dokázal jsem sledovat
obzory zanedbatelného
nebe,
po nocích insomnie,
když prášky
nahrazovaly režim
spánku v ložích
s nebesi,
když se jeho povrchy
zbavovaly do krvavé
a po vanilkově azurové
nezbyly stopy.
čerstvý vzduch
a výhled z okenice,
nahrazující konzumaci
říší snů, když po
náležící straně noci
nezbylo ani památky.
insomnická chvilka ztraceného dobrodruha,
pátrajícího po kapkách
na ztracených deštnících
v multiversmíru pláče,
když mraky ještě sní.
a noční jízdy
po vlnách osamění
jsou divoký.
dokážu po času
insomnie jenom vzhlížet
na úryvky nebe, zbarvující
se do krvavé
a věřit,
že insomie, dá mi jednou
spánek.
ČTEŠ
kdo ví.
Poetrykdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
