Emmet.

„Tak jo."

„Já se na to docela těším, to už bude úplně jiný level."

To teda bude. Albuse při té představě pomalu přešla chuť na večeři. Zhluboka dýchal a nasával příjemnou vůni bylinek. Tohle byl jeho nejoblíbenější předmět. Emmet se širokým úsměvem s velkou mezerou mezi předními zuby se ho nepustil ani v jídelně a celou dobu poněkud netaktně až nechutně probíral plány na zítřejší hodiny anatomie.

„Hele, já musím za Scorpiusem, on se beze mě nenají," vpadl mu Albus konečně do proudu řeči. Popadl dvě vegetariánská meníčka a utíkal po schodech nahoru.

V příští kapitole uvidíme, co si Albus představuje pod pojmem ošetřování :-)